Říkám si, že je to téma, co by mohlo místní lidi zajímat.
Osobně jsem byl jeden z těch nejvíc úzkostlivých studentů na gymplu a dodnes mi není extra příjemné přednášet něco lidem, ale přijde mi docela extrémní psát emaily učitelům, že člověk kvůli úzkosti nechce prezentovat. Můj přístup obvykle byl to nějak přetrpět. Nejvíc vyklepaný jsem byl u maturity. To mě zocelilo dost.
Myslíte si, že je to v podstatě daný strachem z dělání chyb a z ponížení sociálního statusu ve třídě, jak je naznačeno v článku?
Každopádně nedoporučuji otevírat na idnesu diskuzi pod článkem. Taková banda neempatických zmrdů se dlouho nesešla.
Kdo to nezažil, nepochopí.
Já dostávám lehce panický stavy když jsem třeba v nákupáku neni to nic pro mě. Ale úzkostí nijak netrpím.
Zato má bývalá přítelkyně tím trpěla hrozně, a když jí člověk viděl a slyšel, pochopil, co za ohavnost úzkost je.
Za mě je potřeba všem, i těm se sociální úzkostí, dát tu povinnost/možnost prezentovat. Ale u těch, kteří ten problém mají, je to potřeba nastavovat postupně. Krok za krokem.
Naše školství na to není uzpůsobeno, společnost to ignoruje a dehonestuje (viz komentářová sekce). Řešení by byla, jen je potřeba mít otevřené oči a srdce pro nějakou změnu.
Ty problémy, ať už úzkosti nebo jiné, tu jsou a nezmizí tím, že řekneme, že neexistují. To dělali soudruzi a myslím, že ty zpátky nechceme. Je na nás, jako lidech co jsou v pořádku, dát těm co nejsou, možnost se nadechnout.
To je tim ze je malo zkousej. Hezky pekne k tabuli, jaky ulejvani. A misto civeni do mobilu hodiny retoriky, bylo by hned po “socialnich uzkostech”. S uzkostma se bojuje tak ze se vystoupi z komfortni zony.
To bude taky tím, že si učitelky z dětí u tabule dělaj srandu. O čem jiným “zkoušení u tabule” je, než snaha ztrapnit někoho před třídou? Aspoň na vejšce se na nějakou důstojnost trochu hraje a zkoušení je téměř v soukromí (ale zas aspoň jeden přítomný spolužák je zas dobrý pro transparentnost).
Je to o přístupu učitelů. Úplně stejně jsem nesnášel hodnocení za “aktivitu v hodině”. Kdo se aktivně nehlásil a neodpovídal na kontrolní otázky byl hodnocen hůře. Ale nedej bože, abys to neřekl 100% správně, to pak hned přišlo zesměšnění nebo seřvání. Takže nakonec bylo bezpečnější se nehlásit, protože to sice trochu snížilo známku, ale aspoň člověk neriskoval, že bude za debila.
theachers on ther way to push their severy socially anxious student to “step ouf their comfort zone” and force them into a musical in front of a whole ass school (they don’t know the student tried to poison themselves to get out of it)
No cílem by mělo být s tou úzkostí bojovat a naučit se s ní pracovat a zvládnout ji, ne prosit učitele aby ti vyhověl žít v tvé bublině. Takto si jen kopeš hrob do budoucna.
Jako fajn, pokud nemá student vyšší ambice než u pásu něco dělat, tak asi nikdy nebude před lidmi mluvit. Pokud chce dělat něco zajímavějšího, tak se tomu asi nevyhne.
Aji ti nejvíc asocialní vývojáři, s kterými sem pracoval museli zvládnout komunikovat na war roomu nebo na stand upu.
Jako další půjdou písemný testy, protože je budou bolet ručičky z kroužkování odpovědí.
Holt priprava na zivot. Taky se mi zkouseni ve skole nelibilo, ale proste jsem si zvykl. To pak do te skoly vubec nemusi chodit, kdyz je vsechno omluvene a ze vseho ma vyjimku.
Nemělo by to být prezentováno jako trest a mezi učiteli by ideálně neměly být svině, co se využívají v tom, že se snaží dotyčného cíleně ztrapnit.
Vidím to ale jako důležitou přípravu na život, jednak na vysokou školu, jednak na pracovní pohovory, prezentace a komunikaci všeobecně.
Bát se mluvit a neumět se vyjádřit člověka totiž bude jinak podělávat celý život v práci i v soukromí.
Zasa samé čierno-biele názory. A v diskusii nagrcané – ako vždy, ked má mládež problém….
Sociálne zručnosti sú ako meter – od 0 do 100.
100 nemá skoro nikto
50 je priemerný Jarda
0 je človek čo má IQ cca 20
​
Aj sociálna úzkosť je ako meter. 0 je exhibicionizmus, 15 je slabá tréma, 25 je hanblivosť 35 je už sociálna úzkosť a 100 je miesto na psychiatrii.
A tu nastáva problém – ak má decko úzkosť na 65, povie, že má sociálnu fóbiu…….lenže to isté povie aj to, ktoré ju má na 20, na 15….Všetci budú tvrdiť, to isté. Hoci neprežívajú problém rovnako intenzívne ani nemajú kvôli nemu rovnako vážne problémy. Lenže to sú decká a oni to lepšie nevedia. To majú posúdiť dospelí. Ale oni sú zbabelí alebo leniví.
Druhý problém – ak má decko úzkosť na 15, ale má stage mom, tak tá to samozrejme prezentuje, akokeby to bolo na 90. A stage mom, prezývaná Karen, začne šikanovať učiteľov, aby decku dávali úľavy…..tí si tieto skúsenosti zdieľajú …..a za pár mesiacov budú učitelia a priori neznášať každé decko, čo povie, že má soc.úzkosť. V tej chvíli bude jedno, či ju má na 10, 20 alebo 90 a k tomu papier od terapeuta.
​
Ono tá psych osveta môže byť pekne dvojsečný meč…..mladí ju hltajú až moc a starí ju neznášajú až moc. A deťom so sociálnou úzkosťou dospelí nepomôžu. Lebo oni sa musia pohádať, či vôbec existuje, či sa dá liečiť bitkou a či je to vina Fialu alebo Babiša.
Na gymnazium si pamatuju, ze te ucitele zkouseli u tabule, ale tvoje znalosti byly casto druhorady. Primarni bylo te pekne podusit a ztrapnit pred celou tridou. Pak aby studenti nemeli uzkosti.
Přijde mi zajímavé, k čemu všemu lze použít fotku z Matematické olympiády.
P.S. Jsem majitel zelených kalhot v pravém dolním rohu.
Mně v tomto dost pomohlo hraní D&D, respektive možnost být dungeon master. To je vyloženě schizofrenní role, kde se člověk prostě musí vžít do role spousty postav a pochopit jejich jednání. A přitom je to stále v prostředí hry, kde “o nic nejde” a dost mě to baví.
Snowflake generation
Jsem introvert na gymplu v prváku,nemám problém jít hrát třeba na školní představení, provázet na den otevřených dveří a celkově se snažím se svým strachem mluvit bojovat. Co se prezentování a mluvení před třídou týče, nesnáším to, jelikož je 70% mé třídy složeno z kreténů, který jsou schopní ignorovat to že je ve třídě učitel a začít na mě řvát OMG(doplňte jméno)/ Imagine being(doplňte jméno)/ Haha to je vůl, ve chvíli co vylezu k tabuli, jenom protože nejsem v jejich skupině a na rozdíl od nich mám nějaké zásady a actually se chci něco učit( jsou extrémně hluční), což vede k celkem častým názorovým střetům.
16 comments
Říkám si, že je to téma, co by mohlo místní lidi zajímat.
Osobně jsem byl jeden z těch nejvíc úzkostlivých studentů na gymplu a dodnes mi není extra příjemné přednášet něco lidem, ale přijde mi docela extrémní psát emaily učitelům, že člověk kvůli úzkosti nechce prezentovat. Můj přístup obvykle byl to nějak přetrpět. Nejvíc vyklepaný jsem byl u maturity. To mě zocelilo dost.
Myslíte si, že je to v podstatě daný strachem z dělání chyb a z ponížení sociálního statusu ve třídě, jak je naznačeno v článku?
Každopádně nedoporučuji otevírat na idnesu diskuzi pod článkem. Taková banda neempatických zmrdů se dlouho nesešla.
Kdo to nezažil, nepochopí.
Já dostávám lehce panický stavy když jsem třeba v nákupáku neni to nic pro mě. Ale úzkostí nijak netrpím.
Zato má bývalá přítelkyně tím trpěla hrozně, a když jí člověk viděl a slyšel, pochopil, co za ohavnost úzkost je.
Za mě je potřeba všem, i těm se sociální úzkostí, dát tu povinnost/možnost prezentovat. Ale u těch, kteří ten problém mají, je to potřeba nastavovat postupně. Krok za krokem.
Naše školství na to není uzpůsobeno, společnost to ignoruje a dehonestuje (viz komentářová sekce). Řešení by byla, jen je potřeba mít otevřené oči a srdce pro nějakou změnu.
Ty problémy, ať už úzkosti nebo jiné, tu jsou a nezmizí tím, že řekneme, že neexistují. To dělali soudruzi a myslím, že ty zpátky nechceme. Je na nás, jako lidech co jsou v pořádku, dát těm co nejsou, možnost se nadechnout.
To je tim ze je malo zkousej. Hezky pekne k tabuli, jaky ulejvani. A misto civeni do mobilu hodiny retoriky, bylo by hned po “socialnich uzkostech”. S uzkostma se bojuje tak ze se vystoupi z komfortni zony.
To bude taky tím, že si učitelky z dětí u tabule dělaj srandu. O čem jiným “zkoušení u tabule” je, než snaha ztrapnit někoho před třídou? Aspoň na vejšce se na nějakou důstojnost trochu hraje a zkoušení je téměř v soukromí (ale zas aspoň jeden přítomný spolužák je zas dobrý pro transparentnost).
Je to o přístupu učitelů. Úplně stejně jsem nesnášel hodnocení za “aktivitu v hodině”. Kdo se aktivně nehlásil a neodpovídal na kontrolní otázky byl hodnocen hůře. Ale nedej bože, abys to neřekl 100% správně, to pak hned přišlo zesměšnění nebo seřvání. Takže nakonec bylo bezpečnější se nehlásit, protože to sice trochu snížilo známku, ale aspoň člověk neriskoval, že bude za debila.
theachers on ther way to push their severy socially anxious student to “step ouf their comfort zone” and force them into a musical in front of a whole ass school (they don’t know the student tried to poison themselves to get out of it)
No cílem by mělo být s tou úzkostí bojovat a naučit se s ní pracovat a zvládnout ji, ne prosit učitele aby ti vyhověl žít v tvé bublině. Takto si jen kopeš hrob do budoucna.
Jako fajn, pokud nemá student vyšší ambice než u pásu něco dělat, tak asi nikdy nebude před lidmi mluvit. Pokud chce dělat něco zajímavějšího, tak se tomu asi nevyhne.
Aji ti nejvíc asocialní vývojáři, s kterými sem pracoval museli zvládnout komunikovat na war roomu nebo na stand upu.
Jako další půjdou písemný testy, protože je budou bolet ručičky z kroužkování odpovědí.
Holt priprava na zivot. Taky se mi zkouseni ve skole nelibilo, ale proste jsem si zvykl. To pak do te skoly vubec nemusi chodit, kdyz je vsechno omluvene a ze vseho ma vyjimku.
Nemělo by to být prezentováno jako trest a mezi učiteli by ideálně neměly být svině, co se využívají v tom, že se snaží dotyčného cíleně ztrapnit.
Vidím to ale jako důležitou přípravu na život, jednak na vysokou školu, jednak na pracovní pohovory, prezentace a komunikaci všeobecně.
Bát se mluvit a neumět se vyjádřit člověka totiž bude jinak podělávat celý život v práci i v soukromí.
Zasa samé čierno-biele názory. A v diskusii nagrcané – ako vždy, ked má mládež problém….
Sociálne zručnosti sú ako meter – od 0 do 100.
100 nemá skoro nikto
50 je priemerný Jarda
0 je človek čo má IQ cca 20
​
Aj sociálna úzkosť je ako meter. 0 je exhibicionizmus, 15 je slabá tréma, 25 je hanblivosť 35 je už sociálna úzkosť a 100 je miesto na psychiatrii.
A tu nastáva problém – ak má decko úzkosť na 65, povie, že má sociálnu fóbiu…….lenže to isté povie aj to, ktoré ju má na 20, na 15….Všetci budú tvrdiť, to isté. Hoci neprežívajú problém rovnako intenzívne ani nemajú kvôli nemu rovnako vážne problémy. Lenže to sú decká a oni to lepšie nevedia. To majú posúdiť dospelí. Ale oni sú zbabelí alebo leniví.
Druhý problém – ak má decko úzkosť na 15, ale má stage mom, tak tá to samozrejme prezentuje, akokeby to bolo na 90. A stage mom, prezývaná Karen, začne šikanovať učiteľov, aby decku dávali úľavy…..tí si tieto skúsenosti zdieľajú …..a za pár mesiacov budú učitelia a priori neznášať každé decko, čo povie, že má soc.úzkosť. V tej chvíli bude jedno, či ju má na 10, 20 alebo 90 a k tomu papier od terapeuta.
​
Ono tá psych osveta môže byť pekne dvojsečný meč…..mladí ju hltajú až moc a starí ju neznášajú až moc. A deťom so sociálnou úzkosťou dospelí nepomôžu. Lebo oni sa musia pohádať, či vôbec existuje, či sa dá liečiť bitkou a či je to vina Fialu alebo Babiša.
Na gymnazium si pamatuju, ze te ucitele zkouseli u tabule, ale tvoje znalosti byly casto druhorady. Primarni bylo te pekne podusit a ztrapnit pred celou tridou. Pak aby studenti nemeli uzkosti.
Přijde mi zajímavé, k čemu všemu lze použít fotku z Matematické olympiády.
P.S. Jsem majitel zelených kalhot v pravém dolním rohu.
Mně v tomto dost pomohlo hraní D&D, respektive možnost být dungeon master. To je vyloženě schizofrenní role, kde se člověk prostě musí vžít do role spousty postav a pochopit jejich jednání. A přitom je to stále v prostředí hry, kde “o nic nejde” a dost mě to baví.
Snowflake generation
Jsem introvert na gymplu v prváku,nemám problém jít hrát třeba na školní představení, provázet na den otevřených dveří a celkově se snažím se svým strachem mluvit bojovat. Co se prezentování a mluvení před třídou týče, nesnáším to, jelikož je 70% mé třídy složeno z kreténů, který jsou schopní ignorovat to že je ve třídě učitel a začít na mě řvát OMG(doplňte jméno)/ Imagine being(doplňte jméno)/ Haha to je vůl, ve chvíli co vylezu k tabuli, jenom protože nejsem v jejich skupině a na rozdíl od nich mám nějaké zásady a actually se chci něco učit( jsou extrémně hluční), což vede k celkem častým názorovým střetům.