Myslíte, že Jiřák byl ostudou Vinohrad?
Kvalita náměstí není tvořená jen hlavním prostranstvím, ale i domy, které ho vymezují. A okolí měl a má Jiřák výjimečné. Vinohradské činžáky, kostel Nejsvětějšího Srdce Páně od architekta Josipa Plečnika, přilehlé ulice, vše je úžasné. S nadsázkou jsem říkávala, že i kdyby mezi nimi bylo smetiště, lidé by tam stejně rádi chodili.
Ale samotné náměstí nic moc. Souhlasíte?
Prostranství bylo opravdu v hrozném stavu. Nikdy se pořádně nedodělalo, byla to skládanka improvizací. Pěšiny vymezené betonovými květníky, asfaltová dopravní točna až před kostel, namísto trávníků vyšlapaná zemina a žádná plocha vhodná k setkávání lidí.
Zkrátka urbanistický chaos. Jak se vám to podařilo změnit?
Architektonická soutěž byla vyhlášena už před dvaceti lety a pracovalo se na ní. Mezitím ale lidé začali náměstí využívat úplně jinak: nakupují na farmářských trzích, které zde dříve nebyly, scházejí se v přilehlých kavárnách. Veřejné prostranství díky nim ožilo, ale architektonicky bylo stále roztříštěné a nefunkční. Proto jsme se snažili ho sjednotit a dát mu smysl.
Povedlo se vám to na výbornou. Mám pocit, že se náměstí i opticky „přifouklo“?
Stačilo třeba jen zmenšit vozovku v křižovatce. Tím se několikanásobně rozšířila plocha chodníku a přilehlé kavárny získaly velkorysý venkovní prostor. V Praze je takových míst nepřeberně.
Jaké další úpravy považujete za důležité a lidé si jich ani nevšimnou?
Všechny, kterých si nevšimnete a zlepší kvalitu prostoru, jsou právě ty důležité… To jste se trefila! Ale budu konkrétní: já denně oceňuji povrchové přechody na blízké křižovatce, která byla předtím obehnaná červenobílým zábradlím a zídkami.
S velkou chutí si užívám i přímý pohled na Plečnikův kostel, jenž původně zakrývaly mohutné boudy vstupů do metra. Lidé říkají, že to vnímají jako přirozené. Když současné úpravy působí, jako by tu byly odjakživa, je to dobré znamení.
Foto: Archiv městské části Praha 3
Museli jste někdy přistoupit i na kompromisy?
Na náměstí zůstala kašna (jde o brutalistní fontánu Sjednocená Evropa z roku 1981, které hrozila demolice – pozn. red.) a tu jsme z naší strany vnímali jako kompromis. S přibývajícími zkušenostmi se ale člověk stává tolerantnější a nelpí na tom, aby všechno bylo jen po jeho, i kdyby měl „pravdu“. A také už víc naslouchá.
Jak do revitalizace „promluvil“ dominantní kostel?
Vznikla před ním velká kamenná plocha, lemovaná stromořadím platanů. A to ze dvou důvodů: za prvé chybělo zpevněné místo k pořádání společenských akcí a lidé se improvizovaně scházeli na trávnících. A za druhé: výjimečná stavba neměla důstojný předprostor. Nyní se objekty navzájem posilují. Plocha vnitřního náměstí dá vyniknout církevní stavbě a kostel novému prostranství.
Inspirovali jste se architektem Plečnikem? Třeba jen v detailech?
Detaily jsme opakovat nechtěli. Zajímalo nás, jak o místě uvažoval a jaký sem vložil řád. Mimochodem, v jeho skicách jsou vedle kostelů mohutné stromy.
Na Jiřáku jsme proto vysázeli vzrostlé platany a vedle boční fasády čtveřici pyramidálních dubů. Stromy teď vytvářejí přechodové měřítko mezi velkou hmotou kostela a mobiliářem v parku.
Použili jsme špičkové modrozelené infrastruktury, některé dokonce poprvé v Praze.
Když jsme u mobiliáře, co přibylo?
V prostoru je nespočet nových zákoutí vhodných k odpočinku. Výrazné jsou podélné oboustranné lavice před kostelem. Nabízí jedinečné pohledy a zároveň je mezi nimi dostatečný prostor na volný pohyb a průchod lidí. Nikdo a nic se vzájemně neruší.
Řešili jste hospodaření s vodou? Lidé se v létě déle zdrží jen ve stínu stromů.
Ano, to byl stěžejní úkol revitalizace náměstí Jiřího z Poděbrad. Použili jsme špičkové modrozelené infrastruktury, některé dokonce poprvé v Praze. Jiřák tak může být testem a inspirací pro další čtvrtě a města.
Můžete být konkrétní?
To je na celou odbornou přednášku, ale ve zkratce lze říci: ze střechy kostela se sbírá dešťová voda do akumulační nádrže a zpětně se využívá k zavlažování. Povrchy zpevněných ploch a cest jsou všechny propustné. Část výsadeb sama zajišťuje retenci a vsakování srážkové vody a skladba trávníků je navržena tak, aby odolávala aktuálním změnám klimatu.
A těším se až třeba přijdeme s vnoučaty, koupíme si na trzích něco dobrého a sedneme si na dětské hřiště, na němž jsme se podíleli.
Jak jste pracovali s veřejným osvětlením?
Podpoří charakter existujícího prostoru, umožní bezpečný pobyt lidí, ale nestrhává na sebe pozornost. Design lamp je nenápadný. Jsou ale úsporné, regulovatelné a umí zintenzivnit různé scény: církevní slavnosti, kulturní akce, farmářské trhy i všední dny.
Jiřák je váš pracovní projekt, ale přeci. Kam byste na něm vyrazila vy sama?
Preferuji úplně obyčejná místa, kde se dějí obyčejné věci: ráda si sednu před kavárnu na snídani, pozoruji průčelí kostela, jeho hodiny, sleduji lidi, kteří jdou kolem, dám se do řeči se známými.
A těším se, až třeba přijdeme s vnoučaty, koupíme si na trzích něco dobrého a sedneme si na dětské hřiště, na němž jsme se podíleli. Už nebudeme v roli architektů, ale jako kdokoliv jiný.
Jiřák v novém kabátku
Revitalizace náměstí Jiřího z Poděbrad v Praze 3 se uskutečnila podle návrhu MCA ateliéru Pavly Melkové a Miroslava Cikána. Nová podoba navazuje na urbanistický řád založený slovinským architektem Josipem Plečnikem, který je autorem dominanty náměstí – kostela Nejsvětějšího Srdce Páně.
Po rekonstrukci je na náměstí celkem 194 stromů, z toho 74 původních a 120 nově vysazených. Přibyly nové trávníky, zvětšené dětské hřiště, 3 pítka, 5 mlžítek a 10 „loužítek“; nový je veškerý mobiliář. V projektu modrozelené infrastruktury zde byly realizovány akumulační a retenční nádrže.
