Dobrý den,
Jmenuji se Jonáš Tkadleček a v průběhu letního semestru na Evangelické teologické fakultě, jsem navštívil kurz Náboženské svobody a rád bych nyní napsal pár slov na toto téma a tím i snad otevřel diskuzi.
I když se zdá být pojem zřejmý, rád bych na úvod vymezil a vysvětlil pojem náboženské svobody. Tedy jedná se o právo vyjádření a projevení svého náboženského vyznání, jak v soukromí, tak i ve veřejném prostoru. Stejně tak má člověk právo své vyznání změnit či vyznání vůbec nemít. Dalo by se říci, že toto právo je na území dnešní Evropy v podstatě nové. První právní ukotvení termínu nastalo totiž až v roce 1948 v deklaraci všeobecných lidských práv.
Z historického hlediska by se pojem náboženské svobody jen tak neujal. Naopak, kdo hlásal náboženskou svobodu, ten si dříve či později vysloužil označení kacíře a o budoucnost měl postaráno. Můžeme říci, že podobným způsobem se vyznavači náboženské svobody ocitávali na okraji společnosti až do začátku období osvícenství a takzvané éry nového věku.
V současnosti má pojem náboženská svoboda mnoho zakotvení a vychází ze základních práv člověka. Najdeme je jak v mezinárodním právu, tak ve státním právu (viz. Odkazy) a je obsažen v mnoha úmluvách o lidských právech. Můžeme tedy obecně říci, že v současnosti, v době post-moderní, máme náboženskou svobodu. Minimálně legislativní.
Je jasné, že každé náboženství má svá pravidla, ustanovení, doporučení a jiné vnitřní „předpisy“, dle kterých by se měl věřící dané víry chovat. Respektování ohledně dodržování pravidel věřícících by mělo být ve společnosti samozřejmostí a v rámci náboženské svobody by nemělo býti jakkoliv omezováno, pokud to negativně neovlivňuje další lidi ve společnosti.
Nicméně jakkoliv se zdá být dané téma samozřejmé, kontroverznost se zde stále objevuje, graduje či zůstává. Jedno z těchto témat je zákaz zahalování žen na veřejnosti a zakazování nošení burky či nikábu, což cílí především na ženy muslimského původu. Dalším tématem je pak například nucené získávání věřících pro své náboženství (proselytismus) nebo vznik nových náboženských hnutí a jejich potenciální riziko.
Jak jsem již napsal, jedno z největších témat představuje zákaz zahalování žen ve veřejném prostoru. Tento problém se týká především islámského náboženství, ovšem částečně se dotýká i jiných náboženství, které předepisují, či jinak stanovují oděv, který má věřící nosit. Je s podivem, že tento aspekt týkající se oděvu, dokáže ve společnosti způsobit takové pozdvižení, až se to z mého pohledu přibližuje k nesnášenlivosti.
Na konkrétním případě mohu uvést soudní spor z roku 2010, mezi francouzským parlamentem, který uzákonil zákaz zahalování obličeje, a francouzkou muslimkou, která díky tomu nemohla na veřejnosti nosit burku či nikáb, čímž se ve společnosti již necítila bepečně a považovala to za zásah do náboženské svobody. Výsledkem sporu bylo, že soud se přiklonil na stranu francouzské vlády. Výzkumy následně ukázaly, že uzákoněný zákaz přispěl k tomu, že muslimské ženy omezily svůj pobyt ve veřejném prostoru, buď z obavy pramenící z nesnášenlivosti ze strany většinové společnosti, nebo z obavy získaní pokut ze strany státu. Tímto se Francie stala první zemí EU, kde byl uzákoněn zákaz zahalování obličeje.
Pokud Vás napadají podobná témata ohledně náboženské svobody, budu rád, když je připojíte pod tento příspěvek. Stejně tak vás vyzývám k otevření diskuze na toto téma. Ať už pokud máte vlastní zkušenosti, či ne a jak vnímáte toto téma na území ČR? Týká se toto téma i České společnosti?
Děkuji a tímto i přidávám pod tento příspěvek zdroje, na kterých najdete více podrobností či vysvětlení.
Obecné podrobnější informace:
[https://cs.wikipedia.org/wiki/N%C3%A1bo%C5%BEensk%C3%A1\_svoboda](https://cs.wikipedia.org/wiki/N%C3%A1bo%C5%BEensk%C3%A1_svoboda)
Konkrétní případ, zmiňovaný výše:
Revue církevního práva, článek 2, 2015, str. 55-67:
[http://spcp.prf.cuni.cz/42-56/61\_revue\_cela.pdf](http://spcp.prf.cuni.cz/42-56/61_revue_cela.pdf)
stránka Evropského soudu pro lidská práva:
[https://hudoc.echr.coe.int/eng#{%22fulltext%22:\[%2243835/11%22\],%22documentcollectionid2%22:\[%22GRANDCHAMBER%22,%22CHAMBER%22\],%22itemid%22:\[%22001-145466%22\]}](https://hudoc.echr.coe.int/eng#{%22fulltext%22:[%2243835/11%22],%22documentcollectionid2%22:[%22GRANDCHAMBER%22,%22CHAMBER%22],%22itemid%22:[%22001-145466%22]})
​
by JonTka
9 comments
Já mám přístup k víře či náboženství celkem prostý.
Věř si v co chceš nebo koho chceš, konej náboženské obřady, slav svátky které tvá víra uznává ale uvědom si to že zákon země je vždy nadřazen zákonům tvého náboženství.
Jsem samozřejmě nevěřící a osobně nemám rád, když lidí víru na veřejnosti ukazují. Já ji totiž moc ukazovat nemůžu, bez toho abych zranil jejich citečky. Aneb i v nejvíc atesitické zemi na světě je na otázku “Věříš v Ježíše Krista?” odpověď “Ne, přijde mi to jako hromada naprosto nelogických blbostí bez jakéhokoliv důkazu” dost špatná a vede k minimálně uraženým věřícím. Stejná odpověď v jiných Evropských zemích bude pohoršovat ještě víc. Vadí mi nejen bůrky a nikáby, ale i velké kříže na krku a podobně.
Víra mi prostě přijde jako dost osobní věc, kterou by člověk neměl mávat na veřejnosti. Prostě víra je jako penis – pokud ho máš a jsi na něj pyšný, tak super, gratuluji, ale neměl bys ho vytahovat na veřejnosti a už vůbec né strkat malým dětem do hlavy.
TLDR: Přehnané projevy víry na veřejnosti nesnáším, takže zákaz ve Francii vnímám jako dobrý krok.
Jsem pro vyskrtnuti svobody nabozenstvi z ustavy/listiny prav. Ne, nechci nikomu zakazovat jeho viru, ale myslim si, ze bysme si pred zakonem meli byt vsichni rovni a svoboda mysleni a svoboda projevu je zarucena i tak. Zakaz zahalovani ma ve skole dobry duvod – jednoznacna identifikace zaku ucitelem. Nejaka holka chce chodit s pytlem pres hlavu a vsichni se z toho maji posadit na zadek a soudy a lidskopravni organizace resi jeji nabozenskou svobodu. Kdybych tam prisel ja s kozenou kuklou a tvrdil, ze jsem vasnivy masochista, tak akorat dostanu dvojku z chovani a nikdo se se mnou bavit nebude.
Mně třeba zahalování obličeje přijde jako negativní ovlivňování okolí. Jen okrajově zmiňuješ právo náboženství nemít, což také zahrnuje nebýt jím ovlivňován. My žijeme v kultuře, kde je tradiční se člověku, se kterým hovořím, dívat do obličeje. Náboženské vyznání té ženy tedy zasahuje do mé kultury. Co je teď víc? Mé právo nebýt vystaven náboženství nebo její právo jej provozovat bez omezení?
Zmíním ještě bokem jednu zajímavou historku, kdy jsem působil jako rozhodčí ve sportu, kde soutěžily Iránské ženy, které mají zakázáno mluvit s muži. Docházelo tedy k dost kuriózním situacím, kdy soutěžící nemohly mluvit na rozhodčí, ani odpovídat na dotazy a povely…
Proč potřebujeme specificky svobodu vyznání? Co by nefungovalo na pokusu vyřešit církve apod. pouze pomocí svobody projevu a shromažďování?
Francie nemá slobodu náboženstvy jako danou samozřejmost – oni mají Státní Sekularizaci jako hlavnější a do toho zapadá pohyb a jednání ve státní právě co zahrnuje nemocnice, školy a podobne.
Proto tam mají takej hurhaj kolem zakazováno náboženský spojenom oblečení.
Náboženství ve všech podobách je přežitek a svinstvo.
Náboženská svoboda je jako myšlenka, že každý má mít právo na to vyznávát jakoukoliv ideologii chce.
Nebude problém v tom, že někdo je sociální demokrat, libertarián nebo socialista. Ale pak se na scéně objeví vyznavači nacismu, kteří použijí naší benevolenci proti nám, k tomu, aby prosadili jejich jedinou víru.
Pokud chceme skutečně garantovat svobodu vyznání pro všechny, tak ji musíme sebrat lidem, kteří svobodu vyznání neuznávájí.
Myslím si, že túto tému nie je úplne možné vyriešiť pokiaľ si nezadefinujeme, čo je to vlastne náboženstvo. Ak má niekto koherentný systém s ontológiou (čo je to súcno, čo je to človek apod.), kozmológiu (ako vyzerá svet a ako vznikol), axiológiu (čo je hodnotné, dobré a čo zlé) tak je ťažké to oddeliť od reálnej náboženskej viery.
Aj u nás by som povedal, že sekulárny humanizmus je defacto štátnym náboženstvom. Informuje formálne zákony, predpisuje určité rituály povedzme ako maturita detí ako rituál dospievania alebo aj voľby ako rituál legitimizujpci spoločnosť. Existujú aj isté estetické hodnoty, napríklad u nás sa nejedia psi a kone. Ženy nechodia s odhaleným poprsím apod. Z tohto hľadiska “náboženská sloboda” je povolená len v mantineloch tohto dominantného náboženstva.