Začínající novinářka Andrea Sachsová v podání herečky Anne Hathawayové hledá práci v New Yorku, ale jediná seriózní nabídka, kterou dostane, je místo osobní asistentky nelítostné šéfredaktorky módního magazínu. Taková je výchozí situace snímku Ďábel nosí Pradu z roku 2006, jenž je adaptací stejnojmenného, částečně autobiografického bestselleru novinářky Lauren Weisbergerové. Ta se sama upsala ďáblu, když předtím pracovala jako asistentka proslulé Anny Wintourové, dlouholeté šéfky magazínu Vogue.
Jak Miranda vybírá z pásků, které vypadají stejně, ale nejsou, jsem zažila také
Denisa Dvořáková
„Miliony holek by pro tu práci vraždily,“ slýchá hlavní hrdinka Andrea poté, co nabízené místo přijme. Ačkoli se k módnímu byznysu zpočátku staví povýšeně a ráno si většinou obléká to první, co uvidí ve skříni, nablýskaný svět krásy a luxusu ji postupně lapí do svých sítí. A snad i díky tomu, že se ve fiktivním časopise Runway ocitla spíše omylem, se nakonec dokáže dostat pod kůži i chladné a nekompromisní šéfce Mirandě Priestleyové. Tu s gustem vystřihla Meryl Streepová, a to tak přesvědčivě, že za ni byla nominována na Oscara za hlavní roli.
Rozhoduje šéfka
Snímek se přitom může na první pohled jevit jen jako nenáročná romantická komedie. Tvůrci jej však pojali také jako nahlédnutí za oponu světa, který je povrchní a odtažitý stejně jako lákavý a plný příležitostí. A připomínají, že je zároveň miliardovým byznysem, který se dotýká každého z nás.
Když se filmová Andrea na poradě vedení usměje nad neschopností módních asistentek vybrat k šatům jeden ze dvou takřka identických opasků, její šéfka Miranda si ji vychutná. Svůj monolog o významu módy zakončí větou: „Je trochu komické, že se cítíš povznesená nad módní průmysl, a přitom máš na sobě svetr, který ti vybrali lidé v téhle místnosti.“
Nejen tato scéna vyvolává vzpomínky a úsměvy u českých modelek, které měly možnost se stát součástí branže. „Jak Miranda vybírá z těch tyrkysových pásků, které vypadají stejně, ale nejsou, jsem zažila také. Ne snad přímo s páskem, ale s jinými doplňky,“ vybavuje si Denisa Dvořáková. V roce premiéry prvního snímku, ve svých šestnácti letech, zvítězila v celosvětové soutěži Elite Model Look, která ji vystřelila vzhůru.
„Hodně se povedly i scény, kde návrháři představují Mirandě svou novou kolekci, a je vidět, jak moc záleží na jejím názoru,“ hodnotí rodačka z Prahy, podle níž vykreslení fiktivní šéfredaktorky odpovídá Anně Wintourové skoro dokonale. Usmála se i při scénách, v nichž do kanceláře volá proslulý fotograf Patrick Demarchelier. „Řekla jsem si u toho, že jsem také měla štěstí s ním fotit.“
Zatímco fotografovo jméno je ve snímku pouze zmíněno, některé legendy průmyslu, jako je návrhář Valentino Garavani, v něm získaly drobnou roli. Jmenování konkrétních značek, pro které to byla vítaná reklama (viz titulní Prada), pak snímku dodalo punc opravdovosti.
Pavlína Němcová, která se objevila na stránkách mnoha zahraničních magazínů a má za sebou i role ve filmech a seriálech, nemusí při porovnávání fikce a reality dlouho přemýšlet. „Myslím, že tento film opravdu vtipně a s nadsázkou vykreslil smutnou realitu tohoto povrchního světa módy,“ říká. Tvrdá konkurence, nevraživost, naschvály, bláznivé diety a další atributy scénáře podle ní rovněž odrážejí skutečnost.
Tlak, stres a konkurence tam prostě patří – někdy víc, než by si člověk přál
Tereza Maxová
„Bohužel. A proto jsem tento svět bytostně nesnášela od samého začátku své kariéry,“ říká modelka, která se v posledních letech více věnuje navrhování šperků. „Pokud ale máte chuť se úplně odreagovat, tento film naprosto splňuje kritérium.“
Také Tereza Maxová poznala módní svět během své bohaté kariéry dokonale. První snímek viděla podle svých slov asi dvakrát a právem podle ní patří mezi klasiku. „Baví mě ten ostrý humor a ikonické hlášky. A samozřejmě i postava Mirandy, ta je prostě skvělá. Možná i proto, že mi v lecčems připomněla vlastní zkušenost s Annou Wintourovou v New Yorku na začátku devadesátých let.“
Nekompromisní „to je vše“, jímž Miranda i její předobraz ukončují debaty, slyšela taky. „A ne jednou,“ přiznává. Zákulisí v Paříži nebo v New Yorku je podle ní kapitola sama pro sebe.
„Venku glamour, uvnitř dřina, disciplína a někdy i dost samoty. Občas si připadáte jako ramínko na šaty, ne jako člověk. I proto jsem si tam zvala mamku a bráchu, abych měla kousek svého světa. A ta proměnlivost? Jeden rok máte reklamu na Times Square, všichni vás zdraví a všude zvou – a za dva roky vás ti samí lidé sotva pozdraví, jestli vůbec. Je to tvrdé, ale k tomu světu to patří,“ konstatuje.
Dvacet let módu změnilo
Nevraživost mezi konkurentkami podle Terezy Maxové snímek trochu přifukuje, zákulisí přehlídek a redakcí však vystihuje docela přesně, jen není ve skutečnosti tak „filmově lesklé“. „Ten svět je na jednu stranu fascinující, kreativní a inspirativní, na druhou dost krutý a nekompromisní. Tlak, stres a konkurence tam prostě patří – někdy víc, než by si člověk přál,“ shrnuje.
O generaci mladší Denisa Dvořáková si žádné velké naschvály nebo podpásovky nevybavuje. „V modelingu jsme stejně sedmdesát procent času samy, všechny se potkáváme až během fashion weeků a tam si opravdu podpatky nepodřezáváme,“ usmívá se. České a slovenské modelky si naopak podle jejích slov pomáhají, protože cítí, že být sama je v tomto světě těžké. „Díky modelingu mám skvělé kamarádky doteď,“ těší ji.
Smířlivě hodnotí současnou branži také Roman Holárek, ředitel agentury PURE Model Management, která zastupuje i několik zvučných jmen z přehlídkových mol. „Myslím, že není mnoho lidí, kteří by ten film neměli rádi,“ říká o kvalitách prvního snímku.
„Je to nadčasová klasika, která s velkou dávkou nadsázky a ironie nabízí divákům atraktivní pohled do světa módy. Pro běžného diváka může působit jako realita, ale ve skutečnosti je dnešní módní a modelingový svět od této stylizace poměrně daleko,“ je přesvědčený.
Foto: Falcon
Vracejí se i Stanley Tucci a Anne Hathawayová jako Nigel a Andrea
„Výrazně se profesionalizoval a klade mnohem větší důraz na zdravý přístup, osobnost a dlouhodobou udržitelnost kariéry.“
Inspirovat může kdokoli
Na vývoji odvětví za poslední dvě desetiletí je částečně postavený i děj pokračování, které opět svedlo dohromady hlavní postavy z jedničky. A změny si uvědomují i všichni oslovení, kteří shodně zmiňují především vliv sociálních sítí. Modelky nebo návrháři si díky němu mohou snáze budovat osobní značky. „Modeling se tak často stává spíše součástí širšího ekosystému než jeho jediným pilířem,“ říká Roman Holárek.
Pavlína Němcová vidí, že sociální sítě umožnily vstoupit do módního světa i lidem, kteří by se do něj jinak sotva mohli procpat. „Tím také skončila éra topmodelek, které v dnešní době nahradily influencerky,“ domnívá se.
Všechny technologické změny zažívá na vlastní kůži Denisa Dvořáková, která byla před dvaceti lety na startovní čáře. „Když jsem začínala, tak jsem měla telefon jen na zavolání domů a agentuře. V New Yorku i v Paříži jsem měla papírovou mapu a list s castingy,“ vzpomíná.
Tereza Maxová se před premiérou druhého dílu těšila na to, že se v kině vrátí o dvacet let nazpět. Tehdejší svět módy byl podle ní úplně jiný. „Dominovaly tištěné magazíny a titulní strana Vogue byla snem především pro supermodelky. Dnes na ní vídáme i herečky, sportovkyně, zpěvačky nebo influencerky. Ten svět se otevřel a stal se mnohem pestřejším,“ pozoruje.
Sociální sítě podle ní změnily pravidla hry, takže inspirovat nejen v oblékání dnes může skoro kdokoli. „Hlas jednotlivce má někdy větší sílu než titulní strana prestižního časopisu,“ dodává.
