Špína, pozdní odjezd a žádné informace u zamčeného vlaku. Zachraňuje to ale profesionální přístup vlakvedoucího a krácení zpoždění.
Na vlastní kůži jsem v úterý 7. 7. odpoledne vyzkoušel vlak Leo Expressu z Prahy do Hulína. Jde o nové expresní spojení z Prahy do Bratislavy přes Olomouc a Přerov, kde se dopravce při startu linky hodně trápil se soupravami od španělského Talga.
Hlavní dojmy? Zpoždění na odjezdu kvůli úklidu, desítky cestujících stojících na peronu u zamčeného vlaku, kteří nemají žádné informace, týpek s cigárem a ušmudlanou vestou s logem ČD připravující vlak na odjezd a také špína na první pohled. Ale také zmatky při hledání míst, jež pomohl řešit profesionální vlakvedoucí, který nakonec hodně z reputace Leo Expressu zachraňuje.
Pokud hledíte na cenu, lístek byl levnější než od ČD s IN 25. A i když jsme vyjeli z Prahy pozdě kvůli úklidu a zbrojení vodou, vlak skvěle krátil zpoždění.
Logicky vlakem
Pojďme ale postupně. Kromě podcastů tady na Zdopravy.cz jsem také moderátorem rádia Frekvence 1. Mám rádio rád. Teď v létě vysíláme každou středu z nějakého kempu v Česku. Ve středu 8. 7. začíná naše letošní tour radiokempů v Rožnově pod Radhoštěm a odpolední vysílání bude na mně s kolegyní Veronikou. Je to akce, na kterou se vždycky těšíme. Setkání s posluchači, koncert kapely, opékání buřtů a live vysílání ze stanu. Prostě léto.
Zatímco ostatní kolegové z rádia jedou do Rožnova autem, já potřebuji šetřit čas a udělat cestou práci. Logicky volím vlak. Vyrážím už v úterý odpoledne a cestu vymýšlím tak, abych vyzkoušel něco nového. Logicky tak padá volba na Leo Express ve 14.23 z Prahy do Hulína a tam přestup na osobák směr Rožnov. Jasně, není to nejkratší ani nejrychlejší, ale jako novinář, co píše o dopravě, mám vědět, jak věci fungují v praxi. A tak je třeba je tu a tam otestovat. Navíc si projedu trať z Hulína do ValMezu, kterou ještě neznám. Že z dnešní cesty vznikne reportáž, jsem neplánoval. Vzhledem k tomu, co se na hlavním nádraží odehrávalo, jsem to ale nevydržel. A tak první písmenka tohoto textu vznikají ještě před Kolínem.
Leo Express už nemá v provozu ani jedno Talgo. Chceme otestovat vozy z Německa, vysvětluje dopravce
Mám kamarádku v Hodoníně a už párkrát jsem jí říkal: „Hele, máš tam přímý Leo Express do Prahy, zkus to. Ať nejezdíš pořád přes Břeclav.“ Odmítla, má slevu u ČD, ale doporučila vlak kamarádkám. Po jejich cestě jsem dostal jen zprávu, že už nikdy více a že se vrací i ony k ČD. O to větší je moje zvědavost, co se může na palubě Leo Expressu odehrávat.
Levnější než IN25 od ČD
Už při nákupu v e-shopu Leo Expressu je zřejmé, že Talgo ani dnes nepojede. Souprava má tři rychlíkové vozy a podle rezervačního systému je obsazena odhadem z trochu větší poloviny. Míst je na výběr hodně. Volím vůz číslo 2. Cena za cestu Praha – Hulín je 379 korun, u ČD se slevou IN 25 přesahuje v podobný čas u přímého vlaku cenovka 400 Kč. Někdy při těch cenách začínám pochybovat o významu modré kartičky na 25% slevu na trasách, kde jezdí i konkurenti ČD.
Dívám se na odjezdy z hlavního nádraží. IDOS mě varuje, že odjezd vlaku bývá opožděn. Při bližším pohledu na historii zpoždění zjišťuji, že to bude loterie. Některé dny jede včas, některé má ale už z Prahy 40 minut, jindy i více než hodinu. Spolehlivý spoj to evidentně není. Příliš ve 22minutový přestup v Hulíně nedoufám a počítám s tím, že si tam když tak hodinku počkám na další vlak.
Na hlavní nádraží to mám tak tak, a tak mě uklidňuje on-line odjezdová tabule, která hlásí 10 minut zpoždění. Říkám si, že tohle vypadá dobře, že by to dnes nemuselo být s tím zpožděním žádné drama.
Ani slovo pro cestující a personál zavřený ve vlaku
Už když přicházím k vlaku, vidím, proč se nejede. Probíhá provozní ošetření vlaku. Zásobuje se, doplňuje voda a uvnitř se luxuje. O lokomotivu je opřený mladý muž s cigaretou, reflexní vestou ČD a s batohem. Všichni cestující stojí na peronu. Do vlaku nemůžeme. Je zamčeno. Oknem vidím uvnitř dvě ženy, které luxují vlak jako o život. Na odjezdové tabuli svítí zpoždění 10 minut. Dělám pár fotek a všímám si, jak jsou vozy špinavé. A tak jsem na jedny dveře nakreslil Leo Expressu do špíny srdíčko na památku.
Čas běží, už je po čase odjezdu a nic se neděje. Vlak je stále zamčený. Personál nikde, cestující na peroně před zamčeným vlakem. Informace žádné. Že by třeba někdo z průvodčích vyšel ven a požádal cestující o trpělivost, že se souprava uklízí? Ani omylem. Občas někdo zkusí vzít za kliku vozu, jestli už bychom se nedostali dovnitř. Ale je důkladně zamčeno. Nikdo z nás, co stojíme na peroně, nemáme šajn, jak dlouho tohle bude trvat. Pravidelný odjezd byl 14.23.
Ve 14.32 vystupují z posledního vozu dvě dámy s velkými pytli odpadků a nám svítá naděje. Bohužel marná. Vlak je dál zamčený. Muž v reflexní vestě zkontroloval soupravu a odešel, ještěrka s vodou odjela… A my tam pořád stojíme. Je 14.36, vlak opouštějí dámy, co luxovaly. Vystupuje vlakvedoucí, přeje nám dobrý den a odemyká vlak.
Další dobrodružství nastává uvnitř. Evidentně jsou tu cestující, kteří mají koupené jízdenky dopředu a dopravce změnil soupravu. Nemohou najít svá sedadla. „Prosím vás, já mám číslo sedadla 72 v tomto voze, ale to tu vůbec není,“ říká nešťastně paní s kufrem. Ostatní ji poučují, že se má podívat do e-mailu, že dopravce měnil řazení, že tam má určitě nové místo. Žádný e-mail ale najít nedokáže.
Z druhého konce vozu se nese nespokojený hlas čtyř dam. „Měly jsme sedět spolu. Proč jsme každá jinde? To snad nemyslí vážně,“ rozčilují se. A nejsou samy. Dopravci se podařilo pravděpodobně rozesadit skupiny cestujících, kteří jedou společně. Stejný problém řeší další lidé. A tak se mezi sebou operativně domlouvají, že si místa prohodí. „Od dob Marie Terezie jsme se s vlaky fakt nikam neposunuli,“ říká nazlobeně další z cestujících v poněkud ahistorické nadsázce.
Profesionální vlakvedoucí
Je 14.40 a my vyrážíme z hlavního nádraží. Vlakvedoucí řeší konfliktní rezervace. Je milý, usměvavý a velmi profesionální. Problémy všech rozhořčených cestujících se snaží zabývat hned. „Mám tu skoro 100 volných míst ve vlaku, pár lidí nastoupí v Libni a dál už vždy jen jeden dva lidé. Můžete si sednout i jinam,“ slyším jeho hlas přes celý vůz.
Cestující nepočítám, ale odhaduji, že jsou obsazeny cca 2/3 sedaček. Ptám se na přípoj v Hulíně. Nejdříve sympatické Slovenky, která se usmívá a dává mi naději, že často zpoždění zkrátíme, že to může být dobré. Až pak jsem pochopil, že se ptám stevardky, která rozváží občerstvení. A tak se později ptám i vlakvedoucího, jestli věří ve zkrácení jízdních dob. Upřímně mi říká, že bude hodně záležet na výlukách. Tak uvidíme.
Špinavá podlaha, pohodlné sedačky
Už při nástupu do vlaku mě zaujme strašně špinavý koberec. Co se na něj v historii vylilo či přilepilo, jezdí na něm evidentně dodnes. Ve všech vozech je to stejné, a i když je ve vlaku uklizeno, budí to dojem velmi špinavého interiéru.
Záchod pro vozíčkáře v našem voze je uzavřený a nefunkční. Ostatní toalety ale můžeme využívat. Jsou čisté a poctivě uklizené. V mém voze jede klimatizace naplno, a tak se oblékám do mikiny a beru si ponožky. Ano, ponožky v sandálech. Vypadám strašně, ale zase je mi teplo.
Co ale nejede vůbec, je wi-fi. V voze číslo 2 se prostě nepřipojím a pán na vedlejším sedadle přes uličku je na tom stejně. Vlakvedoucí situaci řeší profesionálně a mile. Zkouší připojení na svém telefonu, informuje mě, že restartuje wi-fi, a nabízí, že mi přebookuje místo do vedlejšího vozu, ať mohu hned pracovat a nečekám. Nabídku využívám, stěhuji se. V tomto voze je naopak až, až teplo, tak se zase svlékám. Ale signál jede!
Celkově má Vectron se třemi vozy úžasnou dynamiku. Ty rychlé rozjezdy nemají chybu. Co mě mile překvapuje, jsou velmi pohodlná sedadla. Jsou polohovatelná, mezi sedačkami je opravdu dost místa na nohy i pro dvoumetrového redaktora. I když na první pohled vlastně vůz nevypadá hezky, sedí se tu a jede se tu skvěle. Celý dojem prostě kazí ten zadělaný koberec.
Z nabídky Leo Expressu si vybírám sushi za 139 korun. Je moc dobré. Cestou píšu kamarádce z Hodonína, co se vlastně tehdy nelíbilo jejím kamarádkám na té cestě Talgem. „Ty jo….kde začít,“ odpovídá mi na WhatsApp za okamžik. „Tak byl tam jeden stevard na celý vlak, nefungoval jídelní vůz, netekla voda na záchodě. Jo a ještě jim ten stevard říkal, že budou rády, když přijedou do Prahy. Občas se stane, že vlak zůstane stát někde po cestě a dál nejede,“ píše.
To já si na další průběh jízdy nemůžu stěžovat. Po nezvládnutém začátku na hlavním nádraží a přesazení do vozu s funkční wi-fi se jede velmi dobře. Vozy, které se objeví na nových vysoutěžených linkách Leo Expressu, mají krásně klidný chod, opravdu pohodlné sezení a spoustu místa na nohy. Že každý vůz chladí jinak, je běžné u všech dopravců. Okamžik, kdy byli cestující na hlavním nádraží hodně naštvaní, pomohl uklidnit vlakvedoucí.
A můj přestup v Hulíně? Postupně jsme zkracovali zpoždění, na výlukách jsme měli štěstí. Z Olomouce na odjezdu měl náš vlak jen 7 minut, z Přerova už jen 4 minuty. „No vidíte, nakonec jen dvě minuty zpoždění,“ loučí se se mnou vlakvedoucí, který si evidentně cestujícího, kterého zajímal přípoj z Hulína, pamatoval. Přípoj stíhám a přestupuji na RegioFox Českých drah směrem na Rožnov. Takže happy end.
Milý Leo, nechat ale stát ještě 10 minut po pravidelném odjezdu nechápající cestující na peronu před zamčenou špinavou soupravou bez sebemenší informace nebo vysvětlení, kdy jediným člověkem dopravce na peronu je mladík ve vestě ČD a s cigárem v koutku (které nakonec letělo pod vlak, když dokouřil), to by chtělo ještě vyladit.
Tagy
10 komentářů