Málokdo dnes ví, že tento talentovaný herec nebyl jen výraznou tváří černobílého filmu, ale jeho geny dodnes kolují v jedné z nejsledovanějších rodin českého šoubyznysu. Antonín Zacpal byl totiž dědečkem Dominiky Gottové, nejstarší dcery zpěváka Karla Gotta.
Život mu ovlivnili příslušníci rodu Nových
Na svět přišel 22. listopadu 1908 v Praze jako syn Antonína Zacpala a Karly Lendeckové, rozené Farkačové. O jeho dětství se toho příliš mnoho neví. Jisté je jen to, že divadelní múza jej svedla již v necelých sedmnácti letech. Právě tehdy nastoupil do svého prvního angažmá v Národním divadle moravskoslezském v Ostravě. Do zdejšího souboru jej přijal ředitel Miloš Nový, strýc snad největšího elegána prvorepublikového filmu – Oldřicha Nového, v té době ovšem ještě téměř neznámého. Antonín ve městě horníků pobyl čtyři roky a pak se vrátil do rodné Prahy. Hrál v Uranii i v Divadle akropolis na Žižkově. A právě tehdy do jeho života vstoupila šťastná náhoda. Do hostince naproti divadlu chodíval na licitovaný mariáš již zmiňovaný Oldřich Nový, jenž mu u karet nabídl místo ve svém Novém divadle.
Zacpal přijal a osvědčil se a jelikož jeho nový šéf již v té době začínal zářit na plátnech kin, stalo se Nové divadlo odrazovým můstkem před filmovou kameru i pro něj samotného. Role sice nedostával velké, spíše jen bezejmenné, hlavní hvězdou byl Oldřich Nový, jen v roce 1939 jich ale bylo rovných devět. Mihnul se ve filmech Dívka v modrém, Kristian či Dědečkem proti své vůli. Hned v následujícím roce ho pozorný divák mohl zaregistrovat v komediích Přítelkyně pana ministra nebo Hotel Modrá hvězda. Až do konce druhé světové války si Zacpal připsal do filmografie skoro dvě desítky filmových postav. Nejčastěji se jednalo o filmy, v nichž hrál se svým divadelním šéfem. „U Oldřicha Nového jsem hrál sedm roků a vždy jsem mu pro jeho dceru dělal spolu se Zitou Kabátovou Mikuláše. Zita dělala anděla a Robert Morávek čerta,“ prozradil po letech Zacpal v televizní Kavárničce dříve narozených.
Přednostou v nesmrtelné komedii
Svoji životní úlohu ale nakonec ztvárnil po boku Krále komiků Vlasty Buriana. Ve Svitákově komedii Přednosta stanice si zahrál pravého přednostu Anatola Jelena, kterého před generálním inspektorem Kokrhelem nahradí svérázný roznašeč letáků a černý pasažér Ťopka, jehož ztvárnil právě Vlasta Burian. Dále se zde objevil Jaroslav Marvan v roli inspektora Kokrhela a Zita Kabátová coby Anatolova manželka.
Po osvobození prošel Antonín Zacpal řadou oblastních scén. Působil v Karlových Varech, Teplicích či na Kladně. Do Prahy se nakrátko vrátil v druhé polovině padesátých let, kdy se stal členem souboru Divadla S. K. Neumanna, poté odešel zase na oblast a svoji kariéru ukončil v Divadle Vítězslava Nezvala v Karlových Varech. Mimopražská angažmá jej vzdálilo filmovému průmyslu, a tak se před kameru vracel již jen sporadicky. Objevil se například jako obžalovaný Arnošt Pechar v psychologickém dramatu Miroslava Cikána Lavina. Častěji začal s filmaři spolupracovat až po svém odchodu na odpočinek. Zahrál si například jednoho ze štamgastů v hořké komedii Něžný barbar, kterou natočil Petr Koliha podle stejnojmenné novely Bohumila Hrabala, nebo výčepního Jaromíra v psychologickém dramatu Fera Feniče Zvláštní bytosti. Vyzkoušel si i práci na seriálu, když přijal úlohu jednoho ze starých vinařů v Největším z Pierotů. Se světem stříbrného plátna se rozloučil mysteriózním snímkem Jana Švankmajera Lekce Faust.
Vnučku mu pořídil slavný zpěvák
Často a rád spolupracoval i s rozhlasem a také po celý život maloval. Velkou inspirací mu byli impresionisté a Rembrandt s Dürrerem. Kreslil ale i karikatury svých divadelních kolegů. Co se týče jeho soukromí, již v roce 1931 se oženil s herečkou Karlou Chvalovskou. Měl s ní dceru Antonii Zacpalovou, která se později stala baletkou Hudebního divadla v Karlíně. Právě tato umělkyně porodila Karlu Gottovi jeho prvorozenou dceru Dominiku.
Antonín Zacpal zemřel 1. srpna 1994 v Praze ve věku nedožitých osmdesáti šesti let. Jeho kolegové a přátelé vzápětí připravili v pražské Galerii Mimo první a poslední výstavu jeho obrazů. „Vernisáž byla až nečekanou společenskou událostí a manifestací lásky a obdivu k osobnosti Antonína Zacpala. Zúčastnila se jí řada osobností pražského kulturního života i členové Toníčkovy rodiny, dcera Antonie Zacpalová a vnučka Dominika Gottová,“ napsal tehdy ve své recenzi Jiří Linhart.