Názor?

36 comments
  1. [Článek](https://www.novinky.cz/clanek/domaci-davali-ji-dva-roky-zivota-ted-slavi-osmnactiny-40414220)

    ​

    Něco bych k tomu napsal, ale můj koníček je vyřazovat z chovu ideálně nemocné jedince, pokud jsou všechny kusy oka, tak ty pokud možno nejslabší tak, aby byl splněn plán lovu a všechny tabulky. Takže v tomto ohledu nedokážu bejt empatickej a absolutně nedokážu pochopit, proč se někteří snaží všechno zachránit.

    Podle fotky mi to příjde jako pokus šilenýho vědce.

  2. Living hell pro všechny. Rodiče žijí ve falešné naději a namísto toho, aby se věnovali zbylým dvou dětem, plýtvají čas a energii na člověka, který neumí ani mluvit, ani sám dýchat. Pro tu holku to musí být taky utrpení, v podstatě doživotní vězení ve svém vlastním těle, bez možnosti jakéhokoliv pohybu.

    Tohle je přesně případ, kdy nadměrná humanita spíše škodí a vede k utrpení. Být rodič takového dítěte tak ho nechám podstoupit eutanazii. I s manželkou máme dohodnuto, že pokud by jeden z nás skončil v takovémto stavu, ten druhý jej necha důstojně zemřít.

  3. Jelikož se s tou nemocí narodila a nikdy nezjistila jaké je to žít normálně, tak klidně může být i vnitřně spokojená, že žije. Ale silně pochybuju. Musí vidět kolem sebe o co všechno přichází a musí šíleně trpět a to nepíšu ani o těch bolestech. A navíc trpí i její okolí. Ano, tito lidé jsou strašně silní po psychické stránce, ale otázkou je, zda by jejich psychická odolnost nebyla prospěšná někde jinde. Takže takhle to není jen o jednom mizerném a nicotném “životě” ale i o omezeném, stresujícím a trápením naplněném životem pro celou rodinu (a dost možná i pro jejich blízké).

  4. Já myslim, že je obdivuhodné, jak jsou lidi schopní se obětovat pro to, aby bojovali o život, i když ten život nikdy nebude plnohodnotný.

    Dokážu si ale taky představit, jak to musí ničit život celé té rodině – téměř žádný čas na sebe, protože ten člověk je 100% závislý na péči. Dále tam musí být obrovské výdaje, přičemž ne všechno bude proplaceno.

    Nechci v pozici těch rodičů nikdy bejt, ale kdybych byl, tak bych doufal, že dítě umře brzo po porodu, ačkoliv vim, že to zní hrozně bezcitně. Nedokázal bych se několik let koukat na to, jak to dítě má život úplně k ničemu a bez naděje na zlepšení, a přitom by z toho měl zkaženej život i zbytek rodiny.

  5. Viděl sem text, řekl sem si paráda, pak sem scrollnul trochu níže a vyprskl sem smíchy 😀 TVL jako sorry, ale tohle bych snad ani neslavil. Jak už tu řekli jiní, “kulka z milosti” a vysvobození pro všechny…

    Edit: zalezi na moznosti kognitivni rezponzivnosti. I z takoveto zeleniny se muze stat milovnik filmu a hudby, je ale zapotrebi mit moznost zjistit co se ji libi. Pokud ta moznost neni, je pro nas vlastne ve stejnem stavu jako mrtvy – nevime jak se citi.

  6. Kdyz se starame o duchodce kteří o sobe neví a kdyby nebylo péče, tak jsou uz deset let mrtvi, nevidim duvod proc se u tuhle holku nestarat. Kdybych byl rodič te divky a vedel bych to v těhotenství, byl bych pro potrat. Ale kdyz uz z ni je clovek, musi se to prijmout. Navic pokud je tedy medicinsky zazrak, jiste jeji léčba a pozorovani vypomuze do budoucna bud s peci o tyhle pacienty, ci lek. Ale nechtel bych.

  7. Upřímně nenávidím tyhle sdělení stylu “doktoři jí dávali tolik a tolik, ale je jí už tolik!” Nebo že nad doktorama vyhrála atd atd. Jako kdyby ti doktoři vysloveně chtěli ať v tom věku člověk umře.

  8. Skvělý život podle mě. Některé komentáře to vystihují lip. Já kdybych najednou ochrnul, tak asi 2x neváham s eutanazií ve Švýcarsku.

  9. Já mám takovej rozpolcenej názor. Na jednu stranu je skvělý, že holka, která “měla” umřít ve dvou letech, se dožila osmnáctin. Obdivuju rodinu, že tohle dává. Na druhou stranu… proč? Je jakákoli naděje, že slečna vůbec kdy bude žít aspoň náznak normálního života? Jaký má smysl udržovat při životě někoho, kdo se nikdy nebude moct sám pohnout, dokonce ani sám dýchat, kdo potřebuje péči, léky a přístroje 24/7? Kdyby byla naděje na aspoň částečné uzdravení (že by třeba sama dýchala a mluvila), tak super, ale takto mi to přijde spíš jako prodlužovámí utrpení pro všechny zúčastněné.

  10. Jak doprdele někdo může s klidným svědomím napsat “příchuť zázraku”?
    Kdyby někdo takhle udržoval při životě psa, kočku, nebo jiného domácího mazlíčka, většina bude křičet něco o týrání zvířat – a oprávněně.
    Tohle je tragédie. Matka sobec a chudák holka.

  11. Absolutní neštěstí pro rodinu i tu holku. Aktuální svět je posedlí udržovat lidi v jakémkoliv stavu naživu a uměle. Ale rodiče chápu, sám bych asi nenechal svoje dítě zabít, ale zase ta holka se musí hrozně trápit je uvězněná v těle a eutanázie by byla nejspíše vysvobozením.

  12. Zázrak by to byl, kdyby byla bez přístrojů, který žijou za ní… Nejsem hater, ale tohle se mi zdá too much – udržovat při životě děti za každou cenu, ikdyž je ve stavu, kdy o sobě neví.

  13. Než skončit jako zelenina, to radši umřít. Při čisté mysli je tohle naprost příšený stav.

    Chápu, že rodiče jsou rodiče, a jsou rádi, a holka asi taky, ale jako….já bych to nechtěla asi ani z jedné strany. Zvlášť, když mají další zdravé děti. Zase možná ty děti budou o to samostatnější a empatičtější.

    Těžko říct, nikdy se mi to nestalo a snad nestane.

    Některé situace nejde objektivně posoudit. Můžu mluvit jen za sebe, že takhle bych žít nechtěla.

  14. O tomhle kdysi měl dobrý velký článek Jiří X. Doležal v Reflexu, když si ještě pamatoval něco z psychologie. Je to prostě mateřská láska, která nemá hranice. Žena obětuje sebe, rodinu i ostatní děti – tady je s podivem, že otec u rodiny zůstal. Obvykle to otec nezvládne psychicky a opustí manželku s dítětem a ta je na to sama. Nejhorší je to u těžkých autistů, páč časem takový autista matku přeroste a potom teprve začíná rodeo. I autisti mají své potřeby, if you know what I mean a fyzickou dominanci umí využít. Ale ani přesto všechno často nedokáží matky dítě odložit někam do ústavu a starají se o něj do smrti (vlastní či dítěte). Úplně nejvíc šílené mi přijde, jak zcela rezignují na realitu a žijí ve světě toho postiženého dítěte, kdy to, že dneska “Tomíček” méně slintal a 2x zahýkal jako kůň znamená, že je dobrý den a má radost (měl jsem v péči takovou rodinu). Já bych to zcela na rovinu nedal a patřil bych k těm, kteří by utekli. Navíc nevěřím, že je správné udržovat je při životě všemi možnými prostředky. U dospělého a starších dětí bych to pochopil, jsou případy, kdy se lidi proberou z kómatu po x letech na přístrojích a fungují. U malých dětí ne, nikdy totiž neprojdou normálním vývojem, nerozvíjí se nic, co by bylo potom možno zachránit, zlepšit, vyléčit, k čemu by se dalo vrátit. Je to experiment, co lidské tělo snese a částečně dehumanizovaná medicína umí.

  15. Tohle je hrozně těžký posoudit. Já bych takhle žít nechtěl a radši bych umřel, ale to mi přece nedává právo to expandovat na ostatní. Každý máme jiné potřeby a i když to ta holčina má těžký, to neznamená, že chce umřít. I takhle život může vypadat. Evidentně má milující rodinu a péči, tak kdo mi dává právo posuzovat, jestli je to ok nebo ne?

  16. Fackoval bych novináře, kteří začínají titulek souslovím “doktoři ji dávali x času”

    Doktoři nejsou kurva bůh. Doktoři mají, ačkoli je to bolestivé, povinnist sdělit prognózu. Nikomu život neberou.

    Jinak jedinou šancí té holky je Neuralink. Utah array trpí na gliální jizvení a počet elektrod je nedostatečný, ale neuralink či podobná technologie má reálnou šanci těmto lidem dopřát život, co za to stojí. Takže doufám, že pro ni ještě existuje naděje…

  17. Nezavidim rodine, hrozny udel mit postizene dite, o to hur ze nejde jen o fyzicke, ale i psychicke postizeni. Ja osobne mit v budoucnu deti spise nechci, ale kdyz si uvedomim ze dneska nemame vubec zadnou garanci ze nase deti budou zdrave, tak uz deti vubec nechci. Ja osobne nevim co bych delal kdybych mel postizene dite. Pokud by melo treba Downuv syndrom, tak je to porad potomek se kterym si muzu uzit spoustu zabavy, chodit na vylety, bavit se, a staci jen prijmout ze intelektualne bude pozadu a vrchol kariery bude kdyz se o sebe postara samo, ale mit dite ktere je 24/7 na pristrojich, neschopne cehokoli, a mym jedinym ukolem by bylo udrzovat ho na zivu (a kdovi jak je to s financemi, stat podporu na nemohouci lidi dost osekal), tak to bych fakt nedal. Nejsem si uplne jisty jestli jsou ti rodice jenom nadseni z toho ze uz se dozila 18 let.

Leave a Reply