Pavel ve svém třetím novoročním projevu ve funkci popřál vládě, aby v opatřeních v zájmu občanů byla úspěšná. Považuje za správné nechat jí na začátku prostor. Zajímat se hlava státu bude o to, zda ministři nedělají kroky, které by mohly ohrozit demokracii a její instituce, bezpečnost či sounáležitost se svobodným světem.
Uvedl také, že Česko se loni zařadilo mezi státy Evropy s nejrychleji rostoucí ekonomikou, dál patří k nejbezpečnějším zemím světa. Vyzdvihl úspěšné Čechy a vyzval k větší vzájemné důvěře. Prezidenta trápí rozdělená společnost, jež podle něj není důsledkem tolika nepřekonatelných rozdílů, ale toho, že důraz na rozpory určuje tón veřejné debaty.
Předseda koaličních Motoristů a ministr zahraničí Petr Macinka ČTK sdělil, že Pavlovu snahu působit sjednocujícím dojmem je třeba ocenit. Mezi projevy takzvané občanské společnosti je ale podle něj třeba rozlišovat, nikoli všechny paušálně vyzdvihovat. Hnutí SPD kvituje, že prezident popřál nové vládě úspěch v její práci, v jiných rovinách ale považuje projev za příliš obecný a povrchní, nenabízející konkrétní řešení.
Důraz na občanskou společnost a práci neziskových organizací naopak uvítali někteří opoziční politici. Bývalý premiér Petr Fiala (ODS) ocenil, že projev byl převážně optimistický a zmiňoval úspěchy České republiky. Předseda hnutí STAN Vít Rakušan uvítal důraz na prostor pro iniciativu a odpovědnost mladých lidí i na soudržnost a regiony. Šéf Pirátů Zdeněk Hřib ocenil zmínku o občanské společnosti, neziskových organizacích, na které podle něj vláda arogantně útočí, o mladých lidech a inovacích.
Podle politologa Josefa Mlejnka vynechal Pavel aktuální politická témata, nepřímo ale s vládou polemizoval prezentací České republiky jako prosperující a bezpečné země. Lubomír Kopeček podotkl, že prezident zjevně pojal projev jako způsob, jak zmírňovat emoce po roce vyplněném volební kampaní a výměnou vlády. Podle Milana Školníka byl projev v mezích toho, co se očekávalo z hlediska funkce. Jediné, co u Pavla coby jednoho z aktérů zahraniční politiky chybělo, byl pohled na mezinárodní dění a českou roli v něm, míní.
Novoroční projev dnes na sociálních sítích zveřejnili také premiér Andrej Babiš (ANO) a předseda Poslanecké sněmovny Tomio Okamura (SPD). První jmenovaný poznamenal, že vláda udělá vše pro to, aby se česká rozdělená společnost začala sjednocovat, hlavně v otázce hrdosti a vlastenectví. Navrhne, aby byl 30. březen významným dnem, Dnem české vlajky. Předseda vlády také doufá, že letošní rok bude rokem míru. Považuje za neodpovědné, když politici straší válkou, odmítá tezi, že mír je slabost.
Na Babišův projev zareagoval expremiér Fiala, podle kterého ministerský předseda sice hovořil o spojování společnosti, fakticky ale promlouval jen k voličům vládních stran a ostentativně ignoroval podporovatele stran opozičních. Fiala také dnes zveřejnil krátký proslov, v němž mimo jiné uvedl, že jsou ve stále více nestabilním a nebezpečném světě ke zvládnutí výzev potřeba politici, kteří rozumí mezinárodní politice, jsou odvážní a vyznávají hodnoty, jimiž se také řídí.
Okamura se v projevu opět tvrdě vymezil proti poskytování zbraní Ukrajině. Nelze je posílat k “udržování naprosto nesmyslné války”, uvedl. Občanům také popřál, aby se neopakovala hysterie pandemická, klimatická nebo proválečná. Podle předsedy opozičních lidovců Marka Výborného byl prezidentův projev v ostrém kontrastu s Okamurovým.
Vážení spoluobčané,
jako prezident republiky mám tu výjimečnou možnost promluvit k vám hned první den nového roku. Popřát vám, aby byl dobrý, aby se každému z vás dařilo. První den v roce nás vybízí k zamyšlení, co nás čeká a co je v našich životech důležité. Rád bych se s vámi podělil o to, jak to vnímám já.
Nebudu dnes otevírat žádná zásadní politická témata. Všichni jsme si jich za poslední půlrok užili dost. Přeji nové vládě, aby v opatřeních, která budou v zájmu všech občanů, byla úspěšná. Považuji za správné nechat jí na startu prostor. Nemusí to být oněch pověstných sto dní hájení, protože doba na první hodnocení brzy přijde.
V souladu s prezidentským slibem se budu po celou dobu zajímat, jestli vláda a jednotliví ministři naplňují svůj slib a jestli nedělají kroky, které mohou ohrozit naši demokracii, její instituce, naši bezpečnost nebo sounáležitost se svobodným světem. A věřím, že nebudu sám.
Začnu dnes připomenutím věcí, které nám v uplynulém roce mohly dělat radost. Česká republika se zařadila mezi státy Evropy s nejrychleji rostoucí ekonomikou a dál patří k nejbezpečnějším zemím světa. Patříme k nejštědřejším národům, pokud jde o dobročinnost a charitu. Máme globálně úspěšné vědce v těch nejnáročnějších oborech, jako je fyzika nebo biochemie. Mezi nimi i skvělé mladé talenty – jako například Matyáše Boháčka, který už dnes patří do světové špičky na umělou inteligenci. Dokážeme u nás vyrobit téměř cokoli – jsme jednou z mála zemí světa, která umí vyrobit vše od hodinek až po letadlo, od vlastního designu až po výrobu. Česká počítačová hra se stala celosvětovým hitem. Máme světové mistrovské tituly v kanoistice Martina Fuksy i snowboardingu Ester Ledecké. Ve svých 17 letech získal David Kratochvíl několik titulů mistra světa v paraplavání a vytvořil evropské a světové rekordy. Máme neuvěřitelné příklady odvahy v občanském životě. V říjnu jsem medailemi ocenil několik hrdinů – mezi nimi i devítiletého Šimona, který zachránil tonoucího dědečka. Je za námi mnoho, z čeho se můžeme těšit a z čeho můžeme čerpat. Všechno to dobré si však někdy necháme kazit sklonem k nespokojenosti.
Přeji nám, abychom se na dění kolem nás dokázali dívat s radostí a s vědomím vlastní hodnoty. Česko je skvělá země, a proto bychom si měli více věřit. A měli bychom si také více důvěřovat. Protože pokud se budeme umět opřít sami o sebe, daleko lépe obstojíme i ve všech budoucích zápasech a zkouškách.
K tématu rozdělené společnosti se od začátku svého mandátu vracím často. Trápí mě to. Nejsme totiž rozděleni proto, že mezi sebou máme tolik nepřekonatelných rozdílů. Ale proto, že právě důraz na rozpory určuje tón naší veřejné debaty. Plýtváme silami na konflikty, ze kterých nic užitečného neplyne. A dokonce i schopnost porozumění a soucitu, kterou jsem také vždy vnímal jako součást naší národní povahy, jako by ztrácela svoji sílu.
Oživení důvěry ve společnosti ale nečekejte od politiků. Politika je ze své podstaty založena na střetu názorů a spor je pro ni tou nejjednodušší cestou, jak zaujmout. Tím, kdo má moc stavět základní kameny naší soudržnosti, je každý z nás.
Ať každý z nás zvládne nepodlehnout líbivému populismu. Ať každý z nás zvedne oči od extrémů, které denně vidí na sociálních sítích, a podívá se na věci kolem střízlivěji a uvážlivěji. Pak uvidí, že všichni toužíme po velmi podobných věcech – po slušnosti, dostupné zdravotní péči, bezpečí, po kvalitních školách nebo po důstojném životu. A průnik našich cílů je tak široký, že nedává smysl, aby se neshoda stávala mottem naší země.
Měli bychom se naopak daleko více snažit znovu, a nově, pojmenovávat to, co máme společné. Nejcennějším pojítkem jsou pro mě lidé, kteří se bez velkých gest a bez očekávání uznání zasazují o něco hlubšího. Celý rok jsem takové lidi potkával na svých cestách Českou republikou.
Ty, kteří ve svém volném čase pracují s dětmi, pečují o krajinu, památky a dědictví našich předků. Ty, kteří se starají o seniory nebo lidi s hendikepem. Ty, kteří vedou mladé lidi ke sportu, novým dovednostem, ke vztahu k přírodě a k pozitivním občanským hodnotám. Ty, kteří své peníze dávají na podporu důležitých projektů nebo občanských neziskovek.
Vděčíme jim za mnohé. Třeba i za to, že máme vynikající mladé sportovní talenty a fungující místní komunity.
Vděčíme tisícovkám dobrovolníků, kteří z celé země spolehlivě přispěchají na pomoc, když někde zle zasáhne přírodní živel nebo epidemie. Vděčíme všem dobrovolným hasičům, spolkům, skautům nebo prostě jen sousedům, že i v nejmenších obcích uspořádají jednou za čas akci, na které se všichni sejdou. To jsou věci, které stát dobře neudělá a udělat neumí.
Vám všem, kteří čímkoli dobrým přispíváte, děkuji. Nám ostatním bych přál, abychom si každodenní práce těchto lidí dokázali více všímat a vážit si jí.
Rozmanitá občanská společnost je totiž tím nejlepším výrazem našeho sociálního zdraví. Vzniká z popudu lidí, kteří chtějí být činorodí, svobodní a nezávislí a přijímají spoluodpovědnost za celek. Slýcháme přitom v poslední době opět často názor, že angažovanost ve veřejných věcech má patřit výhradně do politiky. S tím nemohu souhlasit. Politika není a nemá být jediným prostorem pro veřejný život. Autentická občanská společnost musí existovat vedle ní. Doplňovat ji a korigovat, aby byl život v Česku co nejbohatší a aby každý našel pochopení a zastání.
Chtěl bych se podělit také o osobní zážitek. V létě jsem na zámek v Lánech pozval dvě skupiny lidí. Jednu tvořili dobrovolníci, kteří ve svém volném čase dělají něco přínosného pro společnost, druhou nejrozmanitější inovátoři a vynálezci. Společné měli to, že to byli mladí lidé, středoškoláci a vysokoškoláci. Měl jsem jedinečnou možnost s nimi dlouho mluvit, seznámit se s jejich pohledem, nápady, poznat jejich odvahu, a to setkání na mě silně zapůsobilo. Dodalo mi energii a optimismus do budoucna. Máme totiž neskutečně šikovnou generaci mladých, kterým není lhostejné, co se kolem nich děje. Mají chuť, sílu, úžasné nápady a odhodlání věci měnit a posouvat k lepšímu. Pokud se mohu teď obrátit na své vrstevníky, pak bych vás rád poprosil – naslouchejme mladým, dávejme jim prostor přicházet s nápady, ale i možnost rozhodovat.
Chci vám popřát zdravě optimistický pohled na svět a co nejméně zbytečné skepse. Přeji vám, abyste letos zažili hodně dobrého. A abyste měli nablízku někoho, o koho se můžete opřít, když to dobré pomine.
Přeji vám, abyste si i přes tlak povinností, práce a péče o druhé dokázali občas dopřát skutečný odpočinek. Chvíli na to, co vám dělá radost nebo prospěje vašemu zdraví. Vyrazte na výlet do přírody, za kulturou, za přáteli. I my s Evou se o to budeme snažit. I takové momenty totiž člověku pomáhají udržet nadhled, klid a rovnováhu.
Přeji vám ale hlavně zdraví a štěstí. Protože nic není důležitější.
Hezký nový rok!