Zatím to českým curlerům příliš nešlape. S USA sice sehráli vyrovnanou bitvu, ale se Švýcarskem i Norskem prohráli poměrně jasně a teprve v závěru utkání s norským týmem se české reprezentaci podařilo zapsat více než jednobodový zisk v jednom endu po více než 17 odehraných endech. I to ale přišlo příliš pozdě na reálný obrat.
Premiéru pod pěti kruhy se Češi pokusí nakopnout proti Velké Británii, která má zatím bilanci dvou výher (nad Čínou a Švédskem) a jedné porážky s domácí Itálií. Papírové předpoklady hovoří pro Brity, český tým však už nutně potřebuje výsledek, který by jej udržel ve hře o postup.
Vzhledem ke složitosti curlingových pravidel je na místě připomenout základní principy soutěže mužských družstev. Zápasy se hrají na deset endů a každý čtyřčlenný tým má v každém endu k dispozici osm kamenů. Oproti smíšeným dvojicím, které hrají osm endů a disponují pěti kameny na end, jde o výrazně delší a takticky náročnější formát.
Zásadním rozdílem je i absence předem umístěných kamenů, typických pro soutěž dvojic, kde startoval český pár Zelingrová–Chabičovský, a které výrazně ovlivňují úvod každého endu. V klasickém curlingu se navíc uplatňuje pravidlo tzv. Free Guard Zone, které v úvodu endu zakazuje vyražení krycích kamenů (guardů) ze hry.
Každý hráč má v týmu jasně danou roli. Lead (Lukáš Klíma) zahajuje end prvními dvěma kameny, zpravidla mířenými do pozice guardu. Následuje second (Marek Černovský), který odehraje třetí a čtvrtý kámen. Pátý a šestý kámen patří vice-skipovi (Martin Jurík). Poslední je skip – kapitán týmu, jenž řídí taktiku a hází závěrečné dva, často klíčové kameny. Náhradníkem týmu je Radek Boháč.
Cíl hry zůstává stejný – umístit kámen co nejblíže k „buttonu“, tedy středu kruhů na opačné straně ledové plochy. V každém endu boduje pouze jeden tým, který získá tolik bodů, kolik má svých kamenů blíže středu než nejlépe postavený kámen soupeře. O vítězi rozhoduje vyšší bodový zisk po odehrání všech deseti endů.
