GLOSA / V době, kdy politici, experti, zpravodajci i velitelé armád v Evropě varují před ruskou hrozbou, se Češi takřka přes noc ocitli s agresorem na jedné lodi. Nová politická reprezentace v čele s Andrejem Babišem, který to díky své urputnosti osobně vyjednal, tomu – stejně jako Kreml – říká vítězství.

Vyděračskou metodou si Babiš společně s kamarády Ficem a Orbánem vydupal výjimku, že na rozdíl od dalších 24 členů Evropské unie nebudou muset naši lidi ručit za novou půjčku Ukrajině. Zhruba polovina obyvatelstva se raduje s ním, zatímco ti ostatní už přemýšlejí, jestli na sever a na západ od českých hranic najdou dostatek kanálů, v nichž by se mohli pohybovat, aby se nemuseli propadnout hanbou.

I když se to Babiš snaží od začátku hrát na obě strany, Kreml a Orbán už mají jasno: Česko, vítej zpátky v klubu. Společně ty evropské válečné štváče zastavíme. Jenže od osudné noci ze čtvrtka na pátek, kdy v Bruselu zavelel Na východ! působí český premiér dojmem, jako by ztrácel půdu pod nohama.

Že by mu najednou došlo, co spáchal? Že už mu třeba příště – s nadsázkou řečeno – dánská premiérka Mette Frederiksenová nepodá ruku? Že si od něj švédský premiér Ulf Kristersson odsedne a francouzský prezident Emmanuel Macron se k němu ani nepřiblíží?

O tom, že Babišovi dělá dobře, když je viděn ve společnosti lídrů jiných zemí, se ví už dlouho. Sestřihem momentek z bruselského summitu, který s komentářem zveřejnil v pátek odpoledne na sociálních sítích, to jen potvrdil. Na rozdíl od Orbána, který žádnou kocovinou ze zrady spojenců evidentně netrpěl a rád se dlouze pochlubil, že „spolupráce V3“ přinesla ovoce, Babiš kolem tohoto tématu chodil po špičkách. Ve svém raportu nejdřív vyjmenoval ostatní body jednání a toho nejzásadnějšího, finanční podpory Ukrajiny, se dotkl jen letmo.

Je docela dobře možné, že věří, že takto mu jeho švejkování snáze projde. Vždyť jedním dechem prohlásil, že proti pomoci napadené zemi jinak nic nemá. Jenže takové lavírování si v době, kdy začíná jít do tuhého, může strčit za klobouk. Kupříkladu na Severu už vědí, s kým mají tu čest:

„Maďarsko, Slovensko a Česko se mohou radovat z toho, že se vyhnuly riziku s půjčkou, a mohou doufat v poděkování a pochvalu z Moskvy a Washingtonu. Zároveň jejich vztah k nejbližším sousedům v EU bude stále komplikovanější,“ napsal v pátek švédský deník Svenska Dagbladet.

Troufám si říct, že něco podobného tuší i Babiš, který by se na rozdíl od Orbána rád zavděčil všem. Jenže nejspíš zatím nepřišel na to, jak to udělat, aby to ostatní neprokoukli.