Pomalý růst íránského vývozu předpověděl list The Wall Street Journal. Trh přitom na dohodu reagoval prudkým zlevněním. Severomořská ropa Brent, která je celosvětově nejpoužívanějším měřítkem pro ocenění ropy, spadla z vrcholu kolem 126 dolarů za barel pod hranici 82 dolarů, stále ale zůstává výrazně nad loňským průměrem kolem 69 dolarů.
„Nálada se jednoznačně zlepšila. Jenže nálada není totéž co dodávky,“ upozornil pro agenturu AP hlavní ekonom společnosti Rystad Energy Claudio Galimberti.
Íránský export ropy se v květnu propadl na 260 tisíc barelů denně, zatímco od února do dubna Írán nakládal 1,85 milionu barelů denně. První tři tankery se 4,8 miliony barely už vypluly a míří do jihovýchodní Asie, oznámila monitorovací společnost Vortexa. Teherán také uzavřel dohodu s Čínou na prodej deseti milionů barelů. „Je to první krok k obnově íránského exportu,“ řekl mluvčí íránské unie vývozců ropy Hamid Hosseini.
Problémem je nedostatek tankerů. Většina velkých plavidel se přesunula do Mexického zálivu, odkud vyváží americkou ropu nahrazující výpadek z Perského zálivu. Než se vrátí, uplynou týdny. Írán to přitom potřebuje rychle, jeho zásobníky jsou skoro plné a nemá kam ukládat vytěženou ropu. V Perském zálivu navíc podle dat společnosti Lloyd’s List přes sto dní uvázlo více než 160 tankerů, které se přes úzký průliv nemohou všechny dostat naráz.
Těžba spadla, návrat potrvá měsíce
Kvůli válce navíc klesla samotná produkce. V Íránu se propadla z předválečných 3,2 milionu barelů denně na 2,3 milionu, v Saúdské Arábii z deseti milionů na 6,9 milionu. Klesla i ve Spojených arabských emirátech a také v Iráku, tam dokonce o 52 procent. Zemím bez možnosti vývozu přes Hormuzský průliv, kudy běžně proudí významná část světových dodávek ropy a plynu, docházely skladovací kapacity a musely omezit těžbu.
Návrat objemů potrvá. „Pole zasažená uzavřením průlivu se mohou do tří měsíců vrátit na 70 procent původní těžby a do půl roku na 90 procent. Poslední milion barelů denně ale potrvá déle,“ odhadli analytici Wood Mackenzie pro agenturu Reuters. Saúdská Arábie a Emiráty, které mají i jiné trasy než Hormuz, se vrátí nejrychleji.
Hůř je na tom Irák. „Bude to mít mnohem těžší, protože omezil těžbu výrazněji a jeho pole jsou složitější. Může mu trvat rok, než se vrátí,“ uvedl pro agenturu AP Alan Gelder z Wood Mackenzie. Producenti navíc nezačnou těžit, dokud si nebudou jistí, že je průliv trvale otevřený a že příměří vydrží déle než 60 dní, doplnil Daniel Sternoff z Kolumbijské univerzity.
Nejsložitější situaci má Írán. Aby mohl vyvážet více, musí otevírat uzavřené vrty i hloubit nové, protože řada jeho polí je stará a těžba klesá. Po sankcích z roku 2018 se navíc ze země stáhly mezinárodní ropné firmy a infrastrukturu udržovaly místní podniky bez peněz a technologií, upozornil analytik Rystadu Rahul Choudhary.
Nejistá zůstává i bezpečnost plavby. Během konfliktu bylo zasaženo 38 lodí a odminování průlivu může trvat měsíce. „Tankery jsou na špatném místě, těžba a rafinerie se musí vrátit na plnou kapacitu a otázkou zůstává cena a dostupnost pojištění,“ uvedl pro list The Guardian hlavní ekonom Capital Economics Neil Shearing.
Plyn i ceny se vrátí pomalu
Ještě delší cestu má před sebou zemní plyn. Konflikt vyřadil zhruba pětinu světové kapacity zkapalněného plynu v katarském komplexu Ras Laffan, jeho obnova může trvat až pět let. Dopady pocítí i spotřebitelé – inflace podle expertů zůstane ve většině velkých ekonomik nad cílem po celý letošek i v první polovině příštího roku. „Potrvá měsíce, než se dodávky ropy vrátí k normálu,“ uvedl šéf německé centrální banky Joachim Nagel.
Otázkou zůstává i to, zda dohoda vydrží. „Je to krok správným směrem, ale nemyslím, že z memoranda vznikne dlouhodobý mír,“ varoval pro magazín Fortune analytik singapurské univerzity NTU Chen Chien-ming. Trh navíc euforii brzy přehodnotí. „Musí si uvědomit, že podpis dohody je teprve první krok. Není reálné čekat, že ceny v nejbližší době výrazně klesnou,“ dodal analytik Wood Mackenzie Sushant Gupta.
Tvrdě přitom krizi odnesla hlavně Asie, hlavní odběratel ropy z Perského zálivu. Některé tamní vlády musely kvůli nedostatku paliva zavést čtyřdenní pracovní týden či přídělový systém na naftu.
