Husovské oslavy v roce 1925

V roce 1925 se slavilo 510. výročí upálení mistra Jana v Kostnici v roce 1415. Československé republice nebylo v té době ani 10 let, její identita byla ale na Husovi a husitství do jisté míry založena. Bylo tedy jasné, že půjde o oslavy mohutné.

Nutno podotknout, že tehdejší Československá republika pojala výročí opravdu velkolepě. Nad pražským Vítkovem vlála velká bílá vlajka s heslem „Mistr Jan Hus“ a velkým kalichem. Za tmy byl dokonce osvícený.

Podobné prapory vlály po celé Praze a samozřejmě i v jiných městech. Tisíce a tisíce oken po celé zemi byly vyzdobeny Husovými portréty, i v nich potom hořely svíčky. Ještě podstatnější ale je, že byl vyhlášen státní svátek, vůbec poprvé.

A nutno podotknout, že jej lidé ani v nejmenším nebrali jen jako možnost zůstat doma a věnovat se svým věcem. Desítky tisíc lidí vyrazily 6. července na Staroměstské náměstí v Praze, které bylo zaplněné do posledního místa.

Foto: Josef Mathauser, Public domain, via Wikimedia Commons

Jan Hus v kostnickém vězení od Josefa Mathausera.

Oslavy a prezident Masaryk

Na Staroměstské náměstí dorazil kolem 11. hodiny dopoledne i prezident Masaryk v doprovodu premiéra Švehly. Vystoupili na balkon Staroměstské radnice a pozdravili dav, který především Masaryka nadšeně přivítal.

Prezident se ale tentokrát rozhodl stát spíše v pozadí, nepronesl totiž projev. Ten přenechal profesoru Ferdinandu Hrejsovi z Husovy československé evangelické fakulty bohoslovecké. Masarykův ústup do pozadí byl ale jen zdánlivý. Onen projev totiž sepsal z velké části on, a to již v polovině června.

„Uctíváme památku Mistra Jana Husa v den jeho umučení, avšak nevzpomínáme ho jen jako mučedníka, nýbrž především jako hlasatele a bojovníka za svobodu svědomí a myšlení,“

Projev vzbudil nadšení, následovala státní hymna a provolávání slávy Masarykovi i Husovi. Ve skutečnosti se jednalo o jeden z nejintenzivnějších projevů loajality lidu k prezidentovi za celou dobu trvání první republiky.

Spor s Vatikánem

Prezident Masaryk ale potom učinil rozhodnutí, které z oslav, které by jinak zůstaly českou národní věcí, udělalo doslova mezinárodní skandál. Celá atmosféra oslav na něj totiž tak zapůsobila, že se rozhodl vyvěsit husitskou vlajku nad Pražským hradem.

Jestliže byl do té doby Vatikán ochoten předstírat, že oslavy odsouzeného kacíře nevidí, tak tohle byla ona kapka, která znamenala, že svatý stolec řekl dost. Následoval oficiální protest a také okamžité odvolání papežského nuncia Francesco Marmaggia z Prahy, který odjel ještě téhož dne večer.

O sporu Československa s Vatikánem okamžitě psaly noviny po celém světě a naši diplomaté ve Vatikánu se řádně zapotili. V Československu vyvolal tento krok Vatikánu rozporuplné reakce. Na jednu stranu se v Parlamentu mluvilo o tom, že Vatikán „vypověděl válku svobodomyslnému obyvatelstvu Československa“. Na druhé straně zde byla vládní koalice, která zahrnovala jak levicové, tak pravicové strany včetně lidovců s knězem Janem Šrámkem v čele. Paradoxně se tak na Husových oslavách a jejich přípravě podíleli i katolíci, kteří najednou museli řešit problém s Vatikánem.

A jak to celé dopadlo? Vlastně se nic moc hrozného nestalo. Časem emoce opadly a vše se vrátilo do starých kolejí. V roce 1928 mohla být dokonce podepsána smlouva mezi Československem a Vatikánem, v níž byla přesně definována role katolické církve u nás.

Není bez zajímavosti, že v roce 2015 nechal vyvěsit husitské kalichy nad Pražský hrad i tehdejší prezident Zeman. V té době šlo už ale spíše o gesto k pousmání a zakroucení hlavou, nemluvě o tom, že jej naprostá většina lidí nejspíš vůbec nezaregistrovala. Gesta zkrátka fungují jen v určitém kontextu a křečovitá snaha je opakovat potom může vést spíše k pocitu trapnosti.