Sto dní je v politice zvláštní čas. Dost dlouhý na to, aby se z outsidera stal favorit. Dost krátký na to, aby jedna chyba zničila měsíce práce. Především je to ale období, kdy jsou již tváře kandidátů nasvícené reflektory a začíná boj o jejich důvěryhodnost. Pojďme se proto podívat, koho letos politické strany Pražanům vlastně nabízí. A aby si nikdo nemohl stěžovat, vezmu to pěkně popořadě – podle nedávného celostátního průzkumu a jeho aktuálních preferencí.

ANO: hledá se jednooký mezi slepými králi

Ještě před pár týdny mělo ANO jasno. Ondřej Prokop sice nikdy nepatřil mezi nejoblíbenější politiky Andreje Babiše, ale byl to člověk, který měl chuť si kampaň odpracovat. A to se v politice počítá. Jenže příběh skončil dřív, než pořádně začal. Kauzy kolem bytů, garáže a chalupy udělaly své a ANO se ocitlo v situaci, na kterou nebylo připravené. V Praze totiž dlouhodobě trpí jedním problémem – nedostatkem silných osobností. Ti, které by Babiš chtěl, kandidovat nechtějí. Ti, kteří by kandidovat chtěli, nejsou přijatelní pro Babiše. A experiment se sesláním úplně neznámého jména shora, jako tomu bylo v minulosti, už evidentně opakovat nechce. Asi proto byli u něj minulý týden na audienci dva pražští starostové a nový předseda zastupitelského klubu. Jejich jména nejsou důležitá, neb je stejně většina lidí ani nezná, což samo o sobě vypovídá o situaci pražského ANO víc než jakýkoli průzkum.

STAN: vlk se nažral a Hlaváček zůstal celý

Loňské komunální volby pro STAN nedopadly ideálně. Přímo před nimi naplno propukla kauza Dozimetr a zisk pouhých pěti zastupitelských mandátů tomu odpovídal. Přesto se právě zde osvědčilo, že „i s malým kašpárkem zahrajete velké divadlo“ a ze STAN se stala bohatá nevěsta – jazýček na vahách, který vyvažoval současnou koalici, a s umem Hlaváčkově vlastním tu a tam dodala hlas SPOLU, tu a tam Pirátům. Zkrátka tak, aby se vlk nažral a STAN zůstal celý. To ale platilo v minulém volebním období. Dnes jsou preference hnutí výrazně výš a pražský STAN už nechce být jen tím, kdo osciluje mezi ostatními. Chce mnohem větší kus moci. A sází přitom na evergreenového Petra Hlaváčka, který je sice oblíbený u vyšší třídy, která v Praze dominuje, ale jistá únava a nechuť k politickým bojům je už na něm citelně znát. Zda  vyjde sázka na to, že se mu podařilo po 14 letech dokončit nový územní plán a za dokonalými vizualizacemi IPRu skryje fakt, že jinde než na obrázcích nové byty nejsou, je ale otázkou…

ODS: spotlight na Portlíka

Ještě před půl rokem znal Tomáše Portlíka mimo pražskou komunální politiku málokdo. Dnes je z něj pravděpodobně nejvýraznější kandidát letošních voleb. Důvod je prostý: zatímco ostatní ještě řešili, kdo vlastně povede kandidátku, Portlík už měl Prahu oblepenou billboardy se svou podobiznou a sloganem „DÁM PRAZE TEMPO“. Ne nadarmo se říká: kdo dřív přijde, ten dřív mele. A v politice to platí dvojnásobně. Jenže platí i jiné pravidlo – když jste nahoře, nejvíc tam fouká. Takže se dá očekávat, že se většina pozornosti soupeřů i médií přesune právě na něj. Situaci mu navíc značně ztěžuje současný primátor, za jehož zvolení nese pražská ODS politickou odpovědnost. A mnozí voliči, novináře nevyjímaje, mají sloní paměť. Takže i když v rámci jinak zkostnatělé ODS působí Portlík jako nový vítr, má za sebou konkrétní výsledky, energii i schopnost mluvit o městě jiným jazykem než jeho předchůdci, ocitá se trochu v nevděčné roli, kdy se místo představování svých plánů často musí vymezovat a vysvětlovat kroky současného vedení, za které jeho vlastní strana nese část odpovědnosti.

SPD: Praha je jiný svět

Psát o SPD v Praze je asi stejně smysluplné jako psát o základních lidských právech v Číně. Nejsou. Ačkoli lídr Milan Urban často působí spíš jako TOP 09, které býval členem, než tradiční představitel SPD, na šancích to mnoho nemění. Praha pro hnutí Tomia Okamury dlouhodobě zůstává cizím územím a hlavním cílem bude spíš obhájit současné tři mandáty než snít o vítězství.

Piráti: proti všem. Znovu

Příběh Pirátů začíná připomínat Jiráskovo Proti všem. Po fiasku známém jako digitalizace stavebního řízení dnes přicházejí s Akčním plánem dostupného bydlení, kde tvrdí, že „drahé bydlení je výsledkem let nečinnosti a špatně nastavených pravidel“. Jen už příliš nedodávají, že na části těch pravidel nesou svůj podíl právě oni. Snad právě proto vyměnili sice velmi známého, ale v poslední době velmi kritizovaného Zdeňka Hřiba za novou neokoukanou tvář – Terezu Nieslerovou. Pirátku ve službách Orlen Unipetrol, dříve sympatizující s Prahou sobě, kritici viní z greenwashingu. Problém je ale jinde. Ve velké i komunální politice je totálním nováčkem. Nemá zkušenost s magistrátem ani s řízením podobně velkého celku. Působí proto spíš jako kandidátka „někoho“. Ostatně ani Marie Bastlová si v nedávném rozhovoru neodpustila otázku, zda vlastně není kandidátkou Zdeňka Hřiba, což paní Nieslerová hrdě potvrdila. A právě to je možná největší problém celé pirátské kampaně.

Motoristé: méně je někdy více

Motoristé dnes řeší hlavně sami sebe. Po propadu preferencí i personálních problémech asi není co komentovat. Stačí, že to dělají celostátní novináři. Člověk má skoro strach otevřít lednici, aby z ní nevyskočil Macinka, Turek, Klempíř nebo všichni dohromady… Snad i právě proto v hlavním městě sází na podnikatelku Kláru Sovovou, spolumajitelku Luční boudy, která za tuto stranu neúspěšně kandidovala v loňských sněmovních volbách. Před čtyřmi lety ji prý zaujalo volební heslo Motoristů o tom, že nechtějí žít ve městě napadaném Piráty, a proto dala k dispozici billboardovou plochu pro pana Macinku. Dále pak kritizuje politiku Pirátů a mluví o rušení cyklopruhů. Víc vědět asi netřeba.

Praha sobě: hledání ztracené energie

Po čtyřech letech v opozici se do složité situace dostává také Praha sobě. Nejenom, že ji opustili někteří důležité sponzoři, bodří vědí. Ale i změna lídra z Jana Čižinského na Adama Scheinherra se zatím neukazuje jako šťastný tah. Scheinherr je bezpochyby schopný politik v oblasti dopravy. Některé projekty skutečně posunul. Jenže politické body za ně pak často vyinkasoval Zdeněk Hřib. Teď hledá téma, které by dokázalo zaujmout. Rozjel proto negativní kampaň s Dozimetrem v hlavní roli. Zatím bez výraznější odezvy. A tak není náhodou, že Praha sobě spojila síly se Zelenými a lidovci. KDU-ČSL se po nástupu Jana Grolicha snaží působit moderněji, ale v Praze se tato proměna zatím příliš neprojevila. Koalice si pravděpodobně své dvouciferné procento udrží. A dost možná nahradí STAN na pozici bohaté nevěsty, protože ačkoli už nyní její zástupci deklarují, s kým by do pomyslné koalice šli, a především nešli, tak jsou to právě oni, kdo dokáží vládnout, jak s ODS, tak hnutím ANO. Ostatně, už několikrát to ukázali – a to nejenom na vládní úrovni, ale i na té pražské.

Kdo bude černým koněm letošních voleb?

Nenechte se ale zmást. I když kampaň zatím trochu připomíná soutěž influencerů o nejpovedenější video než střet představ o řízení města, Prahu čekají tři mimořádně ostré měsíce. O to důležitější bude sledovat, kdo kromě marketingu nabízí také zkušenost, výsledky a kompetenci město skutečně řídit. A kdo bude pomyslným černým koněm, na nějž bývají čeští voliči tradičně zvědaví. Bude to politik, kterého ještě před několika měsíci širší veřejnost téměř neznala a dnes udává tempo celé kampaně? Nebo nás spíš čekají přestřelky o tom, nakolik jsou kandidáti skutečnými tahouny vlastních projektů a nakolik představují pokračování příběhů, které napsal někdo jiný? Tak jako tak, sto dní je v politice dlouhá doba. A byla by škoda, kdybyste se na jejich konci rozhodovali jen podle toho, čí billboard jste viděli naposledy…