Resort průmyslu a obchodu se od ledna přejmenuje na ministerstvo hospodářství. Proč?
Pojmenování ministerstvo průmyslu a obchodu už je dávno překonané, resort dnes plní roli typického hospodářského ministerstva. Je odpovědný za energetiku, vývoj a inovace, malé, střední i velké firmy, zahraniční obchod, telekomunikace, digitalizaci, umělou inteligenci i vztahy s Evropskou unií na obchodní úrovni.
Resort posilujeme jak na domácí, tak zahraniční úrovni. Letos už jsme pod něj začali přesouvat některé hospodářské aktivity, ať už to byla průmyslová spolupráce od ministerstva obrany, kosmické aktivity od ministerstva dopravy nebo komplet výzkum z Úřadu vlády.
Bude změna něco stát?
Vícenáklady žádné nebudou. Nenavyšujeme meziročně ani náklady na komunikaci a marketing. Nechceme z toho dělat žádnou show, naopak to děláme skromně.
Jak to bude s přesunem energetické agendy z ministerstva životního prostředí?
Jsem přesvědčen, že energetická koncepce a politika musí být pod ministerstvem hospodářství. Neznamená to ale, že ostatní resorty se k tomu nebudou kompetentně vyjadřovat a připomínkovat, včetně velmi důležitého ministerstva životního prostředí.
Energetickou politiku ale musí určovat resort hospodářství. Energetika je otázka fyziky, logistiky, ekonomiky. Uznávám, že je v tom i ekologie, ale ty první tři faktory jednoznačně převažují.
Zásadním úkolem pro resorty hospodářství i financí bude chystané zestátnění výroby energetické skupiny ČEZ. To znamená, že stát bude plně ovládat obě jaderné, ale i další elektrárny. K čemu to vlastně poslouží?
Chceme-li do budoucna investovat do velkých jaderných zdrojů, malých modulárních reaktorů, plynových zdrojů, je to se současnou akcionářskou strukturou velmi komplikované.
Svět se za poslední léta zásadně změnil. Země dnes neinvestují jen do energetických zdrojů, nýbrž do energetické bezpečnosti. Garantují všechny investice na úrovni výkupních cen a bankovních úvěrů a minoritní akcionáři jsou v tomto případě součástí benefitů, ale ne rizik. Akcionář bude logicky vždy sledovat zhodnocování svých akcií, stát zase primárně energetickou bezpečnost, a ta je založena na diverzifikaci, dostupnosti zdrojů a cenové dostupnosti. Ty zájmy se už nepotkávají tak jako v minulosti, kdy mohl stát i minoritní akcionář hrát o jedinou věc, a to o zhodnocení.
ČEZ je největší dodavatel energií v Česku. Co to udělá s jejich cenami pro spotřebitele, když stát už nebude vlastnit podíl 70 procent?
Přímý vliv na ceny to mít nebude. Tím odpovídám i kritikům, kteří tvrdí, že to děláme kvůli ceně. Je to hlavně kvůli posílení energetické bezpečnosti.
Současně říkáme, že kdyby nastala mimořádná situace, jako třeba po invazi Ruska na Ukrajinu v roce 2022, má stát v rámci mimořádných regulací daleko lepší manévrovací prostor, než když vlastní 30 procent minoritní akcionáři.
Nejprve má přijít rozdělení ČEZ. K tomu se už nakročilo na nedávné valné hromadě. Od výrobní části skupiny se oddělí distribuce a prodej elektřiny a plynu…
Snažíme se celou přeměnu provést maximálně spravedlivou cestou. Náš model neohrozí stát ve smyslu dividendové politiky, minoritní akcionáře, ani ČEZ tím, že bychom jej nezdravě zatížili a musel vše financovat. A současně to bude v dikci energetické bezpečnosti. Ta je založena na tom, že budeme mít pod kontrolou výrobu.
Distribuce je regulovaná a obchod je čistě tržní. To, že se ČEZ zbaví podílu v distribuci a obchodu, umožní načerpat dostatečné finanční zdroje, z nichž potom v mateřské ČEZ vykoupíme minoritní akcionáře.
Platí, že se v nevýrobní části prodá podíl 49 procent?
Realizuje to vedení ČEZ, ale z našeho pohledu by státu měla zůstat mírná majorita.
Bude se to prodávat buď na burze, nebo investorům. Dovedu si představit, že burza je dobrý nástroj. Je při tom šance, že tento dobrý titul zůstane na burze, což by bylo pozitivní.
K rozdělení ČEZ dojde příští rok?
Teď záleží na vedení ČEZ, jaký narýsuje scénář. ČEZ respektoval požadavek vlády z programového prohlášení a hospodářskou strategii vlády, a teď je na něm, aby zorganizoval vlastní výkup.
My budeme sledovat, aby nastala i druhá fáze, tedy aby se z něj začali vykupovat minoritní vlastníci. Jasně jsme řekli, že to musí být za férové ceny. Minulá vláda neuvěřitelně vydrbala s minoritními akcionáři tím, že je de facto okradla skrze daň z neočekávaných příjmů.
Nesmíme zničit investiční prostředí a odrbávat investory. A je úplně jedno, jestli se jedná o velkého nebo malého investora, který si tam uložil peníze třeba na důchod.
Co tedy čeká akcionáře ČEZ?
Mohou být klidní, protože vláda je nechce okrást. Je jen otázka času, kdy se začnou vykupovat akcie. Každý samozřejmě může akcie ČEZ nakupovat, prodávat. Trh je otevřený a my nemůžeme někomu radit, co má dělat.
Nemám odhad, jak se bude v důsledku změn cena akcií vyvíjet. Záleží to na řadě dalších faktorů, včetně výsledků ČEZ.
Jsme v tržním prostředí a pro mě je důležité, aby to proběhlo spravedlivě, transparentně, na bázi tržních parametrů. Aby tato transakce, o které si troufám tvrdit, že je v české energetice transakcí století, proběhla zdárně.
Samozřejmě budou kritici. Ať už političtí, anebo i z řad těch, kdo třeba dnes drží akcie ČEZ a představovali si jiný vývoj. Pro mě je však důležité, že to děláme pro energetickou bezpečnost.
Odhady říkají, že by ČEZ prodejem podílu mohl vybrat 150 až 200 miliard. Je to reálné?
Nechci spekulovat. Když se ale podíváme na provozní hospodářský výsledek před odpisy a úroky firem jako ČEZ Distribuce, ČEZ Prodej nebo ČEZ ESCO a dalších, které by byly v té společnosti, kde by ČEZ měl lehkou majoritu, tak by se to na té úrovni skutečně mohlo pohybovat.
Jsem přesvědčen, že to bude zajímavá nabídka, protože distribuce je regulovaný byznys a investor získává nemalou míru jistoty. Umím si představit, že ČEZ získá velmi zajímavé prostředky a bude to pro něj jednodušší při výkupu mateřské společnosti.
Rozhodli jste, že stávající čtyři dukovanské bloky budou moci být v provozu celkem 80 let, tedy ještě asi čtyřicet let. Prodlouží se i životnost jaderných bloků v Temelíně třeba do roku 2080?
Vše směřuje k tomu, že se prodlouží i životnost Temelína.
V jaké fázi je teď stavba dvou nových bloků v Dukovanech, kterou bude realizovat jihokorejská KHNP?
Vše se připravuje tak, aby se mohlo začít stavět v roce 2029. Jsem v přímém kontaktu s ministrem hospodářství Jižní Koreje. Máme pravidelná jednání za účasti šéfa ČEZ, Elektrárny Dukovany II, korejské KHNP a klíčových šéfů dodavatelů. Důsledně si hlídáme účast českého průmyslu tak, aby to bylo transparentní a všichni věděli, co se soutěží. Stejně tak i notifikaci Evropské komise, která nyní probíhá, ale nijak nás nebrzdí v přípravě.
Časový harmonogram se plní a pro klíčové aktéry jsou harmonogramy akceptovatelné a splnitelné, nenastane-li něco mimořádného.
Přitom připravujeme i další projekty. Nejen velké bloky v Temelíně, ale i malé modulární reaktory zejména v oblastech Temelína a Dětmarovic. Kde nakonec bude stát první reaktor, rozhodne vláda v příštích dvou letech.
Kdy se rozhodne o případných dalších dvou blocích v Temelíně?
Rozhodneme-li se, že budeme pokračovat v jádru, musíme využít opci a uvidí se, jaké by byly případné další nabídky. Důležité bude, abychom se předtím rozhodli, v jakém mixu budeme mít jaderné zdroje a kde je budeme v dalších letech budovat.
Platilo by, že cena bude podobná jako za ty dva v Dukovanech, tedy kolem 200 miliard korun za blok?
Jsou jasné podmínky, ze kterých vyšla cena prvních dvou bloků. Předpokládá se, že se budou stavět další dva. Čím víc jich bude, tím to vychází na cenu jednoho bloku příznivěji.
Konflikt v Íránu stále neskončil a Hormuzský průliv, kudy proudila pětina světové spotřeby ropy a LNG, zůstává zablokován. Dříve jste avizoval opatření, bude-li krize eskalovat. Přiblížila se ta chvíle a chystáte něco?
Naštěstí se stále pohybujeme v takzvaném prvním scénáři. Po dohodě s odborníky, podnikatelskými svazy a profesními spolky jsme připravili krizový scénář, jak bychom reagovali, kdyby se situace zhoršovala.
Máme tři scénáře reflektující ceny energií na světových trzích a u nás, a reagujeme například ohledně jejich nákupu a dostatku, cen, dopadu na podnikatele z pohledu podpůrných mechanismů na úrovni záruk, pojištění, úvěrů, ale i spuštění kurzarbeitu.
Nic teď nenasvědčuje tomu, že bychom se měli přesouvat do druhého scénáře, kdy už bychom aktivovali nástroje, jež by něco stály státní rozpočet.
Třetí scénář už je vysloveně kritický, který by byl jako za covidu. To jsem si prožil a vím, co se ve světě odehrávalo. Kdo bude připravený, může daleko rychleji reagovat. My jsme připraveni perfektně a máme nástroje, které dokážeme spustit během pár hodin.
Bude pokračovat zastropování cen pohonných hmot?
Je důležité zachovat předvídatelné prostředí. Dokud neuvidíme, že se situace uklidnila, nemůžeme z toho ustupovat. Nechci se dožít toho, že zavedeme opatření, pak je zcela uvolníme a za dva týdny se situace v Hormuzu opět zhorší a my budeme opatření znovu zavádět.
Díky tomu, že jsme zastropovali ceny a snížili ceny energií převzetím plateb za obnovitelné zdroje, máme třetí nejlepší celkovou inflaci a čtvrtou nejlepší energetickou v Evropě, na rozdíl od minulé vlády. Té se to absolutně nepovedlo a energetická inflace, a tím i celková, se jí vymkla z kontroly.
Na druhou stranu jsme nezavedli drastická opatření. Vyhovují jak spotřebitelům, tak je v zásadě akceptují i provozovatelé čerpacích stanic. Držíme třetí až čtvrtou nejlepší cenu nafty v EU, což je skvělá zpráva i pro byznys a dopravce.
Karel Havlíček
Někdejší podnikatel ve firmách Sindat, SinBio či ve výzkumném klastru Nanoprogress vstoupil do politiky před osmi lety.
Ve vládě ANO a ČSSD zasedl v roce 2019 ještě jako nestraník. Řídil ministerstvo průmyslu a obchodu.
Do ANO vstoupil o dva roky později. To už měl na starosti dvě ministerstva, když převzal i vedení resortu dopravy.
Šéfem ministerstva průmyslu je i nyní ve třetí vládě Andreje Babiše.
V minulosti také působil v čele Asociace malých a středních podniků a živnostníků ČR.
