V rámci H3týmu – Pracovní skupiny pro mezikrajskou spolupráci transformujících se uhelných regionů, vedeného Ing. Rut Bízkovou – se aktivně věnujeme tomu, aby Česká republika nezůstala pozadu v energetické revoluci, kterou vodík může přinést.

Česko jako tradiční průmyslová země – naše HDP je ze 30 % tvořeno průmyslem, což je jeden z nejvyšších podílů v EU – mělo velmi dobře nastartováno hrát velkou roli v rozvoji vodíkových technologií. Bohužel prozatím to dopadlo jako častokrát. Nepohlídali jsme si dostatečně to klíčové pro naši zemi, totiž jaká legislativa byla v této oblasti přijata v Bruselu a zda pro nás není nevýhodná. Nejsme v tom však sami, takže naděje na změnu tu je.

Ale nejdříve pár slov k vodíku jako takovému a proč může hrát důležitou roli.

Vodík je podle aktualizované Vodíkové strategie ČR (2024) jedním z klíčových nástrojů pro dekarbonizaci průmyslu a dosažení emisních cílů EU. Podle strategie se plánuje výroba 20 000 tun zeleného vodíku ročně do roku 2030, postavení 400 MWe elektrolyzérů, logistická řešení pro import i modernizaci stávající infrastruktury.

Co je zelený vodík? Vlastně velmi výhodný nosič energie, protože vyrobený „doma“ a z vody. Elektrolýzou vody, tedy v elektrolyzéru, který na výrobu spotřebovává energii z obnovitelných zdrojů, nejčastěji z fotovoltaiky.

V Evropě platí, že do roku 2030 musí 1 % energie v dopravě pocházet z obnovitelného vodíků či syntetických paliv, která pro svou výrobu též potřebují obnovitelný (zelený) vodík. Tato povinnost platí v Česku pod pokutou, která všechny, kdo uvádějí jakékoliv palivo pro dopravu na trh citelně zabolí. Bylo spočítáno, že pokud se nic nestane, tato roční pokuta může být až 5,6 mld Kč za rok 2030.

Ročně se v ČR vyrobí přibližně 120–130 000 tun vodíku, převážně tzv. „šedého“ z fosilních zdrojů. Obnovitelný vodík tvoří jen zanedbatelné množství.První komerční elektrolyzér spustila společnost Solar Global v Napajedlech. Kapacita výroby je cca 30 tun ročně, což by stačilo pokrýt spotřebu osmi tisíc kilometrů jízdy vodíkovým autem.Plány rozšiřují Unipetrol i Sev.en Energy, kteří připravují elektrolyzéry o kapacitách stovek tun čistého vodíku ročně.Přesto národní infrastruktura zaostává – chybí plnicí stanice a nevýhodný je i nízký počet projektů v praxi. Nejsou spotřebitelé (např. městské dopravní společnosti), protože nejsou výrobci a není infrastruktura. Zato povinnosti jednotlivých subjektů už máme v zákoně a ČR má povinnost splnit své závazny vůči EU do roku 2030.Infrastruktura: máme předpoklady, ale chybí tempoČeská distribuční síť je z více než 60 % tvořena polyethylenovými plynovody, které potřebují nákladné úpravy, aby mohly přepravovat vodíkV pilotních projektech se už plánuje přimíchávání 5 % vodíku do plynárenské sítě od října 2025

Výzvy, které nás čekají

Vysoké investiční náklady – cena výroby zeleného vodíku se momentálně pohybuje mezi 8–14 EUR/kg; bez dotací je výroba neekonomickáNízké tempo implementace infrastruktury – plnicí stanice, rozvody i elektrolyzéry se budují pomalu, bez masového nasazeníPotřeba koherentní politiky a koordinace – chybí efektivní řízení mezi ministerstvy, dostatečná partnerská diskuse s průmyslem i regiony.Změna evropských předpisů, které nastavenými procesními pravidly znevýhodňují Českou republiku ve srovnání s dalšími zeměmi EU.

Přísná pravidla EU pro obnovitelný vodík: brzda, kterou si Česko nemůže dovolit

Co je špatně s unijními pravidly

V roce 2023 EU přijala tzv. delegovaný akt k k pravidlům výroby a využití obnovitelného vodíku (RFNBO), který ukládá tři klíčová technická kritéria:

Adicionalita: elektřina pro výrobu vodíku musí pocházet z nově postavených obnovitelných zdrojů.Časová korelace: výroba vodíku musí probíhat ve stejných hodinách, kdy obnovitelný zdroj skutečně vyrábí elektřinu.Geografická korelace: elektřina musí přicházet z blízkého propojeného regionu z jedné “obchodní zóny”, což je podle evropských pravidel území České republiky, s cenovým testem.

Tyto podmínky měly garantovat, že vodík skutečně redukuje emise – ale zároveň výrazně zvyšují náklady a komplikují ekonomiku projektů zejména v Česku, které má méně kapacit pro výrobu obnovitelné elektřiny.

Kritika pravidel ze strany Česka i průmyslu

Je třeba zrušit podmínku jedné obchodní zóny a mít možnost nakupovat OZE z celé Evropy. Hlavní znevýhodnění je totiž rozdíl v ceně obnovitelné elektřiny např. ve Španělsku a v Česku. Ve Španělsku slunce svítí “od rána do večera”, proto je elektřina z OZE levná. V Česku to tak není. Vodík vyrobený elektrolýzou u nás ze španělské elektřiny nebude tak drahý jako vodík vyrobený z nových OZE v Česku.České firmy i stát se intenzivně staví proti extra náročné adicionalitě, zejména tam, kde by to znamenalo vyloučení dotační podpory úplně novým zdrojům. Důsledek? Projektová nejistota a vyšší cena vodíku.Zástupci průmyslu žádají, aby se místo hodinové korelace upustilo aspoň na měsíční režim – zachová se environmentální přínos, ale toto dá projektům flexibilitu.

Co EU chystá – a proč se to může změnit dřív než v roce 2028

Podle plánu práce Evropské komise se musí do 1. července 2028 provést první přezkum RFNBO rámce. Nicméně Komise už nyní připouští, že pokud studie odhalí reálné blokátory rozvoje trhu, může zasáhnout i dřív.

Tato revize by mohla otevřít prostor pro:

prodloužení přechodného období k adicionalitě (návrh: až do roku 2035),trvalou měsíční korelaci místo hodinové,flexibilnější přístup ke geografii a dlouhodobým kontraktům na elektřinu (PPA smlouvám) napříč obchodními zónami.

Podle zdrojů Komise je studie o efektivnosti současného rámce v běhu – její výsledky by měly být rozhodující pro urychlení revize.

Proč přísná pravidla zůstávají problém

Akademické i průmyslové studie ukazují, že dodržení všech tří kritérií zvyšuje cenu obnovitelného vodíku až na 15 €/kg v Česku, zatímco ve Španělsku to jsou asi 6 €/kg. V praxi je “šedý” vodík v ČR za 3–4 €/kg.Dodatečné náklady přidávají stovky milionů EUR do celkového energetického systému EU, a co je vážnější, vodíkové projekty prakticky zamrzly.

✅ Co navrhuji jako členka H3týmu

Zrychlit přezkum pravidel RFNBO s cílem umožnit přehodnocení před rokem 2028.Prosazovat oddálení adicionality – více flexibility pro projekty s podporou EU.Zavést měsíční korelaci místo hodinové – zvýší se využití elektrolyzérů.Umožnit PPA smlouvy mezi regiony – překonat izolaci českého trhu.Podpořit legislativní rámec pro certifikaci nízkouhlíkového vodíku.Aktivně zastupovat české zájmy v EU při přípravě a implementaci výsledků revizní studie.

Současné evropské pravidla, ač vytvořené s dobrými úmysly, ve skutečnosti brzdí rozvoj vodíkových technologií v zemích s menším rozvojem OZE – jako je Česko. Jako členka H3týmu vidím potřebu reálné flexibility, aby vodík nebyl jen snem, ale nástrojem dekarbonizace a regionální transformace – zejména v našich uhelných regionech.

Podpořme změnu pravidel, která umožní projekty v praxi, nejen na papíře.