Dnes už si bez něj české Vánoce skoro nikdo neumí představit. Snímek Anděl Páně se stal jednou z nejmilovanějších moderních pohádek, která pravidelně poráží konkurenci ve sledovanosti a z obyčejné televizní produkce vyrostla v kult, logicky tedy přišlo pokračování. Jenže málokdo tuší, kolik zvláštních náhod, improvizací i zákulisních krizí za vznikem slavného filmu stálo.
Bohdalová podruhé neodmítla
Například legendární herečka Jiřina Bohdalová nabídku do prvního Anděla Páně odmítla. V tu dobu zrovna neměla čas, měla rozdělaných mnoho projekt. Hodně ji to tehdy mrzelo, tím spíš po premiéře, protože pohádka si našla velké množství fanoušků a okamžitě zabodovala. Diváci si zamilovali anděla Petronela v podání Ivan Trojan i čerta Uriáše, kterého hrál Jiří Dvořák. Film měl obrovskou sledovanost a postupně se z něj stala televizní jistota každých Vánoc. Režisér Jiří Strach proto herečce slíbil, že pokud někdy vznikne pokračování, místo v něm určitě dostane. Slib dodržel.
Foto: NextFoto (koupená licence)
Pokračování pohádky už si Jiřina Bohdalová ujít nenechala
Ve druhém díle se tak Bohdalová objevila jako paní Voříšková a sama později přiznávala, že nabídku tentokrát přijala prakticky okamžitě. „Přijmout tu nabídku nebylo těžké, právě proto, že role byla tak roztomilá a celý film je skutečně povedený, skvěle napsán od Marka Epsteina. A hlavně to dělá režisér Strach a s tím já strašně ráda dělám,“ rozplývala se legendární herečka a Stracha dokonce označila za „miláčka“.
Zima se moc nekonala
Pokud jde o „dvojku“, tak ta se rodila poměrně v bolestech. Zatímco diváci sledovali poetickou zimní podívanou, štáb předtím prožíval úplně jinou realitu. Největším problémem byl sníh, lépe řečeno jeho nedostatek. Zima na přelomu let 2015 a 2016 byla překvapivě teplá a filmařům se rozpadal celý koncept. Pohádka přitom potřebovala zasněženou atmosféru téměř v každém záběru. Produkce tak sáhla po nouzovém řešení v podobě umělého sněhu z papírové drti. A nešlo o pár pytlů.
Na plac se navezlo kolem 250 obřích pytlů papírové drti, kterou rekvizitáři rozhazovali po krajině, lesích i historických lokacích, aby kamera vytvořila iluzi pravé zimy. Jenže filmový sníh měl jednu nepříjemnou vlastnost, po chvíli se měnil v rozmáčenou šedivou hmotu. Herci tak často několik hodin chodili sem a tam v promočených kostýmech a v botách nasáklých vodou.
Trojan měl naprosto jasno
Nejhůř to odnášeli právě Ivan Trojan a Jiří Dvořák. Dlouhé pochody krajinou, které ve filmu působí poeticky a vtipně, se natáčely opakovaně. Režisér chtěl stále nové záběry, jiný úhel, jiné tempo chůze nebo lepší světlo. Herci přitom měli pod kostýmy mikroporty a slyšeli každý pokyn režiséra v reálném čase. Jenže mikroporty fungovaly i opačně.
Foto: NextFoto (koupená licence)
Ivan Trojan se synem Josefem
Jiří Strach se tak dozvěděl celou řadu „zajímavých“ věcí, vzduchem létaly i nadávky. „Slyšel jsem, co si povídají: Hele, von nás požene k tomu lesu určitě… A já: Kluci, k lesu! A když byli u lesa: Hele, von bude chtít, abysme zas šli zpátky… A já: Kluci, zpátky! A najednou slyším ve sluchátkách Ivana, jak říká: To je debil!“ vzpomínal režisér.
Obrovské komplikace způsobovalo i obyčejné jablko. Ve druhém díle totiž hraje zásadní roli jablko poznání. Jenže filmaři potřebovali, aby vypadalo dokonale v každém detailu. Rekvizitáři proto nakoupili údajně kolem 750 kilogramů jablek a z nich vybírali kusy správného tvaru, velikosti i barvy. Nakonec padla volba na odrůdu Pink Lady.
Kerekes raději předabovali
Zajímavé je, že samotný Anděl Páně původně vůbec neměl být velkým kinofilmem. První díl vznikal jako poměrně nenápadná televizní pohádka. Až během natáčení začalo štábu docházet, že pod rukama vzniká něco výjimečného. Jiří Strach později vzpomínal, že už při prvních promítaných scénách bylo všem jasné, že film funguje nečekaně dobře. Výsledek překonal očekávání.
Když šel Anděl Páně poprvé do televize, sledovalo ho kolem 2,5 milionu lidí. Druhý díl pak v kinech vydělal přes 127 milionů korun a televizní premiéra překonala hranici tří milionů diváků. Jenže ani obsazení nebylo bez problémů. Slovenská herečka Vica Kerekes musela být kvůli výraznému přízvuku nadabována Hanou Kusnjerovou.
Tvůrci se báli, že by její čeština diváky rušila. Dabing přitom probíhal velmi citlivě, aby postava neztratila přirozenost. Zajímavostí je i to, že v prvním filmu se mihnul malý Josef Trojan, syn Ivana Trojana. Tehdy mu byly pouhé čtyři roky a málokdo si všiml, že jde o budoucí hereckou hvězdu.
Stovky kostýmů
A pak jsou tu kostýmy. Na pokračování vzniklo přes 300 kostýmů a hlavní herci měli často dvě identické verze oblečení. Důvod byl prostý, promočené šaty nestíhaly schnout. Andělská křídla se navíc musela vyrábět v odlehčených verzích, protože původní konstrukce byla příliš těžká a herci si stěžovali na bolesti zad.
Dnes už to zní skoro neuvěřitelně. Pohádka, která měla být jen jedním z mnoha vánočních filmů, se proměnila v moderní klasiku. Když totiž Anděl Páně běží o Vánocích v televizi, málokdo si vzpomene na rozbředlou papírovou drť pod nohama herců, promrzlé štáby nebo unaveného Ivana Trojana nadávajícího do mikroportu. Na obrazovce totiž všechno pořád vypadá jako malé vánoční kouzlo.
Zdroje: autorský článek s využitím