„Paní Albanese, pokaždé když se snažíte Izrael proklít s falešnými obviněními, vaše zaříkadla selhávají. Paní Albanese, jste čarodějnice a tenhle report je jen další stránkou ve vaší knize prokletí. (…) Vaše nařčení, zaklínadla, ale nefungují, protože jste neúspěšná čarodějnice. Vaše slova nemají žádnou moc a váš report nebude mít žádný dopad,“ reagoval izraelský velvyslanec při OSN po prezentaci Francesky Albanese a jejího posledního reportu. „Je groteskní, že izraelskou reakcí na obvinění z genocidy je osočování z čarodějnictví,“ reagovala Albanese. „Kdybych měla kouzelnou moc, nepoužila bych ji na pomstu, ale učinila bych všechny lidi, co žijí mezi řekou a mořem, sobě rovnými.“
Mezi šedesáti státy je dvakrát zmíněné i Česko. Podle dokumentu mezi říjnem 2023 a říjnem 2025 poslalo nejméně deset zásilek zbraní a munice do Izraele.
Předchozí zpráva Albanese s názvem „Od ekonomiky okupace k ekonomice genocidy“, byla zveřejněná 30. června 2025. Ta mapuje profit 60 globálních korporací z různých odvětví, jako jsou technologie, finance, zbrojní průmysl, stavebnictví i akademická sféra, ze zločinů Izraele v podobě okupace, apartheidu a genocidy na palestinských územích.
„Korporace a jejich domovské státy – především globální menšinové státy (státy globálního Severu pozn. autorky) – nadále využívají strukturální nerovnosti zakořeněné v koloniálním vyvlastňování. Mezitím slabší regulatorní systémy (jako soudnictví a další pojistky demokracie, pozn. autorky) v bývalých koloniálních státech v kombinaci s imperativy rozvoje a investic znamenají, že korporace se často vyhýbají odpovědnosti.“ píše Albanese ve zprávě.
„Přesto existují důležité precedenty. Procesy s průmyslníky po holokaustu položily základy pro uznání mezinárodní trestní odpovědnosti vedoucích pracovníků korporací za účast na mezinárodních zločinech. (…) Rostoucí počet domácích i mezinárodních soudních sporů signalizuje rostoucí trend směrem k odpovědnosti korporací.“ Odkazuje na důležitý precedent z historie a vyzývá k vyvození spravedlnosti před Mezinárodním soudním tribunálem nejen pro státy, ale i pro mezinárodní firmy. Zpráva vyvolala významnou mezinárodní reakci, Spojené státy na zpravodajku uvalily sankce za její zjištění, které Washington označil za „právní válku“ zaměřenou na oslabení USA a Izraele.
Mezinárodní právo nad propastí
Nejčerstvější zpráva zvláštní zpravodajky OSN se věnuje spoluvině států. Albanese tvrdí, že bez pomoci třetích států by Izrael nebyl schopen násilí eskalovat až do dnešní míry. Reporty píše jako temnou kroniku o stavu světa.
„Živě vysílané masakry Palestinců a Palestinek, rámované koloniálními narativy, které je dehumanizují, byly umožněny přímou podporou, materiální pomocí, diplomatickou ochranou a v některých případech i aktivní účastí třetích států. Odhalila bezprecedentní propast mezi národy a jejich vládami a zcela podkopala důvěru, na které spočívá globální mír a bezpečnost. Svět nyní stojí nad propastí mezi kolapsem mezinárodního právního řádu a nadějí na obnovu. Obnova je možná pouze tehdy, pokud bude i spoluvina souzena, a dojde se ke spravedlivému řešení.“
Připomíná taky povinnosti států, jež jim v případě zločinů, které Izrael páchá, ukládá mezinárodní právo. Jsou to například zbrojní embargo, obchodní embargo, perzekuce zločinů nebo i nucených opatření.
Situaci popisuje v souvislostech jazykem postkoloniální teorie a kritizuje narativy světových lídrů i mezinárodních korporátních médií. „Po 7. říjnu 2023 většina západních lídrů papouškovala izraelské narativy šířené státními a korporátními médii, opakovala vyvrácená tvrzení a mazala základní rozdíly mezi bojovníky a civilisty. Izraelci byli za všech okolností zobrazováni jako ,civilisté‘ a ,rukojmí‘ a Palestinci jako ,teroristé Hamásu‘, ,legitimní‘ nebo ,vedlejší‘ cíle, ,lidské štíty‘ nebo zákonně zadržovaní ,vězni‘. Na základě dlouhé historie odepření ochrany mezinárodním právem, oživené diskurzem války proti teroru, západní státy pomohly ospravedlnit genocidu Palestinců.“
Komunikace střelbou při výdeji jídla
Spoluvinu Albanese rozdělila do čtyř oblastí – diplomatická ochrana, vojenská pomoc, ekonomické vztahy a humanitární sektor. Kapitola o humanitární pomoci je možná tou nejděsivější. Nejprve popisuje postupné omezování dovozu potravin do Gazy. Od října 2023 Izrael umožňoval stále menšímu množství kamionů do Gazy cokoliv přivést, do ledna 2025 denně průměrně projelo 107 nákladních aut, což je třetina toho, co bylo běžné před rokem 2023.
V březnu 2025 se dovoz téměř zastavil, což způsobilo hladomor, který zabil nejméně 461 lidí. Izrael nejdřív úplně zničil infrastrukturu UNRWA distribuující humanitární pomoc, když bombardoval jeho sklady a zabil 370 zaměstnanců. Potom jej osočil z účasti na masakru 7. října, což se nikdy nijak nedokázalo Tato obvinění ale vygradovala k velkému omezení financování UNRWA třetími státy, zejména Spojenými státy. Úřad OSN byl tak postupně nahrazen tzv. Gaza Humanitarian Foundation.
Ze shrnutí toho, jakým způsobem fungovala tato nová organizace, opravdu mrazí. Izraelští vojáci to sami přirovnávali k seriálu Hra na oliheň (Squid Game). „V místě, kde jsem byl, bylo každý den zabito mezi jedním a pěti lidmi. Zachází s nimi jako s nepřátelskou silou – žádná opatření k ovládání davu, žádný slzný plyn – jen ostrá střelba vším, co si lze představit: těžkými kulomety, granátomety, minomety. Jakmile se centrum otevře, střelba ustane a oni vědí, že se mohou přiblížit. Naší formou komunikace je střelba,“ vypověděl jeden z vojáků pro deník Haaretz. Za celou dobu tam bylo zavražděno okolo 2000 lidí.
Takzvaná humanitární nadace tak s podporou a financováním ze strany USA využila distribuci pomoci k tomu, aby usnadnila potenciální vysídlení Palestinců do Egypta. To mělo předjímat plán navržený Donaldem Trumpem v únoru, podle nějž se z Gazy měla stát riviéra.
Albanese kritizuje i symbolické kroky, které reálně nevedou k vyvození odpovědnosti, jako jsou sankce proti jednotlivcům v izraelské vládě, namísto odsouzení celého apartheidního systému. Čerstvé uznání státu Palestina dvaceti novými státy s podmínkami, které Albanese označila jako neslučitelné se samotnou podstatou sebeurčení a fakticky reprodukující formu koloniální správy.
Albanese pojmenovává i naprosté selhání arabských států. Spousta z nich se na genocidě přímo podílí, například Maroko poskytuje své přístavy dovozu zbraní. Zmíněný kontrast mezi vůlí lidu a kroky jejich politické reprezentace je vidět třeba na případu Itálie. Země, kterou několikrát paralyzovaly celostátní stávky za solidaritu s palestinským lidem, je třetím největším dovozcem zbraní.
Česká zbraňová stopa
Mezi šedesáti státy je dvakrát zmíněné i Česko. Podle dokumentu mezi říjnem 2023 a říjnem 2025 poslalo nejméně deset zásilek zbraní a munice do Izraele.
Česko se také podílí na výrobě komponentů pro stíhačky F-35, které jsou „klíčové pro genocidní destrukci Gazy“. To vše navzdory tomu, že Česko ratifikovalo Smlouvu o obchodu se zbraněmi (Arms Trade Treaty), která zakazuje export zbraní a jiného vojenského materiálu, pokud je známo, že toto zboží bude použité k mezinárodním zločinům. Zdá se, že Česko se o dodržování mezinárodního práva v případě Izraele příliš nezajímá.
Mám osobní anekdotickou zkušenost s telefonátem s pracovnicí českého konzulátu, která zadržení české občanky Šárky Přikrylové Izraelem, komentovala slovy „Co asi čekala, když tam lezla.“ Zároveň vyjadřovala velké překvapení nad tím, že by Česko mělo mít nějaké mezinárodní závazky.
Vlády globálního Severu zjevně neusilují o záchranu systému mezinárodního práva, jak byl vytvořen po druhé světové válce. Právě proto je práce Francesky Albanese nesmírně potřebná. Zaznamenává totiž zločiny Izraele, které se korporátní média a západní vlády snaží zmenšovat, ignorovat, úplně popírat nebo je aktivně podporovat. Je to práce taky velmi nevděčná – sankce mají na její život nepříjemný dopad.
Pokud se ale naplní hořkosladké proroctví z knihy „Jednoho dne budou všichni tvrdit, že proti tomu byli odjakživa“ (One Day, Everyone Will Have Always Been Against This), zprávy úřednice OSN budou jednoho dne stěžejním historickým materiálem. To vše samozřejmě pod podmínkou, že to nakonec celé dopadne dobře.
Autorka je editorkou sborníků Na této zemi je pro co žít a Jestli mám zemřít, ať je to příběh.
Tento článek mohl vzniknout jen díky podpoře čtenářů