Já se už pár let zabývám Nietzschem a existencionalismem. Nietzche je teda těžká filosofická váha, ale je úžasný to číst a snažit se to nějak interpretovat. Pokud se někdo nudí, filosofii doporučuju, dá se nad tím strávit nekonečný množství času. Mě osobně filosofie vyléčila z těžkých depresí. Nietzscheho hlavní myšlenkou je “will to power”, neboli vůle k moci jako základ jednaní všeho živého na zemi. Jako “antidote” k modernímu nihilismu nabízí myšlenku “Übermensch”, něco jako “nadčlověk” (čehož se potom chytli náckové, protože jeho sestra se osobně znala s Hitlerem, ale vyložili si to po svým), což znamená něco jako že člověk si musí vytvořit vlastní hodnoty, pravidla, kterýma se bude řídit a bude je dodržovat. Je to reakce na konec křesťanství jako majoritní ideologie Evropy.

Existencionalismus miluju a doporučuju si o tom něco přečíst. (Kierkegaard, Camus, Sartre) Lex Fridman má na to super epizodu se super hostem: [https://www.youtube.com/watch?v=cC1HszE5Hcw](https://www.youtube.com/watch?v=cC1HszE5Hcw)

by Funny-Reward

4 comments

  1. Filosofové jsou hodně underrated.

    Baví mě filosofovat o životě.

    Nevím, kdo to řekl, ale Quo vadis má obrovskou myšlenku, i přes ta 2 slova.

    Nevěřím Hobbesově myšlence “člověk člověku vlkem”, kterou přenesl do Leviathana.

    Nejvíc mě baví filosofové-ekonomové s liberálními až libertariánskými myšlenkami (ano, Rakouská škola), i když to beru jako utopii, věřit v to nepřestanu.

    Možná proto, že mě oslovil skepticismus.

  2. Já kašlu na filosofy, protože třeba Wittgenstein se za střízliva číst nedá, ale mám rád spoustu básníků. Třeba Vladimír Holan nebo Josef Hora, Walt Whitman, Apolinnaire, to je prostě velmi obohacující.

  3. Klasika – to mi nikdy moc nešlo. U tak pravil Zarathuštra mi málem explodovala hlava. Antika taky nic moc
    Já jsem spíš na takovou tu biologickou filosofii, spjatou s přírodou, ze které vychází myšlenky jednotlivých autorů. Konrad Lorenz, Claude Levi-Strauss, z českých Stanislav Komárek, něco málo Jan Payne. Z ostatních Erich Fromm např.
    Ale je to takový smutný koníček. Ještě nikdy v životě jsem nepotkal někoho, s kým bych se o tom mohl pobavit a to má sociální bublina by k tomu vybízela. Jenže myslet bolí.

  4. Zrovna Nietzsche je podle mě hodně obtížný na čtení – člověk je na konci věty, a už si nepamatuje, o čem byl začátek.

Leave a Reply