Cesta autem do Chorvatska bývala pro české rodiny symbolem relativně levné a předvídatelné dovolené. Stačilo natankovat, koupit dálniční známky, přejet Rakousko a Slovinsko a po několika hodinách dorazit k Jadranu. Letošní sezona ale ukazuje, že tento model už přestává platit. Dovolená u chorvatského moře je náročnější časově i finančně.
Nejvíce to letos poznají řidiči mířící na Istrii nebo do západní části Chorvatska. Trasa přes Rakousko a Slovinsko sice zůstává logickou volbou, její průjezdnost se ale výrazně zhoršila. Zatímco český úsek může při časném ranním startu proběhnout hladce a levně, hlavní komplikace začínají až za hranicemi. Rakousko je dražší na paliva, ale při dodržování limitů a mimo špičku stále relativně plynulé. Skutečný problém letos představuje Slovinsko.
Slovinské dálnice, které byly v minulých letech pro řidiče často jen rychlým tranzitem mezi Rakouskem a Chorvatskem, se kvůli opravám změnily v úzké hrdlo celé cesty. Zúžení, stavební práce, kolony kolem Lublaně i Postojny a pomalý průjezd k chorvatské hranici mohou natáhnout cestu o hodiny. I cesta dlouhá zhruba 650 kilometrů od českých hranic k Istrii se tak může protáhnout na více než jedenáct hodin.
Tady je dovolená pro Čechy nejlevnější. Žebříček zemí, kde za korunu dostanete nejvíc
K časovým ztrátám se přidávají i hraniční kontroly. Přestože jde o cestu uvnitř schengenského prostoru nebo na jeho hraně, policisté na některých přechodech namátkově kontrolují doklady a provoz se kvůli tomu zpomaluje. V hlavní sezoně tak může být rozdíl mezi optimistickým časem z navigace a skutečným příjezdem k moři výrazný.
Řidiči proto řeší nejen kudy jet, ale také kde nakupovat a tankovat. Rakouská desetidenní dálniční známka vyjde na 12,80 eura, slovinská týdenní na 16 eur. Vyplatí se kupovat je přímo v oficiálních e-shopech, protože zprostředkovatelské weby si často účtují citelné přirážky. U paliva se zase potvrzuje stará rada: natankovat už v Česku. Benzin v Rakousku i Slovinsku bývá výrazně dražší, zatímco v Chorvatsku může být naopak srovnatelný s českými cenami.
Jenže vyšší náklady nezačínají ani nekončí u dálnic a benzinu. Samotné Chorvatsko se během posledních let cenově posunulo. V přímořských letoviscích už není výjimkou zmrzlina za tři a půl, čtyři nebo i pět eur za kopeček. Průměrné ceny se podle zahraničních srovnání pohybují kolem 2,75 eura, tedy zhruba 67 korun. To je úroveň, kterou český zákazník zná spíše z lepších podniků v centru Prahy.
Zmrzlina je v tomto ohledu víc než jen drobná dovolenková položka. Pro mnoho turistů funguje jako jednoduchý test, zda je destinace stále dostupná. A právě na ní je vidět, jak rychle se Chorvatsko mění. Země s průměrnými mzdami pod úrovní Německa nebo Francie v turistických lokalitách stále častěji účtuje ceny, které odpovídají kupní síle západoevropských návštěvníků.
Chorvatsko na léto radikálně mění pravidla ubytování. Některá z nich zmizí z nabídky
Důvod je prostý. Chorvatské podniky v letoviscích už své ceny nenastavují podle domácích obyvatel, ale podle turistů z Německa, Rakouska, Británie nebo Skandinávie. Český turista se tak ocitá v prostředí, kde se náklady na služby neřídí českou představou o „dostupném Jadranu“, ale ochotou bohatší klientely utrácet.
Zdražování zmrzliny navíc není jen chorvatský příběh. Ceny rostou po celé Evropě kvůli energiím, mzdám, surovinám i proměně samotného produktu. Kopečky jsou větší, nabídka se posouvá k prémiovějším a řemeslným variantám a zákazníci jsou ochotni za kvalitu připlácet. Chorvatsko se však odlišuje rychlostí, s jakou se z někdejší cenově dostupné destinace přibližuje západoevropským dovolenkovým standardům.
Pro české turisty to znamená jediné: cesta k Jadranu už vyžaduje víc plánování než dřív. Vyplatí se dobře načasovat odjezd, nakoupit dálniční známky bez přirážek, počítat s kolonami ve Slovinsku a nebrat ceny v chorvatských letoviscích jako příjemné překvapení. Chorvatsko zůstává pro Čechy jednou z nejbližších a nejoblíbenějších mořských destinací. Už ale stále méně platí, že je to dovolená „za rozumné peníze“ bez větších komplikací.