Režisérka Zuzana Kirchnerová v jednom z rozhovorů řekla, že se během natáčení série Monyová nechtěla seznámit s pozůstalými, aby při natáčení nebyla ovlivněna tím, že už jí něco bude připadat „až příliš“. Série měla šest dílů, v každém z nich byly střípky osudné noci, kdy Simona Monyová zemřela a jako divák musím říct, že jsem čekala, až se v posledním díle všechny poskládají dohromady. Až se dozvíme, proč žena, která v sobě skrývala tolik odvahy, byla zavražděna ve vlastním domě.

Jenže chvíle, kdy Adam Lang vyskočí z okna, Simona ho utěšuje a následně se odplazí k ní domů, přitom ona neřekne ani slovo, se v určité chvíli zdál snad až nedůstojný. A to především proto, že v tu chvíli začne mluvit Tereza Ramba podivný monolog. „Asi nikoho z těch, kteří tehdy byli na zahradě nenapadlo, že by mě ten zraněný chudáček mohl zavraždit. Stalo se. Nechci ale, abyste si mě pamatovali jako oběť. Pro vás chci být nadále Simona Monyová, spisovatelka. Chtěla jsem napsat sto knih.“

SMS zprávy řekly pravdu

Krátce po smrti Monyové zveřejnil její blízký přítel Richard Sacher SMS zprávy, ve kterých Simona popisovala hrůzy, které se u nich doma děly. „Nerozešli jsme se. Musela jsem ho security službou nechat vystěhovat. Mlátil mě a už šlo o život,“ zněla jedna z nich. V minisérii ale Adama Langa stěhuje Simonin bratr.

„Můj psychopat se sem dvakrát vloupal, vyrazil dvoje dveře, mě před S. zmlátil a znásilnil. Museli jsme mít doma bodyguarda a teď máme všude alarm napojený na security službu. S. se i přesto hrozně bojí,“ bylo v další. Noc, kdy se Adam Lang k Simoně vloupá, sice v posledním díle byla, ale divák, který spisovatelčin příběh neznal, by osudný moment jen ztěží pochopil. Z vyjádření Terezy Ramby ale plyne, že tvůrci museli brát během natáčení ohled na dětské herce, aby takovým situacím nebyli vystaveni. Vše se tak točilo tak, aby během násilných scén nebyly vůbec na place.

„Mlátil mě a psychicky týral jedenáct let. Svatbu chtěl překazit. Posledních pět týdnů před svatbou mi fakt šlo o život. Čtyři dny před svatbou jsem ho vypakovala. Odstupné 1,2 miliónu a na dva měsíce zaplacený pronájem bytu. Na svatbě jsem chtěla být kočka v mezích svého věku a počtu dětí, ale vážila jsem 43 kg a vypadala jak z koncentráku. Nějak ten život neumím žít, pose*u všechno, co jde. Promiň za upřímnost. Je osvobozující moct si ji konečně dovolit. Tobě věřím.“ Simona v této zprávě mluvila o svatbě syna Michala. V minisérii bylo sice zmíněno, že měla synovi koupit byt do začátku, ale chvíle, že by se jim Ingr snažil překazit svatbu, se tam neukázala. Syn Dominik také v jednom z rozhovorů řekl, že Ingr pořídil do ložnice protihlukové dveře. Až později synům došlo, proč to bylo potřeba. Ani to se v seriálu neobjevilo. Místo toho je tam mnoho záběrů, které mají působit dramaticky – například v posledním díle, když Tereza Ramba několik minut tančí se synem v náručí.

Foto: Kredit: Tomáš Hájek / Lidové noviny / Profimedia / placená licence

Na pohřeb brněnské spisovatelky Simony Monyové přišly do krematoria brněnského Ústředního hřbitova rozloučit desítky jejích příznivců

Detaily, které série opomenula

Dominik zároveň popsal i další detail, který se od seriálového zpracování liší. Podle jeho slov soused dokonce přelezl plot a přinesl Simoně bonboniéru. V minisérii však postava Adama Langa vypráví, že ho někdo pustil dovnitř a přichází s prázdnou. I takové drobnosti ukazují, že tvůrci některé události upravili nebo zjednodušili, což je u podobných dramatizací skutečných příběhů poměrně běžné.

„Hádali se. Pak jsem zaslechla pláč Šimona, který byl nahoře. Za pár minut mi Monyová syna přivedla,“ vypověděla chůva. „Když jsme přijeli, tvrdil, že manželka je na přehradě i s dítětem, pak ale začal hystericky křičet, že nemáme zachraňovat jeho, ale manželku,“ vypověděl jeden ze záchranářů. „Ale nejprve jsme našli pobodaného muže mezi domem a autem,“ řekla lékařka. „Dva roky to bylo italské manželství se vším všudy. Manželka mě dokonce poslala na detektor lži, protože na mě žárlila. Vyvrcholilo to i debatami o sebevraždě. Řekla mi, že chce spáchat sebevraždu, já odpověděl, že spíš bych to měl udělat já. Dala mi pak prášky, které jsem spolykal,“ tvrdil pak Ingr před soudem.

S ohledem na pozůstalé Simony Monyové i poselství, které si minisérie dala, je pochopitelné, že záměrem režisérky nebylo natočit do detailu, co se osudnou noc dělo v domě zesnulé spisovatelky.

Foto: se souhlasem TV Nova

Hlavní roli v minisérii Monyová dostala Tereza Ramba

Telefonát na záchrannou linku

Bez zajímavosti ale není, že Ingr sám volal na zdravotnickou záchrannou službu a přiznal se, že Monyovou zabil. „Krvácí z břicha, hrudníku, odevšad,“ uvedl. U soudu pak ale tvrdil, že si ten den vůbec nepamatuje. „Skutečně si na ten den nepamatuji a nevím, jak to udělat, abych si vzpomněl.“ Znalci z oboru psychiatrie označili takové tvrzení za účelové a předložili posudky, podle kterých nebyl důvod, aby si Ingr svůj čin nepamatoval.

Syn Monyové Dominik v rozhovorech také uvedl, že Boris Ingr jim dělal velké problémy i poté, co byl za vraždu odsouzen do vězení. Namísto toho, aby se ze světa rodiny stáhl a nečinil jim další zlo, aktivně jim z vězení blokoval veškeré dědické řízení. To se kvůli jeho zásahům a obstrukcím protáhlo na neuvěřitelných 11 let. Dominik zároveň řekl, že Ingr neprošel žádnou sebereflexí, rodině se neomluvil ani neprojevil lítost, což mu u soudu vyčítal i samotný soudce.

Minisérie navíc skončila „monologem ze záhrobí“, který do celkového konceptu příběhu příliš nezapadl. Přitom bylo tolik důležitých momentů, které si zasloužily prostor na obrazovce. Místo toho působí závěr dojmem, jako by tvůrci chtěli příběh co nejrychleji uzavřít. Tereza Ramba se přitom svěřila, že se seriál natáčel postupně po jednotlivých dílech. Nejde o běžný postup, v tomto případě však měl své opodstatnění. Herečka kvůli roli výrazně hubla, aby v závěrečném šestém díle působila stejně vyčerpaně a pohuble jako Simona Monyová v posledním období svého života, poznamenaném stresem a dramatickými událostmi.

Foto: Kredit: Markéta Hanzlíková / Česká editoriální fotografie / Profimedia / placená licence

Simony Monyová na fotografii s Borisem Ingrem

Ženám dodávala Monyová odvahu

Je tak velká škoda, že se tvůrci v samotném závěru uchýlili k takto doslovnému a poněkud nepatřičnému monologu, který promlouvá k divákovi na úkor syrové reality, již rodina dlouhé roky prožívala. Na druhou stranu je zřejmé, že záměrem nebylo parazitovat na brutalitě oné noci, ale spíše poukázat na hlubší problém domácího násilí. Jak totiž v rozhovorech zmiňuje sám Dominik Mony, pro celou rodinu bylo natáčení minisérie formou určité psychoterapie a věří, že otevření tohoto bolestivého tématu znovu pomůže dalším obětem toxických vztahů.

I když se tedy televizní zpracování nemuselo v každém detailu trefit do vkusu všech diváků, jeho hlavní smysl leží jinde než v dokonalé filmařině. Pomáhá totiž udržovat v povědomí veřejnosti odkaz ženy, která sice prožila obrovské utrpení, ale pro tisíce svých čtenářek navždy zůstane především Simonou Monyovou. Talentovanou spisovatelkou, jejíž knihy pomáhají dodávat odvahu i dlouho po jejím odchodu. Možná i proto tvůrci na konci dílu ukázali, že se po vraždě Monyové zvednul počet hlášení ohledně domácího násilí a ženy měly více odvahy postavit se násilníkům čelem.