Ja neverim. Jsem o tom presvedcenej. Moc, malo to je jedno. Nijak na tom nesejde…
Věřím, že organické látky z mých tkání se po mé smrti stanou součástí dalších živých organismů :-]
když umřeš, je to na dlouho
Věřím na předsmrtný život
Smrt je konec akorát řečeno jiným slovem… Tak to vidím já
Jak jako “moc nebo málo”? Vždyť tohle nikoho neovlivňuje, doslova nám to každýmu může být u prdele, jestli někdo věří na život po smrti nebo ne.
Náboženství, který s tim jde často dost ruku v ruce je věc druhá, ale spousta mých známých věří na nějakou formu posmrtnýho života, ale k náboženství se nehlásí. Jen prostě nevěřej, že to smrtí končí. A nevidim jedinej důvod, proč by mě tohle mělo vadit, nebo mě to těšit. Jsem vůči tomu indiferentní a nechápu, jakej jinej postoj tady reálně jde zastávat.
Za vysvětlení budu rád 🙂
Nevěřím. Říkám si že celý svět je tvořen z atomů. Víceméně i můj mozek je tvořen z atomů, a tyto atomy se nejspíše nějak mění nebo přemisťují nebo mění póly, což znamená, že mohu ovládat své tělo, přemýšlet o věcech atd.
Smrt je víceméně to že se ty atomy přestanou správně pohybovat/měnit takže já jak mě všichni znají přestanu existovat.
Žádná duše nebo něco jiného co by mělo tvořit základ posmrtného života podle mě neexistuje, jsou to všechno jenom velice mrňavé komplikované procesy, a tak se tato duše nemůže ani stát… posmrtně životná?
Cože? Žít znovu po smrti? Jednou mi to tu s vámi stačí, díky.
Protože mě myšlenka neexistence dost znepokojuje, chlácholím se pravděpodobnou lží o reinkarnaci, protože mi dává největší smysl. Ale jak říkal můj otec: Nevím co je po smrti, ale musí to tam být dost fajn, když se ještě nikdo nevrátil.
“Jsem zaprisahly ateista. Az se bojim, ze me panbuh potresta” J. Cimrmann.
Já osobně věřim, příjde mi to dost logický. Lidský vědomí je energie a energii nelze zničit, jen přeměnit.
Ale myslim si že s nebíčkem, peklem a podobnýma konceptama se lidská fantazie a touhy až až vyhrály. Silně pochybuju, že je to přesně tak, jak to sepsalo pár židů v dobách, kdy informace putovala rychlostí koně nebo holuba. Silně pochybuju, že u bran do posmrtnýho života stojí nějakej dědek co kdysi sral stejný hovna jako já a rozhoduje moje členství ve VIP klubu podle toho, kolikrát jsem za rok pochválil bambucha.
I když kdo ví. Takový DMT dokáže ukázat věcí a rozhejbat s filozofiema
Jsem přesvědčený, že nikdo z nás neví, co po smrti je. Možná věčná tma, možná nic, možná budeme běhat po halách Valhaly, možná se reinkarnujeme bez jakýchkoliv vzpomínek na předchozí život.
​
Moc složitá otázka, lepší nad tím nepřemýšlet.
Ta Čína 💀
Ano, věřím na posmrtný život. A velmi si přeji, aby smrt nebyla konec. Kéž by život měl hlubší smysl, který bude odhalen třeba právě po smrti. Jinak je totiž úplně všechno bezvýznamné – v dostatečně dlouhém časovém horizontu. A to je myšlenka, se kterou se nikdy nesmířím
No, moje vědomí jen jen pouhý souhrn miliard buněk v mém mozku. Nevím proč si někdo myslí že bude něco potom, ty buňky zahynou.
Nic potom nebude.
Ani tma, ani světlo.
Ani nic.
Nic
.
Já si myslím, že prakticky všichni víme, že jsme tu nebyli, když se stavělo národní divadlo. Že jsme tu nebyli, když Columbus objevil Ameriku. Když se stavěly pyramidy. Když se kreslilo blátem na zdi jeskyní. Když se žažehávalo slunce. A přesně ten pocit, přesně to jak jsme tu nebyli, tak přesně tak tu nebudeme až se bude kolonizovat měsíc, až budou létající auta, až bude pošta doručovat balíčky lidem do ruky, až bude vyhasínat slunce atp. A víc nebo míň tu tuší každý, protože katolické celoživotně věřící babičky řvou jak želvy, když umře Mařka – přitom se teoreticky uvidí už za rok dva zase – a na ještě víc vytuněnym místě. Ale … že jo.
Být duch by bylo docela cool (nic by se vás netýkalo, jen byste se koukali jak to tady běží dál. Pokud by vás to nebavilo, duchové mají svůj svět kam můžete jít atd atd)… ale o tom asi mohu jen snít.. u mě je to takový mezi reinkarnací a posmrtnym životem. Ta reinkarnace by byla.. meh.. nechci to tu zažít znova.. duhovina zní jako větší sranda, takže proč ne? Věřit v posmrtný život není tak hrozná věc.
do you believe in life after love?
Nevěřím a je to málo. Čím víc lidí věří na existenci pekla nebo nějakého jeho ekvivalentu, tím líp. Aspoň trochu to odrazuje od zlého chování.
Je celkem dost vypovedi o smrti od lidi, kteri protili klinickou smrt. Vsichni se shoduji v tom, ze to bylo prijemny. Vsem se prehral zivot ve zrychleme filmu. Nekdo zazil jen nicotu a tmu, nekdo se setkal s blizkymi pribuznymi, videl tunel apod. Nehlede na nabozenske vyznani apod. Existuji na to studie, vicemene to souvisi s tim, jakym zpusobem se “vypinaji” casti mozku, ty prijemny pocity jsou dany vyplavovanim urcitych hormonu, ty halucinace nakonec taky.
Myslim, ze je to podobne asi jako spanek. Bud snis a nebo pak nesnis a proste nejsi, na tom neni nic moc ceho se bat uprimne. Vsichni rikali, ze z toho stavu uz vlastne nechteli odejit, akorat jim treba bylo lito, ze neco nestihli udelat nebo ze treba blizci budou truchlit nebo ze budou mit starosti.
Tim, jak je smrt soucast zivota, vlastne nemuze byt nijak extra hrozna. A i pokud clovek v nic neveri, tak faktem je zkratka to, ze kdyz se necha pohrbit nebo rozprasit, vrati alespon castecne prirode to, co si vzal a da vzniknout zase novemu zivotu.
A pokud bychom chteli verit na reinkarnaci, tak nejvic verim v tu variantu se spolecnym vedomim. Jednoduse receno jsem jeden buh, ktery se rozdelil na tisice kousku, protoze hraje hru s druhym bohem. Kdyz si kazdicky kousek uvedomi, ze je bohem, hra konci a treba zacne dalsi.
Osobne verim v urcitou formu reinkarnace, ale asi ne uplne tak, jak vetsina. Nemyslim si, ze by byly duse naprosto oddelene a unikatni. Spis se jedna o jakysi fragment, ktery kdyz vedome posilujeme, muzou v nem zustavat zazitky a schopnosti z predeslych zivotu a pak mame ty extremne talentovany a uvedomely deti. A pak taky mame 50 lety lidi, kteri ani nevedi, ze zijou. Ale i onen aspekt zapomneni je myslim dost vypovidajici o tom, ze v nas je spis “ozivujici prvek” nez skutecna duse ve smyslu nejake oddelene entity.
Jsme malinkati a chtit tohle pochopit je jako ucit mravence algebru. Spis nez dumat nad smrti bychom meli dumat nad zivotem, protoze v nem muzeme realne neco tvorit.
ja verim v ponarozeninovy zivot a v posmrtnou smrt
Zcela logicky po smrti bude to stejne, co pred narozenim. Tedy absolutni a uplne nic.
Mozek a tělo jsou jen auto co vozí tvoje vědomí v této realitě.
Posmrtný život je něco jako promiskuitní panna.
Zhruba tretina Cechu veri Babisovi, to hned vidis, ze zrhuba tretina Cechu jsou vypatlany idioti
Já jedu s myšlenkou že až umřu tak potkám ďábla a ten mi řekne “tak co, jak se líbilo peklo?”
Považuji se za hinduistu. Toliko k tomu.
When you’re sad and when you’re lonely…
Když umřeš tak umřeš
Není bůh není duše není posmrtný život
Mně osobně myšlenka neexistence a “ničeho” po smrti nikdy moc netrápila, naopak. Takže ne, v posmrtný život nevěřím. Kdyby byl důkaz, rád změním názor.
Smrt? Je to jako byt na dovolene s partou nemcu
Přál bych si aby posmrtný život existoval, ale věřím v jeho neexistenci
Něco po smrti určitě, možná zde budeš bloudit, reinkarnuješ se nebo půjdeš do “nebe”/”pekla”
Nevedel som Číňania sú takí realisti. Je to tak akurát, myslím si, že asi väčšina kresťanov verí na posmrtný život. V roku 2001 bolo veriacich 32%.
35 comments
Bylo by to hezké, ale bohužel…
Ja neverim. Jsem o tom presvedcenej. Moc, malo to je jedno. Nijak na tom nesejde…
Věřím, že organické látky z mých tkání se po mé smrti stanou součástí dalších živých organismů :-]
když umřeš, je to na dlouho
Věřím na předsmrtný život
Smrt je konec akorát řečeno jiným slovem… Tak to vidím já
Jak jako “moc nebo málo”? Vždyť tohle nikoho neovlivňuje, doslova nám to každýmu může být u prdele, jestli někdo věří na život po smrti nebo ne.
Náboženství, který s tim jde často dost ruku v ruce je věc druhá, ale spousta mých známých věří na nějakou formu posmrtnýho života, ale k náboženství se nehlásí. Jen prostě nevěřej, že to smrtí končí. A nevidim jedinej důvod, proč by mě tohle mělo vadit, nebo mě to těšit. Jsem vůči tomu indiferentní a nechápu, jakej jinej postoj tady reálně jde zastávat.
Za vysvětlení budu rád 🙂
Nevěřím. Říkám si že celý svět je tvořen z atomů. Víceméně i můj mozek je tvořen z atomů, a tyto atomy se nejspíše nějak mění nebo přemisťují nebo mění póly, což znamená, že mohu ovládat své tělo, přemýšlet o věcech atd.
Smrt je víceméně to že se ty atomy přestanou správně pohybovat/měnit takže já jak mě všichni znají přestanu existovat.
Žádná duše nebo něco jiného co by mělo tvořit základ posmrtného života podle mě neexistuje, jsou to všechno jenom velice mrňavé komplikované procesy, a tak se tato duše nemůže ani stát… posmrtně životná?
Cože? Žít znovu po smrti? Jednou mi to tu s vámi stačí, díky.
Protože mě myšlenka neexistence dost znepokojuje, chlácholím se pravděpodobnou lží o reinkarnaci, protože mi dává největší smysl. Ale jak říkal můj otec: Nevím co je po smrti, ale musí to tam být dost fajn, když se ještě nikdo nevrátil.
“Jsem zaprisahly ateista. Az se bojim, ze me panbuh potresta” J. Cimrmann.
Já osobně věřim, příjde mi to dost logický. Lidský vědomí je energie a energii nelze zničit, jen přeměnit.
Ale myslim si že s nebíčkem, peklem a podobnýma konceptama se lidská fantazie a touhy až až vyhrály. Silně pochybuju, že je to přesně tak, jak to sepsalo pár židů v dobách, kdy informace putovala rychlostí koně nebo holuba. Silně pochybuju, že u bran do posmrtnýho života stojí nějakej dědek co kdysi sral stejný hovna jako já a rozhoduje moje členství ve VIP klubu podle toho, kolikrát jsem za rok pochválil bambucha.
I když kdo ví. Takový DMT dokáže ukázat věcí a rozhejbat s filozofiema
Jsem přesvědčený, že nikdo z nás neví, co po smrti je. Možná věčná tma, možná nic, možná budeme běhat po halách Valhaly, možná se reinkarnujeme bez jakýchkoliv vzpomínek na předchozí život.
​
Moc složitá otázka, lepší nad tím nepřemýšlet.
Ta Čína 💀
Ano, věřím na posmrtný život. A velmi si přeji, aby smrt nebyla konec. Kéž by život měl hlubší smysl, který bude odhalen třeba právě po smrti. Jinak je totiž úplně všechno bezvýznamné – v dostatečně dlouhém časovém horizontu. A to je myšlenka, se kterou se nikdy nesmířím
No, moje vědomí jen jen pouhý souhrn miliard buněk v mém mozku. Nevím proč si někdo myslí že bude něco potom, ty buňky zahynou.
Nic potom nebude.
Ani tma, ani světlo.
Ani nic.
Nic
.
Já si myslím, že prakticky všichni víme, že jsme tu nebyli, když se stavělo národní divadlo. Že jsme tu nebyli, když Columbus objevil Ameriku. Když se stavěly pyramidy. Když se kreslilo blátem na zdi jeskyní. Když se žažehávalo slunce. A přesně ten pocit, přesně to jak jsme tu nebyli, tak přesně tak tu nebudeme až se bude kolonizovat měsíc, až budou létající auta, až bude pošta doručovat balíčky lidem do ruky, až bude vyhasínat slunce atp. A víc nebo míň tu tuší každý, protože katolické celoživotně věřící babičky řvou jak želvy, když umře Mařka – přitom se teoreticky uvidí už za rok dva zase – a na ještě víc vytuněnym místě. Ale … že jo.
Být duch by bylo docela cool (nic by se vás netýkalo, jen byste se koukali jak to tady běží dál. Pokud by vás to nebavilo, duchové mají svůj svět kam můžete jít atd atd)… ale o tom asi mohu jen snít.. u mě je to takový mezi reinkarnací a posmrtnym životem. Ta reinkarnace by byla.. meh.. nechci to tu zažít znova.. duhovina zní jako větší sranda, takže proč ne? Věřit v posmrtný život není tak hrozná věc.
do you believe in life after love?
Nevěřím a je to málo. Čím víc lidí věří na existenci pekla nebo nějakého jeho ekvivalentu, tím líp. Aspoň trochu to odrazuje od zlého chování.
Je celkem dost vypovedi o smrti od lidi, kteri protili klinickou smrt. Vsichni se shoduji v tom, ze to bylo prijemny. Vsem se prehral zivot ve zrychleme filmu. Nekdo zazil jen nicotu a tmu, nekdo se setkal s blizkymi pribuznymi, videl tunel apod. Nehlede na nabozenske vyznani apod. Existuji na to studie, vicemene to souvisi s tim, jakym zpusobem se “vypinaji” casti mozku, ty prijemny pocity jsou dany vyplavovanim urcitych hormonu, ty halucinace nakonec taky.
Myslim, ze je to podobne asi jako spanek. Bud snis a nebo pak nesnis a proste nejsi, na tom neni nic moc ceho se bat uprimne. Vsichni rikali, ze z toho stavu uz vlastne nechteli odejit, akorat jim treba bylo lito, ze neco nestihli udelat nebo ze treba blizci budou truchlit nebo ze budou mit starosti.
Tim, jak je smrt soucast zivota, vlastne nemuze byt nijak extra hrozna. A i pokud clovek v nic neveri, tak faktem je zkratka to, ze kdyz se necha pohrbit nebo rozprasit, vrati alespon castecne prirode to, co si vzal a da vzniknout zase novemu zivotu.
A pokud bychom chteli verit na reinkarnaci, tak nejvic verim v tu variantu se spolecnym vedomim. Jednoduse receno jsem jeden buh, ktery se rozdelil na tisice kousku, protoze hraje hru s druhym bohem. Kdyz si kazdicky kousek uvedomi, ze je bohem, hra konci a treba zacne dalsi.
Osobne verim v urcitou formu reinkarnace, ale asi ne uplne tak, jak vetsina. Nemyslim si, ze by byly duse naprosto oddelene a unikatni. Spis se jedna o jakysi fragment, ktery kdyz vedome posilujeme, muzou v nem zustavat zazitky a schopnosti z predeslych zivotu a pak mame ty extremne talentovany a uvedomely deti. A pak taky mame 50 lety lidi, kteri ani nevedi, ze zijou. Ale i onen aspekt zapomneni je myslim dost vypovidajici o tom, ze v nas je spis “ozivujici prvek” nez skutecna duse ve smyslu nejake oddelene entity.
Jsme malinkati a chtit tohle pochopit je jako ucit mravence algebru. Spis nez dumat nad smrti bychom meli dumat nad zivotem, protoze v nem muzeme realne neco tvorit.
ja verim v ponarozeninovy zivot a v posmrtnou smrt
Zcela logicky po smrti bude to stejne, co pred narozenim. Tedy absolutni a uplne nic.
Mozek a tělo jsou jen auto co vozí tvoje vědomí v této realitě.
Posmrtný život je něco jako promiskuitní panna.
Zhruba tretina Cechu veri Babisovi, to hned vidis, ze zrhuba tretina Cechu jsou vypatlany idioti
Já jedu s myšlenkou že až umřu tak potkám ďábla a ten mi řekne “tak co, jak se líbilo peklo?”
Považuji se za hinduistu. Toliko k tomu.
When you’re sad and when you’re lonely…
Když umřeš tak umřeš
Není bůh není duše není posmrtný život
Mně osobně myšlenka neexistence a “ničeho” po smrti nikdy moc netrápila, naopak. Takže ne, v posmrtný život nevěřím. Kdyby byl důkaz, rád změním názor.
Smrt? Je to jako byt na dovolene s partou nemcu
Přál bych si aby posmrtný život existoval, ale věřím v jeho neexistenci
Něco po smrti určitě, možná zde budeš bloudit, reinkarnuješ se nebo půjdeš do “nebe”/”pekla”
Nevedel som Číňania sú takí realisti. Je to tak akurát, myslím si, že asi väčšina kresťanov verí na posmrtný život. V roku 2001 bolo veriacich 32%.