Neolit přichází

Období známé jako neolit či mladší doba kamenná představuje zásadní zlom v historii lidstva, ne náhodou se používá i označení neolitická revoluce. Přechod k zemědělství totiž umožnil jednotlivým komunitám setrvávat na jednom místě, což vedlo ke vzniku měst. Spolu se zajištěním relativního dostatku potravy to potom vedlo k rozvoji specializovaných řemesel a obecně dramatickému kulturnímu a hospodářskému vývoji tehdejší lidské společnosti.

Nástup neolitu se liší podle konkrétního regionu. Pokud zůstaneme v Evropě a jejím blízkém okolí, pak první neolitická centra začala vznikat v oblasti tzv. Úrodného půlměsíce, tedy v oblasti dnešního Blízkého východu. U nás ve střední Evropě nastoupil neolit okolo roku 6000 př. n. l. Stejně jako jinde se v souvislosti s tím projevily některé zajímavé fenomény. Šlo třeba o paradoxní zkrácení střední délky života a vznik civilizačních chorob.

Proč v neolitu umírali lidé dřív?

Intuice nám říká, že přechod od lovu k usedlému způsobu života bude mít na střední délku života spíše pozitivní vliv. Člověk se najednou nemusel rvát s divokými zvířaty, snížilo se riziko zranění a také odpadlo náročné a vyčerpávající stěhování. Další velkou výhodou zemědělství bylo, že se stabilizoval přísun potravin a hlad hrozil o poznání méně často než v době, kdy byly komunity závislé na úspěšnosti lovu. A přesto to tak nebylo, zemědělství lidem zpočátku život naopak spíše zkrátilo.

Foto: Gary Todd, CC0, via Wikimedia Commons

Některé nástroje neolitických zemědělců.

Kromě nepopiratelných výhod, které se ukázaly jako naprosto zásadní, přinesl neolit člověku i změny, které byly naopak negativní. Došlo ke změně životního stylu a také stravy. A právě v tom byl problém. Vysoký podíl obilné stravy způsobil častější kazivost zubů a také zvýšil rizika osteoporózy. Týkalo se to hlavně žen. Ty si totiž najednou mohly dovolit starat se o více dětí a rodily častěji. Časté porody riziko osteoporózy značně znásobily.

Zapomínat nemůžeme ani na to, že lidé se najednou ocitli v každodenním kontaktu s domácími zvířaty. To zase přineslo častější onemocnění a epidemie, třeba tuberkulózy. I to se následně projevilo ve zvýšené úmrtnosti.

V tomto období se pohybovala střední délka života někde mezi 19 – 24 lety. U žen to bylo navíc poměrně výrazně méně než u mužů. Odráží se v tom častá úmrtí při porodu, ale také rychlejší vyčerpání organismu v důsledku těhotenství či kojení. Celkově se věku 50 let dožilo jen 3,3 % lidí, u žen to bylo jen 2,4 %.

Je to tedy zajímavá ukázka toho, jak komplexní dokáže historie být a jak se mohou společenské změny odrazit dokonce i ve zdravotním stavu populace, mnohdy dosti nečekaným způsobem.

Zdroje informací: Miroslav Bárta a kolektiv, Civilizace a dějiny: Historie světa pohledem dvaceti českých vědců, Academia, 2013