Jaký je váš názor na podobné výroky? Jaká je vaše zkušenost s touto tradicí?V poslední několika dnech se s blížícím Mikulášem setkávám častěji s podobnými články. Tak by mě zajímalo co nejvíc názorů
Pro ty, co zajímá můj názor:
Podle mě je v pořádku, když rodič nepozve Mikuláše a spol. do baráku případně poprosí, aby čert byl v ústraní. Celkově nechápu argument: „Je to tradice, musí se to dodržovat”. Prostě ne každá tradice je dobrá. Ani nevěřím tomu, že to na děti má nějaký výchovný efekt (vlastní pozorování sourozenců). A že někdo z toho nemá trauma, neznamená, že někdo jiný mít nemůže. Ne všichni jsou tak psychicky odolní od přírody.
by _SenseiWho_
16 comments
Z cyklu: debilní české tradice.
Nerad na to vzpomínám. Čerta si poprvé pamatuju ze školky (1998-1999?) bylo to creepy af a hned ze školky domů a tam druhé kolo. Potom, co jsem se strachy pochcal k nám čert už nikdy nepřišel. Trauma z toho asi nemám nebo o něm nevím ale nemám ten den rád. Byl jsem dost živé dítě a mamce nemám za zlé, že nás s bráchou chtěla trochu postrašit abychom dali na nějakou chvilku pokoj. Zpětně jako dospělému, když jsme o tom mluvili mi říkala, že jí to bylo hrozně líto a že tomu chlápkovi co dělal čerta pak dala ještě bídu, že to bylo až moc reálný 😀 na svoje děti to nehodlám praktikovat ani za nic přijde mi to zbytečný a opravdu to může vést k průseru.
Já jsem byl kdysi v asi osmi letech traumatizovanej i z Mikuláše tbh, prostě slabej kus. 😂 Taťka měl v práci mikulášskou akci a byla tam spousta zaměstnanců s rodinama. No a Mikuláš byl na pódiu s mikrákem a vybíral si děti, který přijdou za ním. Já jsem byl odjakživa kupodivu fakt hodný a bezproblémový dítě, za celou základku jsem dostal jednu poznámku. Ale taky jsem byl totální ňouma. No a on se mě nějak zeptal, jestli jsem byl hodnej, a já to pochopil opačně, a řekl jsem, že jen trochu. Jako že jsem jen sem tam trochu zlobil. A on tam začal patronizovat na pódiu a hrozit mi, a pak jsem mimo pódium brečel a celý dětství jsem už nechtěl Mikuláše ani vidět. :DD
U nás sme chodili do divadla na Mikulášský představení. Mě se to vždycky líbilo.
Ale že by nám někdo lezl do domu, tak to ne.
Vždy je to o lidech. V mém dětství jsem zažil maximálně 3 čerty, kterých jsem se vyloženě bál, ale že bych z toho měl trauma, to zase ne. V životě jsou mnohem horší věci, jak Mikuláš s čertem. Nechal bych to na rodičích, čemu budou své dítě vystavovat. Zbytečně se kvůli tomu dělá drama, které opět rozděluje společnost.
a lidi se báli že by u nás uspěl halloween, který je ještě více na strašení dětí než tohle.
Generace uplakánků.
Je třeba se strach učit ovládat a čert se k tomu dokonale hodí.
Hm.
Nas strasili certama presne proto, abychom se jich bali, a to nas odmala ucilo byt pripraveni nest nasledky za nase chovani a jednani.
Fakt mi tyhle vychovny rady ukazujou, jak jsem jako generace uz davno v pr.eli.
Já jsem měla strach z čertů od první třídy, protože deváťáci byli kokoti a bavilo je strašit děti. Přestala jsem se jich bát v sedmé třídě poté, co mě strýc vzal s bratrancem a sestřenicí do Rakouska na krampuse.
Z ranného dětství si toho moc nepamatuju ale dodnes si do puntíku pamatuju jak k nám přišel čert když mi bylo 6 a začal řvát a třískat řetězem. Schovali jsme se s bráchou za gauč a křičeli jsme strachy. Myslím že už tak dětem dáváme dost traumat tak není potřeba do toho tahat ještě i čerta 😂.
Stejně tak jako u mlácení pomlázkou jsem za to že ne každá tradice se musí udržovat.
K nám se nikdo nezval, bral jsem čerty a Mikuláše jako převlečené lidi, kteří odváděli pozornost od těch skutečných, kteří nám lítali do bytu a nikdy je nikdo neviděl. Ale to bylo za socialismu. Nejmladší synovec s neteřemi se k nám chystají schovat, protože máme ovce a na ty si prý nikdo netroufne. Tak teď jen nevím, jestli jsou naše ovce spiklené s andělem, nebo přešly k čertovi.
Na čertovi neni nic apriori špatnýho. Nějakým způsobem reprezentuje lítost, krutost a pomstu, které jsou prostě součastí lidstva a dají se uchopit různejma zpúsobama.
Trochu se bojím, že podobný články jsou od obětí, nebo pedagogů obětí, generace, která byla sama traumatizovaná normalizací a zbytečná krutost vůči dětem jim přišla jako totální zlatej důl na zábavu.
Fakt nechápu, proč má v sobě tolik lidí touhu sadisticky strašit svý děti. Vždyť je to tak krásná tradice co může dětem na chvíli dát kouzlo do života. Může to být tak hezký, dát tolik krásných vzpomínek co v člověku zůstanou.
Když jsem byl ještě jako malý nucen chodit do kostela, do teď si pamatuju, jak mi tam jednou Mikuláš řekl, že viděl, jak jsem rozmontoval auto na dálkové ovládání.
Trauma z toho nemám, ale několik dní jsem pak ještě přemýšlel, kdo mě kurva stalkoval na dvoře přes zeď.
Je to metafora na válku?
Comments are closed.