Dne 12. srpna 1985 nastoupilo na palubu Boeingu 747SR-46 společnosti Japan Airlines celkem 524 lidí. Let JL123 patřil mezi nejvytíženější v Japonsku a během letních prázdnin býval pravidelně vyprodaný. Na palubě byli obchodníci, rodiny s dětmi i lidé vracející se domů na tradiční svátek Obon. Krátce po 18. hodině odstartoval letoun z tokijského letiště Haneda směrem do Ósaky. Nic nenasvědčovalo tomu, že se schyluje k nejhorší nehodě jediného letadla v dějinách civilního letectví.
Boeing přestal piloty poslouchat
Přibližně dvanáct minut po startu, když Boeing stoupal do cestovní výšky, otřásla letadlem obrovská rána. Cestující uslyšeli výbuch a během okamžiku z kabiny zmizel tlak. Z přihrádek začala vypadávat zavazadla, z horních panelů se spustily kyslíkové masky a letadlo se prudce otřáslo. Ve skutečnosti došlo k explozivní dekompresi. Zadní přetlaková přepážka, která odděluje přetlakovanou kabinu od ocasní části letadla, náhle praskla. Obrovský tlak vyrval značnou část svislé ocasní plochy a přerušil všechny čtyři hydraulické okruhy. To znamenalo jediné, piloti přišli téměř o možnost letadlo řídit.
Kapitán Masami Takahama okamžitě vyhlásil stav nouze a požádal o návrat na letiště Haneda. Jenže Boeing se choval jako obrovská loď zmítaná bouří. Bez hydrauliky přestala fungovat směrovka, výškovka i křidélka. Letadlo se začalo nekontrolovatelně houpat nahoru a dolů a střídavě se naklánělo z jedné strany na druhou. Piloti dokázali jeho směr ovlivňovat už jen změnami tahu čtyř motorů.
Foto: Karel Kroupa/vytvořeno pomocí AI/ChatGPT
Někteří lidé možná ještě žili, záchránáři se k nim ale nedostali včas
Byla to technika, kterou se běžně žádný pilot neučí, přesto se posádka nevzdala. Každé přidání nebo ubrání výkonu znamenalo drobnou změnu směru letu. Boeing tak připomínal obří kluzák, který se jen s obrovským úsilím dařilo držet ve vzduchu. Podle pozdější analýzy dokázala posádka udržet téměř neovladatelné letadlo ve vzduchu neuvěřitelných 32 minut, což je mimořádný výkon.
V kokpitu probíhal boj o každou vteřinu
Záznam z hlasového zapisovače ukázal, že v kokpitu panovala navzdory dramatické situaci mimořádná disciplína. Kapitán Masami Takahama vydával pokyny, zatímco druhý pilot Jutaka Sasaki a palubní inženýr Hiroši Fukuda se snažili zjistit rozsah poškození a zároveň komunikovali s řízením letového provozu. Z kokpitu opakovaně zaznívala slova „Mayday“ a žádosti o okamžitý návrat na letiště Haneda.
Řídící letového provozu nabídli několik možností nouzového přistání, ale Boeing už prakticky nereagoval na běžné řízení. Každou změnu směru bylo nutné provádět velmi pomalu pomocí rozdílného výkonu motorů. Letadlo se přitom neustále dostávalo do prudkých výkyvů, při nichž střídavě stoupalo a klesalo o stovky metrů.
Cestující mezitím cítili, že situace je vážná, kabinou se ozýval pláč i modlitby. Někteří začali psát poslední dopisy svým rodinám na papír, jiní se loučili s blízkými do diktafonů nebo fotoaparátů. Právě tyto dopisy, nalezené později mezi troskami, se staly jedním z nejsmutnějších symbolů celé tragédie.
Poslední minuty
Po více než půlhodině zápasu se Boeing dostal nad hornatou oblast prefektury Gunma. Piloti se stále snažili udržet letadlo ve vzduchu a hledali místo pro nouzové přistání. Každou minutou však ztráceli kontrolu. V 18:56 místního času se letoun prudce naklonil doprava, zachytil křídlem o hřeben hory Takamagahara a po několika dalších nárazech dopadl do lesa. Náraz byl natolik silný, že se obrovský Boeing rozpadl na několik částí a okamžitě začal hořet.
Na palubě bylo 524 lidí. Katastrofu přežily pouze čtyři ženy, které seděly v zadní části letadla. Ostatních 520 lidí zahynulo, což z letu Japan Airlines 123 udělalo nejtragičtější nehodu jediného letadla v historii.
Tragédie možná nemusela být tak rozsáhlá
Krátce po pádu zachytily místo nehody americké vojenské posádky z nedaleké základny Yokota. Jeden z vrtulníků oznámil, že lokalizoval vrak, a nabídl okamžitou pomoc. Japonské úřady se ale rozhodly, že záchrannou akci povedou vlastní síly. Kvůli obtížnému terénu a špatné viditelnosti se první záchranáři dostali k troskám až následující ráno, tedy přibližně 14 hodin po nehodě.
Několik svědků i přeživších později uvedlo, že během noci slyšeli z trosek hlasy dalších lidí. Vyšetřovatelé připustili, že část cestujících mohla náraz přežít, ale během dlouhých hodin čekání podlehla zraněním nebo podchlazení. Právě opožděný zásah zůstává dodnes jedním z nejdiskutovanějších momentů celé katastrofy.
Skutečná příčina vznikla sedm let před nehodou
Vyšetřování přineslo šokující zjištění. Boeing 747 měl v roce 1978 při přistání v Ósace tzv. tail strike, tedy náraz ocasní částí o ranvej. Poškozená zadní tlaková přepážka musela být opravena. Technici výrobce Boeing však při opravě použili nesprávný počet spojovacích nýtů. Přepážka tak byla výrazně slabší, než požadovala konstrukční dokumentace.
Po dalších sedmi letech a tisících letových cyklů začala kovová konstrukce únavou materiálu praskat. Dne 12. srpna 1985 už oslabené místo nevydrželo přetlak uvnitř kabiny a přepážka se roztrhla. Následná tlaková vlna vyrvala téměř celý svislý stabilizátor a přerušila všechny čtyři hydraulické okruhy vedené v zadní části trupu. Právě tato kombinace připravila piloty o možnost běžně řídit letadlo.
Boeing později přiznal chybu při opravě a přijal odpovědnost za její provedení. Katastrofa vedla ke zpřísnění kontrol oprav konstrukce letadel po celém světě a změnila postupy při inspekcích tlakových přepážek.
Hrdinové, na které Japonsko nezapomnělo
Přestože letadlo prakticky nešlo ovládat, kapitán Takahama a jeho posádka bojovali až do poslední chvíle. Vyšetřovatelé se shodli, že právě jejich mimořádné schopnosti udržely Boeing ve vzduchu více než půl hodiny. Bez jejich úsilí by letadlo pravděpodobně spadlo jen několik minut po explozi a šance na přežití čtyř cestujících by byla prakticky nulová.
Katastrofa letu JL123 dodnes patří k nejtragičtějším okamžikům japonského letectví. Každý rok se u památníku na hoře Osutaka scházejí rodiny obětí, záchranáři i zaměstnanci Japan Airlines, aby uctili památku 520 lidí, kteří přišli o život.
Časová osa tragédie
12. srpna 1985, 18:12 – Boeing 747SR společnosti Japan Airlines odlétá z tokijského letiště Haneda do Ósaky.
18:24 – Dochází k explozivní dekompresi po prasknutí zadní tlakové přepážky. Letadlo přichází o svislý stabilizátor a všechny hydraulické systémy.
18:25 – Posádka vyhlašuje nouzi a žádá o návrat do Tokia.
Následujících 32 minut – Piloti se snaží ovládat Boeing pouze pomocí tahu motorů.
18:56 – Letadlo naráží do hory Takamagahara v prefektuře Gunma.
13. srpna 1985 ráno – Záchranáři se dostávají k troskám. Nacházejí čtyři přeživší.
1987 – Vyšetřování potvrzuje, že příčinou byla chybně provedená oprava zadní tlakové přepážky po incidentu z roku 1978.
Zdroje: autorský článek s využitím