Jak jsou upřednostňovány ruské zájmy, je patrné už z nejvíce diskutovaného bodu 21, v němž se uvádí, že se Ukrajina má stáhnout z části Doněcké a Luhanské oblasti, kterou Rusové nedobyli, včetně dvou velkých měst Kramatorsk a Slovjansk. Rusové by se měli stáhnout z Charkovské a Sumské oblasti, kde kontrolují jen malá území, aniž by obsadili větší města.
Dosud nedobytá část Doněcké oblasti se má změnit v nárazníkovou zónu, ze které se budou muset stáhnout ukrajinské jednotky. Ruské tam nebudou moci vstoupit. Z už obsazené části se ale podél fronty ruští vojáci stahovat nebudou muset. Celá Doněcká oblast bude navíc mezinárodně uznána jako ruská stejně jako Krym, což je jasná výhoda pro Moskvu.
Další nerovnost je patrná v přístupu k Záporožské a Chersonské oblasti. Tam má platit příměří podél fronty, jak to bývá obvyklé. Nijak se neřeší, že Rusko už v roce 2022 tyto oblasti po referendech anektovalo v celé jejich rozloze. Po Rusku se nepožaduje, aby přijetí těchto oblastí do federace revokovalo. Opět jasná ukázka nerovného přístupu.
Záruky pro Ukrajinu nejsou specifikované
Rusko má podle návrhu garantovány územní zisky dosažené agresí v rozporu s Chartou OSN, která zakazuje agresivní války vedené za účelem územních zisků. Sporný je i bod 26, že obě strany dostanou amnestii za činy spáchané během války, přičemž platí základní ustanovení o nutnosti stíhat válečné zločiny, jež jsou nepromlčitelné. Rusko přitom opakovaně útočilo nejen na civilní infrastrukturu, ale přímo na civilisty. Ruský prezident je stíhán kvůli unášení dětí.
Ukrajině jsou slíbeny bezpečnostní záruky, které ale nejsou nijak specifikovány. V textu se píše, že pokud Rusko napadne Ukrajinu, přijde koordinovaná vojenská odpověď nespecifikovaných zemí a na Rusko se uvalí sankce. V textu je vyjmenováno několik konkrétních případů, v nichž Ukrajina o garance přijde. Kyjev má Spojeným státům za tyto záruky platit.
Ukrajina nemůže vstoupit do NATO, což musí mít podle bodu 7 v ústavě, NATO se zaváže, že ji nepřijme a že se nemá rozšiřovat a ukrajinská armáda může mít podle bodu 6 jen 600 tisíc mužů. Na ruské síly se žádné omezení nevztahuje, jen se počítá, že sousední země nenapadne a zakotví to v zákonu. Ukrajinu přitom napadlo bez ohledu na to, že jí v Budapešťském memorandu garantovalo územní celistvost v hranicích z roku 1991. Místo pečlivého řešení, jak dohlížet na mír, jen je uvedeno, že v Polsku budou evropské stíhačky.
Výhody pro USA
Plán hlavně rozebírá budoucí spolupráci USA s Ukrajinou na její obnově a s Ruskem v ekonomické oblasti, například ve využití Arktidy. Zmrazená ruská aktiva ve výši 100 miliard dolarů mají být především použita na obnovu Ukrajiny, přičemž polovina zisku půjde USA, i když do fondu má dát podle bodu 14 dalších 100 miliard Evropa. Zbylá zmrazená aktiva mají jít na rusko-americké ekonomické projekty.
Jen málo ustanovení lze považovat za standardní a rovné. Jedním z nich je například to, že se vymění zajatci a těla padlých ve formátu všichni za všechny nebo že se budou moci vrátit zadržovaní civilisté a rukojmí včetně dětí. Ovšem chránit práva etnických menšin a jejich jazyk má jen Ukrajina. Absurdní je také bod 20 c, že bude zakázána veškerá nacistická ideologie. K nacismu se nehlásí ani jedna ze zemí, ovšem Rusko opakovaně označuje Ukrajinu za nacistickou.
Tlak na volby
Nerovný je také požadavek v bodu 25, aby Ukrajina do sta dnů uspořádala volby. To je nemístné vměšování, jaké se uplatňuje vůči poraženým nedemokratickým zemím. Ukrajina má zvolenou vládu a zvoleného prezidenta a v ústavě zakotvené příslušné mechanismy. Rusko k ničemu takovému není nuceno, přestože neustálé hledání kliček, jak umožnit Vladimiru Putinovi, aby mohl stát dál v čele země, je účelové a vyžadovalo změny zákonů včetně toho základního.
Z tohoto bodu je patrné, že Rusko dělá vše, aby se na Ukrajině změnila vláda a prezident.

