Na Národní třídu dorazil také prezident Petr Pavel (63). Na rozdíl od loňského roku dorazil k pamětní desce sám, bez první dámy. „Stojí za tím pouze to, že jí není dobře,“ osvětlil Blesku nepřítomnost manželky Evy (60) prezident.
Kromě davu příznivců ho přivítalo i pískání a nadávky. Jak na ně prezident reagoval?
„Že je mnohem lepší než křičet na Národní třídě, tak přijít tam, kde to má smysl a říct, co jim vadí, co by chtěli zlepšit, případně jaké mají návrhy na to zlepšení. Protože každý z nás dokáže něco kritizovat, ale jenom málokdo přijde s návrhem, jak tu situaci zlepšit tak, aby se to dalo zrealizovat, aby to přineslo prospěch pokud možno většině. Já jsem naprosto v souladu s tím, že ne všechno se u nás daří. Tak, jako se to nedaří ani v našich běžných životech, tak se to nedaří ani ve společnosti. Změnit se to dá jenom tím, že budeme jeden druhému naslouchat, že budeme hledat společně řešení a že budeme mít snahu se na něčem dohodnout, protože konfrontace nikdy žádné řešení nepřinesla,“ apeloval Pavel.
Dva nesmiřitelné tábory?
Je to přitom právě Pavel, který se snažil mírnit emoce – i při předchozím svátku 28. října, kdy v projevu ve Vladislavském sále upozorňoval, že „nenávist a lež nám nesvědčí“, a slova o rozdělené společnosti odmítal.
„Často, až příliš často v posledních letech slýcháme, že chceme věci zcela protichůdné. Že naše představy o světě nás rozdělují na dva nesmiřitelné tábory. A já stále věřím, že to není pravda. Je přirozené, že existují témata, na která nenahlížíme všichni stejně. Že hledáme odlišná řešení problémů, které nás trápí. Ale je také zřejmé, že není jen černá a bílá nebo že bychom museli stát na jedné či druhé straně. Takové vidění společnosti není jen zjednodušením, je zavádějícím zkreslením. Ve skutečnosti je jen málo témat, která by českou společnost rozdělovala napůl,“ tvrdil Pavel.