V chráněné krajině Jizerských nešlo jen o to postavit čtyři moderní dřevostavby. Bylo potřeba vyhovět přísným pravidlům CHKO, zachovat výhledy na okolní hory, respektovat krajinu a zároveň vytvořit dostatek soukromí pro každého návštěvníka. Výsledkem jsou Chalupy pod Smědavou v Bílém Potoce – projekt, který ukazuje, že právě omezení mohou být tím, co architekturu posune dál.
„Nejdůležitější bylo najít takové rozmístění domů, aby si hosté navzájem nekoukali do oken a současně nepřišli o výhled na Frýdlantské cimbuří a další jizerskohorské vrcholy,“ popisuje architekt Michael Šilar ze studia prodesi/domesi. Právě umístění staveb se podle autorů stalo jednou z nejsložitějších částí celého návrhu. Každý objekt musel působit samostatně, přestože všechny stojí na jedné louce a mají téměř shodnou podobu.
Související
19 fotografiíProhlédnout si 19 fotografií
Když ochrana přírody změní projekt
Další překážkou byly regulativy chráněné krajinné oblasti. Ty například omezovaly množství prosklených ploch, které jsou dnes u moderních horských domů běžné. Architekti proto přišli s řešením, které nakonec výrazně ovlivnilo charakter celé stavby. Velká okna směrem na terasy částečně zakryli dřevěnými lamelami.
„Velká okna směrující na terasu jsme částečně zakryli laťkami, které zvyšují míru soukromí a vytvářejí pocit útulna. Laťky jsou zároveň prvkem, který pomáhá upravit množství skleněných ploch, což je opatření vyžadované regulativy CHKO,“ vysvětluje Šilar. To, co původně vzniklo jako nutnost kvůli pravidlům ochrany krajiny, se nakonec stalo jedním z nejvýraznějších architektonických prvků celého projektu.
Ani samotná stavba se neobešla bez komplikací. Pod loukou se ukázalo skalnaté podloží, které výrazně ztížilo výkopy pro společnou čistírnu odpadních vod. Místo aby vytěžené balvany odvezli, rozhodli se architekti využít je přímo na místě. Kameny dnes tvoří přirozené hranice jednotlivých pozemků a zapadají do horské krajiny, jako by tam byly odjakživa. I tento detail ukazuje filozofii projektu – co lze využít, nemusí skončit jako stavební odpad.
Jeden dům, čtyři roční období
Zvenku jsou chalupy téměř totožné. Uvnitř ale každá vypráví jiný příběh. Interiéry jsou inspirovány čtyřmi ročními obdobími. Jarní dům pracuje s jemnými zelenými tóny, letní s teplými odstíny žluté a oranžové, podzimní využívá zemité barvy a zimní uklidňuje tlumenými modrými odstíny.
Související
22 fotografiíProhlédnout si 22 fotografií
Investor požadoval, aby každý dům nabídl až deset lůžek. Architekti proto částečně uzavřeli horní galerii, kde vznikla velká společná ložnice pro početnější rodiny nebo skupiny přátel. Otevřená část galerie naopak slouží jako herna nebo relaxační prostor.
Každý centimetr interiéru byl navržen s ohledem na krátkodobé pobyty. Nábytek vznikl na míru, nechybí skryté úložné prostory ani chytré detaily, například zásobník na dřevo zabudovaný pod televizní stěnou nebo multifunkční nábytek v ložnicích.
Dřevo, které není jen módou
Celý komplex vznikl z masivních CLT panelů. Podle architektů nejde jen o ekologické řešení, ale také o materiál, který přirozeně odpovídá horskému prostředí. Na fasádě použili modřínová prkna bez nátěru, která budou postupně přirozeně stárnout a získávat šedou patinu. V interiéru se kombinuje pohledové smrkové dřevo s bílými stěnami a přírodními materiály.
„Pro obývací pokoj jsme zvolili marmoleum. Je to přírodní materiál, který v kombinaci s podlahovým topením vytváří příjemný pocit tepla a měkkosti – a to jak na dotek, tak i pohledově,“ říká Michael Šilar. O vytápění se starají tepelná čerpadla země–voda napojená na hlubinné vrty. Atmosféru horské chalupy pak doplňují krbová kamna v každém domě.
Typové domy nemusí být stejné
Chalupy pod Smědavou vycházejí z konceptu Freestyle, který studio prodesi/domesi rozvíjí už více než třináct let. Přestože podle něj vznikly více než stovky domů v Česku a na Slovensku, žádné dvě realizace nejsou totožné. Každý projekt totiž architekti upravují podle konkrétního pozemku, přání investora i charakteru okolní krajiny.
Právě jizerskohorský projekt ukazuje, že ani typová architektura nemusí znamenat uniformitu. Naopak – když se podaří propojit zkušenosti architektů s respektem k místu, mohou vzniknout stavby, které působí, jako by do krajiny patřily odjakživa.
Zdroj: autorský článek, prodesi/domesi