>Ve lhůtě dvou týdnů se vyjádřili pouze tři kandidáti **[Karel Diviš, Pavel Fischer, Tomáš Zima]**. To je značně překvapivé, jelikož většina kampaní má profesionální štáb. Pokud nejsou dobře placení profesionální členové volebního týmu schopni zaslat krátkou odpověď na čtyři jednoduché otázky, pak to také určitým způsobem dává najevo, jaký význam ten který kandidát přikládá držitelům zbraní jakožto voličské skupině zastupující přibližně 300.000 českých domácností.
>…
>**Andrej Babiš** se k problematice civilního držení zbraní mohl poprvé výrazně projevit v době přijímání unijní zákazové směrnice, a to z pozice předsedy strany vládní koalice Ano. Když M. Chovanec (ČSSD) představil první návrh ústavního zakotvení (v ústavním zákoně o bezpečnosti ČR), ministři ANO jej při projednávání ve vládě nepodpořili. O čtyři měsíce později již poslanci ANO návrh ústavní změny při hlasování v poslanecké sněmovně jednoznačně podporovali. Počáteční zaškobrtnutí se již následně neopakovalo. Nejenže Andrej Babiš jako premiér i poslanec podporoval civilní držení zbraní, ale dokonce i připodepsal petici podporující ústavní zakotvení. To nakonec prošlo v době Babišova premiérství. Ve stejné době v poslanecké sněmovně panovala výjimečná úroveň “zbraňové” spolupráce mezi vládou a opozicí (především ANO – ODS), díky které se velmi zdařila implementace zbraňové směrnice.
>**Petr Pavel** je co do principiálních názorů na civilní držení zbraní velkou neznámou. Na veřejnosti se prezentuje především s odkazem na svou vojenskou kariéru, což vyvolává spíše diktátorské než republikánské konotace. Obecně je pro české armádní kruhy typický spíše tacitní odpor k civilnímu držení zbraní. Například co do stanovených záloh státu existuje na Ministerstvu obrany i v armádě poměrně silná skupina, která je vnímá negativně a především jako ohrožení ochoty občanů narukovávat do aktivních záloh (proto také existují kurzy stanovených záloh pouze pod taktovkou MV, ale již nikoliv kurzy MO, byť je zákonná úprava předpokládá). V armádních kruzích do určité míry panuje přesvědčení, že ozbrojená civilní společnost představuje ohrožení pro míru obecné podpory výdajů na profesionální armádu. Zatímco Ukrajina se snaží navýšit počet členů teritoriální obrany na 2 miliony, část české armády naopak pohledem na současné bojiště došla k závěru o zbytečnosti ozbrojených civilistů, resp. neefektivnosti domobran. Mimochodem, Petr Pavel v počátku ruské agrese hlasitě odporoval vyzbrojování Ukrajiny (nyní už nikoliv).
>**Danuše Nerudová** je co do civilního držení zbraní ještě méně čitelná než Petr Pavel. Rychlým hledáním na internetu jsem k tomuto tématu od ní žádné vyjádření nenašel. S ohledem na to, že za třicet let české státnosti došlo k novelizaci Listiny pouze dvakrát, lze absenci známosti principiálních názorů dvou předních kandidátů na otázky civilního držení zbraní považovat za zásadní selhání jejich kampaní. A to bez ohledu na to, jaký názor kandidáti zastávají.
2 comments
>Ve lhůtě dvou týdnů se vyjádřili pouze tři kandidáti **[Karel Diviš, Pavel Fischer, Tomáš Zima]**. To je značně překvapivé, jelikož většina kampaní má profesionální štáb. Pokud nejsou dobře placení profesionální členové volebního týmu schopni zaslat krátkou odpověď na čtyři jednoduché otázky, pak to také určitým způsobem dává najevo, jaký význam ten který kandidát přikládá držitelům zbraní jakožto voličské skupině zastupující přibližně 300.000 českých domácností.
>…
>**Andrej Babiš** se k problematice civilního držení zbraní mohl poprvé výrazně projevit v době přijímání unijní zákazové směrnice, a to z pozice předsedy strany vládní koalice Ano. Když M. Chovanec (ČSSD) představil první návrh ústavního zakotvení (v ústavním zákoně o bezpečnosti ČR), ministři ANO jej při projednávání ve vládě nepodpořili. O čtyři měsíce později již poslanci ANO návrh ústavní změny při hlasování v poslanecké sněmovně jednoznačně podporovali. Počáteční zaškobrtnutí se již následně neopakovalo. Nejenže Andrej Babiš jako premiér i poslanec podporoval civilní držení zbraní, ale dokonce i připodepsal petici podporující ústavní zakotvení. To nakonec prošlo v době Babišova premiérství. Ve stejné době v poslanecké sněmovně panovala výjimečná úroveň “zbraňové” spolupráce mezi vládou a opozicí (především ANO – ODS), díky které se velmi zdařila implementace zbraňové směrnice.
>**Petr Pavel** je co do principiálních názorů na civilní držení zbraní velkou neznámou. Na veřejnosti se prezentuje především s odkazem na svou vojenskou kariéru, což vyvolává spíše diktátorské než republikánské konotace. Obecně je pro české armádní kruhy typický spíše tacitní odpor k civilnímu držení zbraní. Například co do stanovených záloh státu existuje na Ministerstvu obrany i v armádě poměrně silná skupina, která je vnímá negativně a především jako ohrožení ochoty občanů narukovávat do aktivních záloh (proto také existují kurzy stanovených záloh pouze pod taktovkou MV, ale již nikoliv kurzy MO, byť je zákonná úprava předpokládá). V armádních kruzích do určité míry panuje přesvědčení, že ozbrojená civilní společnost představuje ohrožení pro míru obecné podpory výdajů na profesionální armádu. Zatímco Ukrajina se snaží navýšit počet členů teritoriální obrany na 2 miliony, část české armády naopak pohledem na současné bojiště došla k závěru o zbytečnosti ozbrojených civilistů, resp. neefektivnosti domobran. Mimochodem, Petr Pavel v počátku ruské agrese hlasitě odporoval vyzbrojování Ukrajiny (nyní už nikoliv).
>**Danuše Nerudová** je co do civilního držení zbraní ještě méně čitelná než Petr Pavel. Rychlým hledáním na internetu jsem k tomuto tématu od ní žádné vyjádření nenašel. S ohledem na to, že za třicet let české státnosti došlo k novelizaci Listiny pouze dvakrát, lze absenci známosti principiálních názorů dvou předních kandidátů na otázky civilního držení zbraní považovat za zásadní selhání jejich kampaní. A to bez ohledu na to, jaký názor kandidáti zastávají.
Asi na to jednoduše nemají silný názor.