Bloku motoru se také říká kliková skříň. Spolu s hlavou se jedná o základní a zároveň největší komponent spalovacího agregátu. Ačkoliv to na první pohled vypadá, že se na bloku nemá co pokazit, opak může být pravdou.
Blok spalovacího motoru je v podstatě takový základ, v němž je uložen klikový mechanismus, ale také jsou k němu připevněny některé součásti, například chladicí soustavy, výfukové svody u přeplňovaných motorů obyčejně s turbodmychadlem a samozřejmě je k bloku přišroubovaná hlava válců.
Původně se motorové bloky vyráběly z litiny, zprvu šedé, později z litiny CGI. Tento materiál se déle udržel u vznětových agregátů, které obecně vyžadují bloky o něco robustnější než zážehové motory. Výhodou bylo, že blok se mohl koncipovat jako takzvaný monoblok. Tedy bez vložených válců (lidově vložek), kdy válce mohli technologové vyvrtat přímo do bloku. Litina je totiž poměrně odolná vůči otěru, takže litinové válce přirozenou dráhu pístům.
Když Japonci experimentovali s keramickým motorem na naftu. Obešel se bez chlazení
Tlak na snižování hmotnosti, ale také emisí přinesl hliníkové bloky, které teoreticky dovolují rychlejší ohřátí motoru. A s tím přímo souvisejí exhalace spalin. Díky hliníku ztratily motory část své hmotnosti, což v případě příčné zástavby vpředu a pohonu předních kol prospívalo také jízdním vlastnostem. Hliníkový blok ovšem vyžadoval litinové vložky. Zpočátku mokré, které byly omývány chladicí kapalinou (typické pro motory Škoda OHV). Později suché nalisované do válců vyvrtaných v hliníkovém bloku. Pak se začaly litinové válce do bloku vkládat do kokily při jeho odlévání.
Alternativu k litině představují různé exotické technologie. Litinovou vložku lze nahradit tvrdokovovým nástřikem (karbidem) na hliníkové stěny válců (Nikasil, dnes často nepřesně označované jako plazma), nebo lze použít na výrobu bloku dražší nadeutektickou hliníkovou slitinu. Ta má zvýšený obsah křemíku, který po odleptání (chemickém honování) hliníkové vrstvy ve válci vytvoří odolnou dráhu pro písty. Tato metoda vyvinutá na začátku 70. let firmou Reynolds Aluminium se původně jmenovala Acurad, později od německé firmy KS (Kolben Schmidt) mnohem známější Alusil. Pak ještě existují technologie s kompozitovými vložkami válců (Toyota MMC, Honda FRM), ale to už je skutečná exotika.
Těsnění hlavy válců: Umí zničit motor! Jak poznat, že je poškozené?
Bez ohledu na použitou technologii může i relativně robustní blok z litiny postihnout závada. Nejčastěji deformace nebo prasknutí. Zdeformovat se může dosedací plocha bloku a hlavy válců (mezi nimi je hlavové těsnění), ale také se dokáže zkroutit celý blok, což zpravidla postihuje hliníkové bloky. V extrému může blok dokonce prasknout. Nebo může prasknout také vložka válce. Uvedené závady jsou zpravidla na výměnu bloku, v záruce obyčejně celého polomotoru (motor bez příslušenství).
K prasknutí nebo zkroucení bloku může dojít vinou silného přehřátí. Ale také třeba z důvodu zamrznutí chladicí kapaliny, kdy led ve chladicích kanálech zvětší svůj objem a blok praskne. K prasknutí ale může dojít také únavou materiálu nebo konstrukčním nebo technologickým pochybením výrobce.
Jak dokázalo Porsche chladit motory vzduchem hluboko do 90. let? Mělo pomocníka
Prasklý nebo zkroucený blok se projevuje postupným ubýváním chladicí kapaliny nebo také tlakováním do vody. Tady záleží, kde blok praskne a jak moc velká ta prasklina je. Takové auto rovněž netopí nebo velmi špatně. Podle toho, kde a jak blok praskne, se také řeší oprava. Je-li to někde uvnitř bloku, opravit to nejde. I v případě, že je k prasklině přístup, ale není oprava vůbec jednoduchá.
Navíc jak přiznávají četní servisní specialisté, s nimiž spolupracujeme, mnohdy je to s nejistým výsledkem. Proto také k opravě bloku, i pokud teoreticky možné, přistupují spíše neradi. Zákazníkům je totiž často velmi obtížné vysvětlit, jak je možné, že se závada, za jejíž opravu zaplatili ne zrovna malou částku (motor je potřeba demontovat z auta, zcela odstrojit apod.), objevila znovu.
Nová Škoda Fabia 1.4 TDI: Čtyři pohledy na věc • auto.cz
Zdroj: Jalopnik, Wikipedie, starší autorské články