Česko mělo v osobě Masaryka jediného prezidenta filozofa na světě

Tomáše Masaryka vynesla na piedestal světové politiky právě filozofie. A ta byla jedním z důvodů, proč se s ním americký prezident Woodrow Wilson bavil, dal na něj a schválil Československo jako projekt. Posléze dostal Masaryk dokonce cenu Woodrowa Wilsona za mezinárodní humanistické snahy. Co z filozofie tedy Masaryk učil a čemu věřil?

Masarykův archiv o ní říká:

Masarykova práce na téma sebevraždy je poměrně hutná a zajímavá. V podstatě ukazuje, že soudě podle výroků novodobých anglických i německých filozofů, k ní vede přílišná introspekce:

Samotný Masaryk samozřejmě studoval, až se z něj kouřilo. Ale naštěstí pro něj, tedy možná naneštěstí, přílišnou introspekcí netrpěl. Jinými slovy se v sobě moc nevrtal. Až na sklonku života se projevily veškeré jeho frustrace a dal najevo například ve svém dopise národu, jak mu Češi lezli na nervy.

Ukázalo se totiž, že v pozici filozofa se v Česku sice prosadil, ale zároveň musel dusit veškeré své dynamické projevy, což vedlo k jeho vnitřnímu zhroucení do sebe sama. Poslední léta jeho prezidentství tak byly de fakto řízenou sebevraždou ducha. Před tématem, kterým pootevřel dveře filozofie, do konce života neutekl.

Pokud máme nějak shrnout Masarykovu filozofii, nenacházíme oporu ani v běžných sbornících. Ve slovenské knize Dejiny filozofie od Kiczka, Marcelliho a Ziga se píše:

Takže jsme se vlastně nedozvěděli vůbec nic o Masarykově filozofii. Lépe je tedy začít s tím, čím vlastně nebyla.

Masaryk měl velký problém s německými filozofy, především s Hegelem a i s Kantem. Nejspíš právě proto, že vycházel z propojení filozofie a jejích dopadů do reálného života.

Zjistil díky tomu, že němečtí filozofové si vypěstovali „geneticky vyšlechtěnou kukuřici“. Zástupy lidí, kteří spoléhali na vůli, ale byla to spíše jakási ohromná ruka nebo pracka zvenčí, která určovala jejich osudy. To se Němcům stalo osudným v případě vzestupu Rakušana Adolfa Hitlera. Němečtí filozofové tak dlouho mluvili o moci vůle, že se jim Hitler náhle zhmotnil před očima veřejnosti. A protože samotní Němci jsou na tom se svými volními prostředky poněkud bídně, spolehli se na hlásnou troubu německé filozofie – Adolfa Hitlera. Masaryk četl Mein Kampf dvakrát a na rozdíl od jiných světových politiků i dnes rozhodně toto dílo a Hitlerovy záměry nepodceňoval.

Dá se tedy říci, že Masaryk trval na uplatnění filozofických myšlenek a jejich test praxí a reálným životem. V jeho případě se jednoznačně prokázalo, že mít ve vysoké politice uvědomělého realistického filozofa se vyplatí. Ale pozor, filozofie je nebezpečná zbraň, kterou se lze i zabít. Hrátky s filozofií nakonec připravily samotného Masaryka o životní radost a uspokojení z jeho úspěšné politické dráhy.

Tomáš Masaryk. Sebevražda hromadným jevem společenským moderní osvěty přetisk 2002.  KLP – Koniasch Latin Press.

Henry Steed. The Making of a State: Memories and Observations 1914–1918. 2025. Kindle.

Tomáš Garrigue Masaryk, Lucie Merhautová, et al.. Der moderne Mensch und die Religion. 2025. Print Replica.