Den veteránů

6 comments

1. Pro příklad, můj prapraděd byl součástí Československých legií v Rusku a byl u nich mezi prvními, účastnily se i bitvy u Zborova a následně procestoval po Transsibiřské magistrále celou Ruskou říši až do Vladivostoku, kudy pak jel přes Panamský průplav domů a vrátil se až v roce 1920 domů. Z rodinných historek toho bohužel moc nemáme, ale díky VHÚ známe aspoň celý jeho kariérní příběh.

   Jedna z historek co nám ale zůstala je, když seděl, ještě před Bolševickou revolucí, s Ruskými vojáky u ohně a musel jim vysvětlovat že Němci nemají kopyta a rohy, jak jim tvrdil nějaký kněz, ale že vypadají stejně jako oni a oni to odmítali pochopit.

2. Bratr pradědy bojoval v horách u Kobaridu (těžké boje, mráz, bojové plyny). Moc o tom nemluvil, nikdy se neoženil, umřel sám. Myslím, že měl učebnicové PTSD.

3. Děda umřel v koncentračním táboře při tý druhý.

   Ožral se a spadl ze strážní veže.

4. Dva pradědové byli legionáři, jeden v Rusku, druhý v Itálii, ale prý nikdy nic o válce doma nevyprávěli. O tom z Itálie vím jen to, že snad jezdil se sanitním vozem s koňmi v nějakém lazaretu.

   Pak jsme měli strejdu, který pocházel z Podkarpatské Rusi a bojoval ve Svobodově armádě. Dělal řidiče náklaďáku a jediné, co kdy říkal bylo to, že když někde zastavili na noc, tak museli náklaďákem nacouvat až úplně na zeď domu, protože by jim jinak dovnitř vlezli Rusové a všechno jim rozkradli. Taky jsem o něm zaslechl, že byl asi za války hodně aktivní i v jiných směrech, a že pravděpodobně máme někde na Ukrajině a v Rusku hodně neznámých příbuzných…

5. Zase ta eskalace konfliktů. /s

6. Můj praprapraděda (snad jsem to trefil správně) to v první světový v Itálii dostal do kolene dum-dumkou, a po válce s sebou nosil váček s úlomkama kostí, co mu z tý rány vyndali.

   Druhej praprapraděda byl zase u legionářů v Rusku a podstoupil tu dlouhou cestu domů skrz Sibiř, Japonsko, Afriku atd.

Comments are closed.