V StB honil Knížáka i Ondříčka, loni zabil muže. Nevěděli jsme to, říkají v ANO

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Jiří Chmelarčík byl v komunální politice v Chebu na Karlovarsku aktivní od roku 1994, posledních pět let jeho politické dráhy vyplnilo členství v hnutí ANO.

A přece o něm nechtějí vedoucí představitelé místní a oblastní organizace hnutí moc mluvit. I když ho za ANO jmenovali do dvou komisí městské rady, v podstatě říkají, že ho skoro neznali, a nevědí ani, kdo Chmelarčíka do jejich řad přivedl nebo doporučil. Nebo jaký je jeho profesní životopis.

Politická kariéra Jiřího Chmelarčíka skončila totiž loni 19. října, když na lesní cestě u zaniklé obce Jedlina probodl šestapadesátiletého muže šavlí dlouhou 60 centimetrů, kterou měl schovanou ve vycházkové holi. A Seznam Zprávy nyní zjistily i nové podrobnosti z jeho kariéry příslušníka Státní bezpečnosti.

Jak se ukázalo u soudu, který poslal v červnu Chmelarčíka na 12 let do vězení, motiv jeho vraždy byl malicherný. Cestou ke své farmě kousek od německých hranic narazil na cizí automobil, který mu překážel v jízdě.

„Jít řešit špatné zaparkování s použitím této zbraně a takovým způsobem je z hlediska soudu naprosto zavrženíhodné až absurdní,“ popsal to následně soud. „Poškozený tam jel venčit psa, uhnul, protože dle obžalovaného tam neměl být a špatně parkoval. To je z náhledu soudu bizarní až naprosto absurdní příčinou vzniku konfliktu,“ zdůvodňovala soudkyně Helena Przybylová z Krajského soudu v Plzni svůj verdikt, který zatím není pravomocný.

Komunální politik Chmelarčík kandidoval do městského zastupitelstva za ANO dvakrát. Naposledy mu mandát utekl o dvě místa. Hnutí ho v Chebu, kde vládne v koalici s Občanskou demokratickou stranou a hnutím Volba pro kraj, posléze jmenovalo do dvou komisí – bezpečnostní a pro národnostní menšiny.

„Asi nikdo nemůže předem vědět, že se někdo zblázní a udělá takovou strašnou věc,“ hájí to teď předsedkyně oblastní organizace hnutí ANO Gabriela Dostálová.

Ano, Jiří Chmelarčík měl sice čistý trestní rejstřík, ale v hnutí vedeném Andrejem Babišem si měli všimnout i profesního životopisu. A ten tolik čistý není.

Jiří Chmelarčík totiž za éry totality začínal kariéru v represivních složkách komunistického režimu. V archiváliích uložených na internetových stránkách Archivu bezpečnostních složek se jeho jméno objevuje už v roce 1974. Pracoval na správě Státní bezpečnosti v Tachově a jako pětadvacetiletý nadstrážmistr sepsal například zprávu o známém výtvarníkovi Milanu Knížákovi.

„Knížák má sklony k anarchismu, stýká se s narkomany,“ píše v dokumentu. „Má též mnoho známých v zahraničí mezi čs. emigranty i mezi příslušníky hnutí hippies,“ formuloval začínající estébák svá zjištění o sledovaném.

Kariéra Chmelarčíka pak pokračovala dál přes normalizační Vysokou školu Sboru národní bezpečnosti, která sice byla více politická než akademická, ale Chmelarčík mohl díky ní používat v dalším životě titul JUDr.

V roce 1978 byl přemístěn k X. správě Federálního ministerstva vnitra. Tedy do centrální složky tehdejší kontrarozvědky, která se zabývala „bojem proti vnitřnímu nepříteli“. Tehdy už jako nadporučík působil Chmelarčík v odboru, jehož úkolem bylo řešit „ideodiverzní centra a emigranty“.

Podařilo se mu například získat ke spolupráci agenta, který měl StB pomoci „rozpracovat“ organizaci Amnesty International a „její stykové základny na území ČSSR“. Komunistickému režimu vadilo, že organizace pomáhala disidentům a vyzývala čelní představitele státu, aby propustili politické vězně. Chmelarčík pracoval též se zdrojem, který kontrarozvědce donášel informace z prostředí tehdejší Československé televize.

V roce 1978 monitoroval pobyt emigranta, bývalého ředitele a spoluzakladatele divadla Semafor, později redaktora Svobodné Evropy Jiřího Plannera v Praze. Například zjistil, co dělal odpoledne a v podvečer 19. září. „V 15.00 se schází se Suchým (herec Jiří Suchý, pozn. red.). V 19.00 odchází do Semaforu s Matuškou (zpěvák Waldemar Matuška, pozn. red.),“ píše ve zprávě Chmelarčík.

Neúspěšně se pokoušel získat ke spolupráci kamarádku manželky kameramana Miroslava Ondříčka, který spolupracoval s režisérem Milošem Formanem a jezdil za ním i do USA.

Jak už před lety napsal deník Blesk, Chmelarčík se snažil tlačit rovněž na jeho ženu, aby z ní vytáhl nějaké informace o manželových cestách. V jedné ze zpráv popisuje, jak ji navštívil doma. Vymluvila se ale na nedostatek času. Chmelarčík pak plánoval, jak s ní vést další rozhovor.

„Ondříčková je inteligentní, pravděpodobně cílevědomá. Projevovala se jako hovorná. Při vedení rozhovoru je třeba využít především techniky vyzvídání,“ napsal do úředního dokumentu.

A když se Miroslav Ondříček vrátil z Ameriky, pozval si ho na výslech. Kameraman přiznal, že se v cizině setkal s celou řadou emigrantů. O Formanovi se snažil mluvit tak, aby komunistickou StB proti němu nepopudil. „Nedá se říci, že by se z něj stal protisocialistický člověk. On žije v každé společnosti „na ostří nože“. Tedy i v USA. Vůbec se nezměnil a je stále stejný,“ řekl Ondříček Chmelarčíkovi, který ovšem vystupoval pod jménem Bydžovský.

Jiří Chmelarčík později z StB odešel a pracoval jako příslušník pohraniční stráže. Do politiky na komunální úrovni vstoupil záhy po Sametové revoluci.

Od roku 1994 pak bývalý estébák působil 12 let v chebském zastupitelstvu za Komunistickou stranu Čech a Moravy. Pak ale už nikdy ve volbách neuspěl. Mimo městského a krajského zastupitelstva se přitom snažil dostat i do Poslanecké sněmovny a Evropského parlamentu. Na kandidátkách v porevolučním období se tento bývalý příslušník tajné policie prezentoval jako soukromý zemědělec a právník.

Nekandidoval ale už za komunisty. Několikrát převlékl stranický dres. Byl na kandidátce ČSSD, Rozumných, Strany práv občanů – Zemanovci nebo krajně pravicového Bloku proti islamizaci. Právě z něj přešel do hnutí ANO.

Kdo ho tam v roce 2018 přivedl nebo doporučil, předseda chebské organizace a městský radní Zdeněk Hrkal prý už neví. Přiznává, že „něco málo“ o jeho historii věděl. Moc ho ale neznal.

„Já o něm toho moc nevím. Je to už pěkných pár let, takže jsem ho asi viděl dvakrát nebo třikrát,“ řekl reportérce Seznam Zpráv po telefonu. Původně souhlasil i s rozhovorem na kameru, nakonec jej ale zrušil. V SMS zprávě to zdůvodnil takto: „Na kameru v žádném případě mluvit nebudu. Zvlášť ne o vrahovi!“

Proč hnutí do svých řad přijalo bývalého komunistického pohraničníka a příslušníka StB s politickou minulostí v řadě různých stran a hnutí, neví ani předsedkyně oblastní organizace Gabriela Dostálová. Ta tvrdí, že o tom, co Chmelarčík dělal v minulosti, nic netušila.

„Já určitě ne. Zkoumáme pouze čistý trestní rejstřík,“ uvedla Dostálová.

Přestože o něm nic nevěděli, nominovali lidé z ANO Jiřího Chmelarčíka i do zmíněných městských komisí.

Předseda bezpečnostní komise Petr Truhlář, který je zároveň v Chebu radním za ANO, taky tvrdí, že o působení Chmelarčíka v StB a u pohraniční stráže nic nevěděl. Zpětně to ale vidí jako chybu.

„Kdybych to věděl, asi bych proti tomu něco namítal. Teď se přikláním k tomu, že to byla poněkud nešťastná nominace,“ řekl reportérce Truhlář.

Seznam Zprávy požádaly o názor na působení bývalého příslušníka StB, člena různých stran jako KSČM nebo Bloku proti islamizaci v řadách hnutí ANO i jeho předsedu Andreje Babiše. Na otázky zaslané SMS ale nereagoval.

Jiří Chmelarčík je už od loňského října ve vazbě. Předtím žil dlouhá léta na malém sídlišti v Chebu. Lidé z jeho paneláku o něm většinou nechtěli moc mluvit nebo tvrdili, že ho neznají. Jedna ze sousedek jen poznamenala, že byl poněkud „výbušný“. Zároveň prý ale nikomu neubližoval.

V domě žije i Chmelarčíkův kamarád Pavel Vraník. Také sloužil za totality u pohraniční stráže a u policie. Znají se 41 let. Přítele, za kterým jezdí i do vězení, se zastává. Věří verzi, kterou Chmelarčík předestřel i před soudem – že muž, před jehož vozem sám zastavil a šel k němu, aby mu vynadal, byl agresivní. A že ho zabít nechtěl.

„Holt měl v holi ten rapír (bodná zbraň, pozn. red.) a bránil se. Já si myslím, že ten dotyčný, co na něj letěl, se sám napíchl,“ zastával se souseda Pavel Vraník. Chmelarčík měl podle něj doma vícero zbraní – například kulovnici a pistoli. Byl držitelem zbrojního průkazu a věnoval se sportovní střelbě.

Po vražedném útoku Chmelarčík tvrdil, že si myslel, že způsobil jen povrchovou ránu. Jeho partnerka sedící v autě však na něj prý volala, že muže zabil. Chmelarčík odpověděl, že si to zasloužil, nasedl do auta a odjel.

Verzi o tom, že by probodnutí Martina Š. byla nešťastná náhoda, před soudem důrazně odmítl také soudní znalec. Podle něj byla rána vedena s velkou intenzitou. Prošla mužovým hrudníkem až k páteři, tedy asi 30 centimetrů hluboko. Napadený na místě vykrvácel.