Průměrné české dýško se podle průzkumu agentury STEM/MARK pro
aplikaci Storyous pohybuje mezi 20 a 40 Kč a 90 % lidí ho
chápe jako projev spokojenosti s restaurací i obsluhou. Zatímco v Česku
jde tedy o pevnou částku podle spokojenosti, v USA se běžně počítá
s 15 až 20 % z útraty. Jak často Češi dýško skutečně dávají,
ukazuje průzkum pro Lidové noviny: 76 % hostů ho dá, z toho 58 %
zaokrouhlí v jednotkách korun a 15 % v desetikorunách.
Dýška se v Česku obvykle nepočítají podle procent jako jinde, ale
zaokrouhlují se nahoru. U rozvozových objednávek to podle dat společnosti
Objednáme vychází na zhruba 5 % z hodnoty objednávky, například
při útratě 950 Kč zákazník zaplatí 1 000 Kč. Stejná logika
se projevuje i na menší útratě: 490 Kč se zaokrouhlí na 500 Kč.
Také v donáškových službách v Česku, jako jsou Foodora nebo Rohlík,
najdete v aplikacích možnost volby dýška; obvykle jde
o 10 Kč, 25 Kč a 40 Kč. Nemají-li rozvozové služby tuto
možnost, je u rozvozu nejběžnější spropitné ve výši 20 Kč.
Spropitné v Česku zůstává dobrovolné
, …
Dýško v Česku není povinnost
Spropitné v Česku dosud neupravuje žádný samostatný zákon, host nemá povinnost ho
dát a restaurace nemá povinnost ho rozdělovat mezi personál. Nikoho do
spropitného nelze nutit, ve společnosti se s ním ale už
počítá. Ne všude to řeší stejně, v Argentině je spropitné ze
zákona zakázané, i když ho hosté tiše dávají dál, a ve Švýcarsku je
naopak servisní poplatek už ze zákona součástí ceny jídla, takže se
dýško navíc neočekává.
Spropitné se někdy zaměňuje s couvertem a lidé si mohou myslet, že
když má restaurace zavedený couvert, dýško už dávat nemusejí. Couvert je
přitom poplatek za pečivo nebo dochucovadla na stole, podle zkušeností
hostů z diskuzí bývá obvykle kolem 15 až 20 Kč na osobu.
Hosté se dělí na dva tábory
V diskuzích o spropitném vidí jedna strana dýško jako
dobrovolné poděkování za nadstandard a odvolává se na to, že
jiné profese, jako třeba instalatér, zdravotní sestra nebo prodavačka,
dýško nedostávají.
V Česku se spropitné zaokrouhluje nahoru
, …
Druhá strana ho považuje za spravedlivé dorovnání nízké
mzdy, kterou nastavuje majitel s tím, že v lepších restauracích
se dýško dělí mezi celý personál včetně kuchařů. V diskuzích byla
popsána i pozice hosta, který raději odmění přímo kuchaře, pokud byla
obsluha nepříjemná.
Nízké dýško bere obsluha jako urážku
Ve třech nezávislých historkách z Česka se obsluha urazila,
když dýško kleslo pod běžných 5 až 10 % útraty a působila
jen jako zaokrouhlení. Přesně to popisuje i úvodní příhoda
z Médium.cz: 80 Kč z účtu za necelé 2 000 Kč dělá jen čtyři
procenta, a podle vyprávění autorky servírka hostu odpověděla, že
je to výsměch.
Podobné případy se objevují i v diskuzích na Redditu. Jeden uživatel
popisuje, jak zaslechl servírku stěžovat si na 200 Kč u účtu za
3 000 Kč (necelých 7 %), další zase viděl servírku
protočit oči, když dostala něco přes 5 % u účtu za
5 500 Kč.
Jak velkou část výdělku dýško tvoří
V diskuzích, kde si mezi sebou servírky porovnávají výdělky, líčí
podobnou zkušenost: Na smlouvě mají nízkou mzdu a ve skutečnosti
vydělají 2× až 3× tolik.
Servírka na malém městě si na dýškách měsíčně vydělá to, co pražská servírka za týden
, …
Servírky popisují, že v menších městech se běžně dostanou na
3 000 – 5 000 Kč v dýškách měsíčně, zatímco v Praze se
podobná částka vybere klidně za týden. Podle jedné
z popisovaných zkušeností má servírka v pražské sezoně na smlouvě
přiznaných jen kolem 15 000 Kč, ale s dýškem a neoficiálním
přídavkem od majitele se její skutečný měsíční
výdělek dostane na 30 000 až 40 000 Kč.
Ekonom Lukáš Kovanda tvrdí, že u některých pracovníků v gastronomii
tvoří dýška až polovinu příjmu. I proto dokážou
i zdánlivě malé částky, jako bylo zmiňovaných 80 Kč, výplatu
výrazně ovlivnit.