Cena měla působit dojmem, jako kdyby existovala odpradávna. „Líbila se mi myšlenka, že ji jen někdo našel mezi starožitnostmi na půdě, oprášil a ona pak vstoupila do světa filmu,“ vzpomíná Tono Stano.

Nová festivalová cena vznikla před jubilejním 35. ročníkem v roce 2000. Důvod byl prostý – původní ocenění se při slavnostních ceremoniích ukázalo jako nepraktické. Mělo podobu karlovarské oplatky zasazené do filmové krabice a ocenění často nevěděli, jak s ním naložit.

„Když si herci a režiséři chtěli podat ruce nebo se obejmout, běžně si ji strkali do podpaží. Pak se stávalo, že jim vypadla, kutálela se po pódiu a lidé se ji snažili chytit. Docházelo tak k řadě komických situací, které však cenu dehonestovaly,“ usměje se Stano.

Křišťálová koule, co otáčí svět

O podobě nové ceny se diskutovalo v tvůrčím týmu kolem tehdejšího prezidenta festivalu Jiřího Bartošky. Vedle něj se na přípravách podíleli také Aleš Najbrt a bratři Michal a Šimon Cabanovi. Jediným zadáním bylo vytvořit ocenění, které bude důstojné a zároveň se bude dobře držet v ruce.

Stano nejprve připravil kresby, podle nichž uspořádal fotografování modelky. Aby dosáhl správných proporcí, zavěsil ji hlavou dolů a do rukou jí vložil velký míč představující budoucí glóbus. Fotografie pak posloužily jako podklad pro trojrozměrný model, který následně dopracoval sochař Martin Krejzlík.

Foto: Jan Handrejch, Novinky

Složit sošku vyžaduje um.

Podle autora však nebyla důležitá jen forma, ale především význam celé sošky. „V kontextu filmové tvorby mě zajímalo, že se její tvůrci snaží v životě něco uchopit – něco velkého, částečně také abstraktního. To zde symbolizuje právě křišťálový glóbus,“ říká Stano.

Právě materiál podle něj dodává ceně jedinečný charakter. „Sklo tu funguje velmi dobře – je to těžká hmota, ale současně působí velmi lehce. Křišťálová koule navíc opticky otáčí obraz a s ním i svět. Ženská figura je schopná jej obejmout, drží ho a on ji zároveň povznáší. Díky tomu cena evokuje radost a euforii.“

Odkaz na zrod kinematografie

Stejně promyšlený byl i výtvarný styl. Soška záměrně odkazuje na secesi a art deco, tedy období spojené se zrodem kinematografie. „Chtěl jsem, aby cena do filmového světa vplula přirozeně. Je dobré, když evokuje něco, co už je známé z historie. Díky tomu si zachová průraznost i komunikační otevřenost,“ vysvětluje fotograf.

Význam mají podle něj i zdánlivé drobnosti. Charakteristické mikádo postavy nebo opakující se zaoblené linie nejsou náhodné. „Každá socha by měla nést určité prvky komunikační kultury. Jedná se o jemné detaily, které nelze podceňovat,“ dodává.

S odstupem více než dvou desetiletí by na svém návrhu změnil jediné. „Možná bych ji udělal o třetinu menší, aby nebyla tak těžká,“ přiznává. Právě z tohoto důvodu se v roce 2024 festival společně se sklárnou Moser rozhodl Křišťálový glóbus zmenšit. Zachoval si přitom svůj charakter i podobu.

To nejdůležitější se ale podle autora podařilo už před čtvrt stoletím. Křišťálový glóbus dnes neodmyslitelně patří ke karlovarskému festivalu a málokdo si ještě vybaví jeho předchůdce. „Lidé novou cenu přijali a rázem získala popularitu,“ uzavírá Tono Stano.

Srdce pro Václava Havla

Moser se letos neomezuje pouze na glóby. Letošní festivalový ročník totiž nese silný podtext vzpomínky na Václava Havla, který by v roce 2026 oslavil své 90. narozeniny. Bývalý prezident festival miloval a bral ho jako most, který skrze kulturu spojuje lidi bez ohledu na hranice. Skláři proto jako poctu vytvořili unikátní autorskou vázu, jejíž hrdlo je vytvarované do podoby srdce – tedy symbolu, který Havel neodmyslitelně připojoval ke svému podpisu. Tento designový kousek, nesoucí jeho autentický podpis a limitované číslo, půjde přímo na festivalu do exkluzivní dražby.

Foto: Moser