Tento příspěvek je trochu reakce na článek: [https://medium.seznam.cz/clanek/krystof-havel-za-vsechno-si-muzete-sami-24703](https://medium.seznam.cz/clanek/krystof-havel-za-vsechno-si-muzete-sami-24703)
Čas od času slyším řeči typu: “Stát tu není od toho, aby někoho vodil za ručičku.”. V takovém tvrzení vnímám jistou až aroganci. Myslím si, že (téměř) nikdo neočekává, že za něj budou všechno platit jiní. Ale zároveň si myslím, že rozhodnutí státu se projevují na našem životě a pokud jsou špatná, tak je kritika na místě.
Snad ne moc absurdní příklad. Za komunismu si člověk mohl podstatně přilepšit vstupem do strany. A když to někdo neudělal, tak je na místě vinit toho člověka, nebo stát, že takto nastavil podmínky?
Nelíbí se mi, když pak někdo pronáší: “Ty máš špatný život, protože jsi udělal až příliš špatných rozhodnutí.”. To může být samozřejmě pravda. Nehospodárný styl života si svoji daň někde vybere. Jenže nemyslím si, že by to platilo tolik obecně, abychom teď všechny, co jim peníze nevystačují házeli do jednoho pytle. Za jeden den v chudobě dostanete za odměnu další den v chudobě.
Disclaimer: ještě nemám tolik životních zkušeností, aby můj názor na věc mohl být adekvátně pevný. Proto mě zajímajá perspektiva na toto téma vás ostatních.
by Kristinator925
4 comments
Náš stát zdaleka nefunguje optimálně a dokonce by se dalo souhlasit s tím, že reálně až tak nikoho za ručičku nevodí, a to říkám jako někdo, kdo by klidně právě tohle “Stát tu není od toho, aby někoho vodil za ručičku” prohlásil.
Ale budu si stát za tím, že absolutní většina z nás má reálnou cestu, jak se ze svých sraček dostat. I když se do nich nedostali tak úplně vlastní vinou, protože rodina, atd. A jediná možnost jak se z toho dostat je vyhrabat se z toho sám, protože nikdo jim pomoct nedokáže. Respektive, když si to ten člověk nevydře, tak je jakákoli pomoc zbytečná.
A k tomu budu tvrdit, že stát je nastavený a celá společnost tím směrem míří, že nevede lidi k tomu, aby tohle dokázali. Protože ze začátku je chrání, protože to jde a pro lidi je to pohodlné, reálně ovšem přijde situace, když už ten “doprovod” nestačí a člověk je na to sám. A pak je ta situace úplně stejně na hovno, jak by byla, kdyby se stát předtím nestaral, ale ten člověk má nulové schopnosti se s tím vypořádat.
Jedna věc je reálná, objektivní (alespoň nějak) kritika státu, druhá věc je schopnost chápat a přijmout realitu, uvědomit si, že nejsem středobod světa a a postupně něco budovat na základě reálných postupných, kroků. A tohle platí jak pro osobní život, tak pro to, když chci řídit celý svět.
Vzhledem k tomu, že mi bere půlku platu, na jednoduchou operaci čekám půl roku a jezdím po věčně rozkopaných dálnicích tak asi dost velký.
Stát se naopak sere do celýho spektra věcí, do kterých by se srát absolutně neměl. A to nemluvím ani tak o daních (ačkoliv o těch by to vydalo na knihu – jak o výši, tak utilizaci ze strany státu), ale i o věcech jako je základní lidský soukromí. Moc lidí si neuvědomuje, jak strašlivě profízlovaný stát jsme, viz počet policistů na hlavu, šílená překamerovanost (a parády jako face recog. systémy, co PČR vesele používá), či třeba taková perlička o tom, že desetimilionovej stát (a jeden z nejbezpečnějších na světě) má pořádkovku která tradičně v soutěžích a vybavením šéfuje třeba nad Francouzskou (kde dobře financovaná pořádkovka smysl dává). Policie si na lidi vede dlouhodobý složky, ač by legálně neměla, právo se tradičně pošlapává když se to hodí (viz tristní situace u podávání vysvětlení), a další stovky problémů.
Ano, normální člověk se většině vyhne, ale stav svobodný společnosti se nehodnotí dle průměru, nýbrž dle toho jak probíhá vyhrocená situace a dle stavu lidí na okraji.
Ve finále je potřeba dodat, že si tu žijeme velice, velice dobře. Ale tyhle věci (a další) by se měly řešit, protože co se lidský svobody týká, její pošlapávání se nedá moc dobře vrátit zpátky. Zubní pastu zpátky do tuby nenacpeš.
Tak napriklad kdyz mi bylo 6 let, tak stat postavil moje rodice pred rozhodnuti, zda me budou kazdy den na nekolik hodin zavirat do instituce, kde do me bude stat lit informace, nad nimiz moji rodice nebudou mit zadnou kontrolu, a nebo zda se nechaji zavrit do kriminalu a sve dite si nechaji vzit.
Rekl bych, ze velky.