Dugin v rozsáhlé stati pro RIA Novosti uvedl, že „ve světové politice probíhají rychlé a dynamické procesy, což je z velké části spojeno s Trumpovou politikou“.

„Před námi se hroutí představa kolektivního Západu a jednotné a snadno předvídatelné politiky hlavních západních zemí. Globalistické projekty praskají ve švech a otázkou je i osud euroatlantické jednoty, NATO a OSN,“ analyzuje autor dění ve světě.

Podle Dugina po konci kolektivního Západu na jeho místě vzniká pět nových geopolitických entit. Jako nejsilnější vnímá stále Spojené státy, které se jasně odklonily od dřívější geopolitické strategie a nyní se snaží uplatňovat svou hegemonii zejména na západní polokouli. Klidně ale podnikají operace i mimo, jak ukazuje případ Íránu nebo Venezuely.

Ruský propagandista zdůrazňuje především to, že USA mají být nezávislé na jakýchkoliv nadnárodních institucích a Trump se řídí jen svým svědomím.

„EU se stala proti své vůli nezávislým subjektem,“ napsal autor. Musí na to reagovat. Žádné jasné kroky sice zatím nepodnikla, ale Dugin ji přesto považuje za sílu číslo 2, která se musí vyrovnat s tím, že Washington už tyto země nebere za skoro rovnocenné partnery, jak tomu bylo dříve, ale má chuť jí diktovat podmínky, jak ukazuje Trumpův zájem anektovat Grónsko.

Dugin se domnívá, že EU se jednou bude muset rozhodnout, jestli bude jen ve vleku USA, nebo se jim postaví. On sází na to druhé.

Globalisté nezmizeli

Dugin se však nedomnívá, že s nástupem Trumpa skončili globalisté, kteří udávali tón politice posledních dekád, jakou reprezentuje Světové ekonomické fórum a další mezinárodní organizace nebo George Soros.

Připomíná globalisty v USA, což nejsou jen demokraté, ale i část republikánských neokonzervativců. Ke globalistům se přiklání i jádro EU a Británie nebo Kanada. Protože globalisté a jejich instituce nejsou jen evropské, vidí je Dugin jako samostatnou čtvrtou skupinu stojící na ideologických a geopolitických principech, která je stále tvrdší opozicí vůči trumpismu.

Za třetí samostatnou důležitou skupinu označuje ruský filozof a propagandista Velkou Británii, i když současně tvrdí, že nemá globální moc, což je jasný protimluv. V Rusku zřejmě stále přežívají protianglické nálady z dob velké hry z 19. století, kterou zmiňuje a která podle něj vyvolává v Británii stále odpor k Rusku. Za poslední pátou entitu pak označuje Izrael, který silně ovlivňuje americkou politiku a je prý současně existenčně závislý na USA.

Ruské pohledy se navzájem liší

V závěrečných vývodech se Dugin značně liší od toho, co tento týden říkal ruský ministr zahraničních věcí Sergej Lavrov. Ten označoval Spojené státy za silně protiruské, protože zesilují sankce na Ruskou federaci a nechtějí uznat její nároky na části ukrajinského území, byť se k tomu zdály být ochotné. Lavrov vidí USA jako hegemona, se kterým nelze spolupracovat ani v ekonomické oblasti.

Dugin má naopak dojem, že USA sice nejsou přátelské, ale po Izraeli jsou vůči Rusku nejméně nepřátelské. Rusko už není označováno za nepřítele, ale za zvládnutelnou hrozbu.

Mnohem nepřátelštější jsou vůči Moskvě EU, globalisté a Británie, píše se v textu. Dugin upozorňuje, že pro globalisty je však nepřítelem nejen Putin, ale i samotný Donald Trump, a právě od nich pochází mýtus o proruském Trumpovi. Ten se však nezbavil globalistů v zájmu Ruska, ale kvůli svým vlastním cílům.

Dugin spekuluje i o možnosti, že rostoucí spory s Trumpovými Spojenými státy mohou zahnat evropské lídry do náruče Ruska, i když je to nyní velmi nepravděpodobné. Z jeho slov je patrné, že nelze vyloučit ruské snahy prohloubit roztržku mezi USA a EU. Podle propagandisty musí ruské vedení vzít v úvahu prudké změny na mezinárodní politické scéně zejména vzhledem k pokračující ruské vojenské operaci na Ukrajině.

Pominutí Číny

Zajímavé je, že Dugin vůbec nepočítá s možností, že by s koncem mandátu Donalda Trumpa mohla skončit jeho éra a jeho politika. Žádná analýza by tuto možnost neměla opominout, jenomže pro Rusko by byla resuscitace kolektivního Západu na jiné úrovni ta nejhorší varianta.

Za zaznamenání také stojí, že Dugin roli Číny zmiňuje jen v pasáži věnované Trumpovi s tím, že chce zabránit vlivu ostatních velmocí na všechny státy v Americe a u Kanady, která se s ní nově sbližuje. Jako by Čína stála mimo, přitom je to velký obchodní partner USA i EU.