Ok, tak už jsem doma.Pod rouškou státního svátku a oslavy české státnosti se oslavovalo Česko. Česko jediné, Česko na nikom nezávislé. Ani na EU, ani na NATO, ani na plynu… pardon, počkat. Ten plyn nám pošle báťuška Putin.
Sešlo se tam dejme tomu 150 lidí. Mluvčí měli občas i dobré věci, které štvou tak nějak nás všechny. Třeba drahé energie, drahej benzín, drahej chleba. Nicméně vysvětlování “proč” – EHM, tam jsem měl občas chuť vzít Occamovu břitvu, nejlépe hodně velkou a hodně těžkou, a majznout jí mluvčí(ho) po kebuli.
Bullshitando grando. Nejvíc to zazdila jedna paní, která začala mluvit o mladistvých, že jsou děti, a o dětech, že jsou mladiství. Natáhla to na 5 minut a nedočkala se ani potlesku, chudák. Nerozuměl jsem jí já ani flastenci.
Sešli jsme se u mé vlajky nakonec 4. Kromě mé maličkosti ještě další pracující student, táta s mrnětem v kočárku a pán s brýlemi, jež měl poměrně asertivní argumenty (ale výborné).
První zkusili s námi mluvit postarší manželé. Pokec byl v pohodě do chvíle, než vytáhli “a co tu děláte, proč nejste v práci.” Pán s brýlemi si prokřupl hlasivky místo rukou a “dnes je svátek, nejsem v práci.” Následoval výčet toho, kdo víc odvedl na daních. Dalším tématem byl konec války na Ukrajině. Všichni jsme se shodli, že včera bylo pozdě. Na čem jsme se neshodli, byla forma. Přestat zbraněmi zásobovat Ukrajinu vs. stáhnutí všech Rusáků z Ukrajiny a obnovení původních hranic. K.O. zasadil manželům pán s brýlemi větou “a kdo podle vás začal válku na Ukrajině?”. Odešli.
Druhý přišel pán, zjistil, že moc neví, co by nám chtěl říct, tak houkl, že tu nemáme co dělat, načež odešel.
Chvíli se nic nedělo, tak kolegové odešli a byl jsem tam sám.
O pár minut později na mě upozornil řečník, odpověděl jsem zamáváním vlajky, lid odpověděl pískáním a bučením. Načež přišel jeden pán a prý “ty tu nemáš co dělat.” Během chvilky u mě byli 4 lidé, kteří do mě jeden přes druhého hučeli, ať si “strčím ten hadr do p*dele”, ať “vypadnu na Ukrajinu kam patřím”, jestli jsem vůbec Čech, nebo že jsem si spletl demonstraci a podobně. Snažil jsem se nějak rozumně odpovídat, případně se jich taky na něco zeptat. Po minutě přišel pátý kolega, pár očí mu doplňoval pár zubů, a bezskurpulózně se mě optal, zda rozumím česky. Tím mě naprosto sundal, v hlavě mi začalo blikat gigantické WTF?? a nebyl jsem schopen rozumné odpovědi. Když to řekl potřetí, tak ze mě vypadlo “Da.” Po chvilce došel šestý spoluobčan, začal hučet do kolegů, že to nemá cenu a tak, načež bandička odešla.
S úderem třetí odpoledne a po dalším projevu, kdy řečník přemýšlel, co vlastně chce říci, jsem se sbalil, zvedl vlajku nad hlavu a odjel.
Jsem rád, že nedošlo k žádné konfrontaci (byť teda dva hošani mi strkali do vlajky). Snažil jsem se být slušný, nenapadat a diskutovat (i když dost lidí řekne, že to nemá cenu). Kupodivu i to se mi povedlo a na sprostá slova to bylo tak 5:0, čili kudos i spoluobčanům z opačné strany politického spektra, že i oni se většinově snažili. No a nakonec jsem tímto činem získal trochu odvahy, stát za svým názorem, slušně diskutovat, stát na místě, neuhnout – i v případě, že ti druzí jsou ve výrazné přesile.
Jo a ještě mě zahřálo u srdíčka asi těch 10 lidí, co mi ukázalo palec hore nebo si mě dokonce fotilo, zatímco jsem okolo nich projížděl cestou domů (a s vlajkou pořád v ruce). Ikdyž teda fotit si mě mohli kvůli jednokolce, ne kvůli vlajce, žejo. 😀
Sorry za dlooouhej elaborát, vemte si imaginární brambůrek od Hobži.
Olomouc! Kdyby měli trochu rozumu, tak by šli do Ponorky na pivo.
Kdybych nespěchal na vlak, tak byvh se u toho cirkusu i zastavil a zasmál se…
11 comments
“vládo, podej DEMYSYYYY!”
Aneb stovka flastenců v Olomouci.
Ok. 😀
/A s ua vlajkou jsem tu zatím sólo.
Co jim ČSOB udělalo?
Na 100 lidí tipuju max 300 zubů 😂
“Sir, this is a ČSOB”
Ok, tak už jsem doma.Pod rouškou státního svátku a oslavy české státnosti se oslavovalo Česko. Česko jediné, Česko na nikom nezávislé. Ani na EU, ani na NATO, ani na plynu… pardon, počkat. Ten plyn nám pošle báťuška Putin.
Sešlo se tam dejme tomu 150 lidí. Mluvčí měli občas i dobré věci, které štvou tak nějak nás všechny. Třeba drahé energie, drahej benzín, drahej chleba. Nicméně vysvětlování “proč” – EHM, tam jsem měl občas chuť vzít Occamovu břitvu, nejlépe hodně velkou a hodně těžkou, a majznout jí mluvčí(ho) po kebuli.
Bullshitando grando. Nejvíc to zazdila jedna paní, která začala mluvit o mladistvých, že jsou děti, a o dětech, že jsou mladiství. Natáhla to na 5 minut a nedočkala se ani potlesku, chudák. Nerozuměl jsem jí já ani flastenci.
Sešli jsme se u mé vlajky nakonec 4. Kromě mé maličkosti ještě další pracující student, táta s mrnětem v kočárku a pán s brýlemi, jež měl poměrně asertivní argumenty (ale výborné).
První zkusili s námi mluvit postarší manželé. Pokec byl v pohodě do chvíle, než vytáhli “a co tu děláte, proč nejste v práci.” Pán s brýlemi si prokřupl hlasivky místo rukou a “dnes je svátek, nejsem v práci.” Následoval výčet toho, kdo víc odvedl na daních. Dalším tématem byl konec války na Ukrajině. Všichni jsme se shodli, že včera bylo pozdě. Na čem jsme se neshodli, byla forma. Přestat zbraněmi zásobovat Ukrajinu vs. stáhnutí všech Rusáků z Ukrajiny a obnovení původních hranic. K.O. zasadil manželům pán s brýlemi větou “a kdo podle vás začal válku na Ukrajině?”. Odešli.
Druhý přišel pán, zjistil, že moc neví, co by nám chtěl říct, tak houkl, že tu nemáme co dělat, načež odešel.
Chvíli se nic nedělo, tak kolegové odešli a byl jsem tam sám.
O pár minut později na mě upozornil řečník, odpověděl jsem zamáváním vlajky, lid odpověděl pískáním a bučením. Načež přišel jeden pán a prý “ty tu nemáš co dělat.” Během chvilky u mě byli 4 lidé, kteří do mě jeden přes druhého hučeli, ať si “strčím ten hadr do p*dele”, ať “vypadnu na Ukrajinu kam patřím”, jestli jsem vůbec Čech, nebo že jsem si spletl demonstraci a podobně. Snažil jsem se nějak rozumně odpovídat, případně se jich taky na něco zeptat. Po minutě přišel pátý kolega, pár očí mu doplňoval pár zubů, a bezskurpulózně se mě optal, zda rozumím česky. Tím mě naprosto sundal, v hlavě mi začalo blikat gigantické WTF?? a nebyl jsem schopen rozumné odpovědi. Když to řekl potřetí, tak ze mě vypadlo “Da.” Po chvilce došel šestý spoluobčan, začal hučet do kolegů, že to nemá cenu a tak, načež bandička odešla.
S úderem třetí odpoledne a po dalším projevu, kdy řečník přemýšlel, co vlastně chce říci, jsem se sbalil, zvedl vlajku nad hlavu a odjel.
Jsem rád, že nedošlo k žádné konfrontaci (byť teda dva hošani mi strkali do vlajky). Snažil jsem se být slušný, nenapadat a diskutovat (i když dost lidí řekne, že to nemá cenu). Kupodivu i to se mi povedlo a na sprostá slova to bylo tak 5:0, čili kudos i spoluobčanům z opačné strany politického spektra, že i oni se většinově snažili. No a nakonec jsem tímto činem získal trochu odvahy, stát za svým názorem, slušně diskutovat, stát na místě, neuhnout – i v případě, že ti druzí jsou ve výrazné přesile.
Jo a ještě mě zahřálo u srdíčka asi těch 10 lidí, co mi ukázalo palec hore nebo si mě dokonce fotilo, zatímco jsem okolo nich projížděl cestou domů (a s vlajkou pořád v ruce). Ikdyž teda fotit si mě mohli kvůli jednokolce, ne kvůli vlajce, žejo. 😀
Sorry za dlooouhej elaborát, vemte si imaginární brambůrek od Hobži.
Olomouc! Kdyby měli trochu rozumu, tak by šli do Ponorky na pivo.
Kdybych nespěchal na vlak, tak byvh se u toho cirkusu i zastavil a zasmál se…
Ty vado to je olomouc. Tak to uz je konec sveta
V Olomouci je to taky?
Hele, to je u nás.
Mají 5 let zpoždění lmao