„Sice všude vždycky říkám, že nemám vysněnou roli, ale jednu mám. Je ale tak utopistická, že je nemožná. Strašně ráda bych si chtěla zahrát Jamese Bonda,“ prozradila. „Souvisí to i s tím, že si někdy, když jedu v autě, hraju si na to, že jsem agent. Nebo i když jdu po Praze. Spočívá to i v tom, že si strašně moc všímáte okolí. Vojtěch Dyk si pořád zpívá a já zase pozoruju,“ vyprávěla v Blízkých setkáních na Dvojce.
Se zbraní jako ve street dance
Sama kriminálky nevyhledává, nejnovější natáčení ji ale posunulo. „Naučilo mě to práci se zbraní a pohybu s ní v prostoru. Měli jsme zajímavé lekce. Je to hodně podobné street dance, tanci, který mám ráda,“ líčila. „Musíte taky dodržovat choreografii a zákonitosti, střelci i zvláštně chodí, mají přikrčenou chůzi. Snažili jsme se to s Vojtěchem dodržovat,“ dodala.
Kristýna Ryška: Trápení kvůli zbrani!
Sedm let v Rožnově
Je jednou z mála hereček, co sice hodně točí, ale žijí daleko od Prahy. Za covidu se s manželem přesunula do rodného Rožnova pod Radhoštěm. Otěhotněla, práce nebyla, s rodinou plánovali, že se tu zdrží tak rok a půl. Teď už jsou tu sedm let. „Paradoxně jsem začala dostávat role, až jsem se přestěhovala,“ usmívá se Kristýna, která za prací dojíždí a na natáčení pendluje mezi Beskydy a metropolí. Když má větší roli, otočí se kolikrát i devětkrát za měsíc.
Na ulici bez Ulice
Zviditelnila se v Ulici, do té doby hrála v Českém Těšíně. Pak se rozhodla pro radikální krok – přestěhovat se do hlavního města. „Ocitla jsem se na ulici bez Ulice, neměla jsem žádnou práci. Když přijdete z Moravy do Prahy a hrála jste velké věci, čekáte – kdo vám dá nabídku a samozřejmě vám nikdo nic nenabídne,“ vypráví.
Čerstvá lvice Kristýna Ryška: Přivydělává si v šicí dílně!
Rok a půl čekala, než se začaly objevovat další příležitosti, nejdříve přišly od kamarádů, z menších divadelních scén. „Je to těžké v tom, že nevíte, jak to bude dál. Kdybych tehdy věděla, že za rok a půl budu mít kontinuální práci, tak si to volno užívám. Nejhorší je ale nejistota když nevíte, jak to bude,“ vzpomíná.
Dnes už se s pauzami, které občas nastávají, dokáže vyrovnat. „Samozřejmě, že je to i tím, že mám rodinu,“ říká. „Jsem schopna si najít jiné zábavy, jiné práce, ale v herectví se cítím silná, a když ho nemám, je mi smutno,“ dodává herečka, která, když má volno, ráda vypomáhá v rožnovské kavárně.
