Emise s karcinogeny do Česka proudí až z Balkánu, říká odborník

Více než polovinu emisí v českém pohraničí tvoří znečištění, které přichází ze zahraničí, upozornil Český hydrometeorologický ústav (ČHMÚ). Zjišťování příčin se věnuje v rámci projektu ARAMIS.

Z cizích zemí, především východu a balkánských států, do Česka putují sírany z uhelných elektráren a lodní dopravy. Doprovází je přírodní prašnost, jako je saharský písek, mořská sůl či půdní částice.

„Sírany samotné nebezpečné nejsou, v ovzduší na sebe však vážou látky, které mohou být i karcinogenní,“ popsal v rozhovoru Radim Seibert z Oddělení kvality ovzduší ostravské pobočky ČHMÚ.

V českém pohraničí tvořil podíl ze zahraničí většinu znečištění. Jakých hodnot dosahuje celkové znečištění ovzduší v pohraničních oblastech a kolik procent z něj tvoří právě zahraniční znečištění?

Nejprve je nutné poznamenat, že měření v roce 2024 probíhalo ve třech horských lokalitách, kde je prostředí čisté. Tato místa jsme vybrali schválně kvůli tomu, abychom tam neměli tolik domácích zdrojů emisí, ale naopak mohli pozorovat právě ty dálkově přenášené. V průměru jsme naměřili zhruba 6 mikrogramů částic PM 2,5 na metr krychlový (jemné prachové částice o průměru menším než 2,5 mikrometru), z toho české znečištění tvořilo maximálně čtvrtinu.

Zmínil jste tři měřená místa. Jaká to jsou, jak se vliv zahraničního znečištění mezi nimi lišil?

Měřili jsme na Valdeku ve Šluknovském výběžku, v Přimdě na západě Čech a v Hojné vodě v jižních Čechách. Nejvýznamnější podíl mělo zahraniční znečištění na jihu, což je nejčistší lokalita. Naopak na Valdeku byl podíl nižší, tam se zase dost projevují emise z ústecké pánve. V předchozích letech jsme data sbírali ještě na třech dalších místech v Česku. Na mapě jsou pak oblasti, kde je tento vliv celkově nejvýraznější, označeny červeně.

Odkud k nám toto znečištění přichází?

Zatím nejsme schopni přesně určit, o které konkrétní státy se jedná, ale chceme se na to zaměřit. Převládají však východní směry, tedy postsovětský prostor, jako je Bělorusko nebo Ukrajina. Druhým významným zdrojem znečištění jsou balkánské země.

Proč se emise do Česka dostávají právě z těchto oblastí?

Státy v těchto místech produkují mnohem větší množství emisí než západní země. Ty si totiž už prošly modernizací průmyslu i vytápění domácností, kdežto na východě mají se zaváděním podobných opatření zpoždění. Opatření však mají očividně smysl: do Česka přichází většina emisí z východu, i když k nám většinou fouká od západu. Meteorologické podmínky tak převáží množství znečištění, které tyto země produkují.

Podle příspěvku na Facebooku ČHMÚ k nám proudí sírany. Jak tyto látky vznikají a jak se dostanou do ovzduší?

Sírany jsou dvojího typu: přírodní a vytvořené člověkem. Většinu emisí však tvoří ty lidmi vyrobené. Vznikají především v energetice, uhlí, které elektrárny spalují, totiž obsahuje síru. Ta se během spalování mění v plyn a uniká do ovzduší, kde se z ní reakcí se čpavkem a dalšími látkami stává síran amonný, který k nám proniká právě z východu.

Mohou mít tyto částice negativní dopad na lidské zdraví?

Síran samotný sám o sobě není nebezpečná látka. Problém je to, že jakákoliv částice nesená v ovzduší nikdy nezůstane sama. Sírany jsou nosiči, nabalují na sebe škodliviny během toho, co k nám putují vzduchem, může jít o různé chemické i toxické látky. Výsledná částice je pak pro zdraví nebezpečná, může zhoršovat respirační problémy. A právě příměsi, které na sebe „nabalí“ cestou, mohou způsobovat i rakovinu.

Jak se liší znečištění ovzduší ve vnitřní části Česka?

Liší se úroveň znečištění i jeho původ. Dá se říct, že čím víc doprostřed Česka jdeme, tím větší vliv mají na znečištění domácí zdroje. Odlišné je také složení, dálkově přenášené znečištění tvoří kromě síranů také půdní částice, mořská sůl či saharský písek. České emise tvoří naopak z většiny uhlíkaté částice, které vznikají nedokonalým spalováním uhlí či biomasy, tedy například dřeva. Právě uhlíkaté částice jsou nejvýznamnější částí znečištění.

Ohrožují tedy české emise lidské zdraví více než znečištění přicházející ze zahraničí?

Ano. Součástí uhlíkových emisí jsou například polycyklické aromatické uhlovodíky. Mezi ty patří benzopyren, se kterým máme obrovské problémy z hlediska plnění limitů. Tato látka je vůbec nejvíc rakovinotvorná.

Jaké jsou největší zdroje těchto emisí v Česku?

K nedokonalému spalování uhlíku dochází hlavně při vytápění domácností, které je jedním z nejvýznamnějších zdrojů těchto emisí. Dalším znečišťovatelem je doprava, do určité míry se podílí i průmyslová výroba. Její vliv je však menší kvůli regulacím i redukci průmyslu.

Vrátím se k zahraničním emisím: může Česko jejich průniku do ovzduší nějak zabránit?

Z pozice jedné, navíc malé země, je to strašně komplikované. Naději dává členství ve větších sdruženích, jako je Evropská unie. Pomoct by mohl postupný rozmach protiemisních opatření. Ta začala v západní Evropě, přesunula se do střední a tyto trendy postupně pronikají dál na východ.

Napadá mě hezký příklad ještě z dob socialismu, kdy středoevropské země emisemi zatěžovaly severská jezera. Norové tehdy vytvořili dotační program, kterým protiemisní opatření ve střední Evropě podpořili. I to by mohla být jedna z funkčních cest.

Jak se daří snižování emisí v Česku? Kde je potřeba zlepšení?

V Česku je vývoj kvality ovzduší velice dobrý a doufám, že bude pokračovat. Velkým hybatelem byla modernizace průmyslu. Dramatické zlepšení sledujeme také u domácnosti, tam jsme však ještě daleko od cíle. Nejhůř se to zatím daří u dopravy. Sice se zpřísňují jízdní limity, ale zároveň stoupá intenzita dopravy, hodnota znečištění tedy neklesá. V budoucnu pomůže větší rozmach elektromobilů.