Obraz vousatého komika v tesilovém obleku, který bez jediného slova či tónu na klarinet dokázal strhnout davy, je však pouze vrcholkem ledovce neobyčejně pestrého uměleckého osudu. Ivo Pešák byl totiž ve skutečnosti hluboce vzdělaným hudebníkem s klasickým akademickým zázemím, jehož raná kariéra byla nesena na vlnách avantgardního jazzu, těsného kontaktu s rodícím se pražským undergroundem a umělecké spolupráce s klíčovými postavami neoficiální kultury, jako byl saxofonista Vratislav Brabenec či teoretik Ivan Martin Jirous.

Ivo Pešák se narodil v roce 1944 v Jaroměři a roku 1972 úspěšně absolvoval Pražskou konzervatoř jako klarinetista, což mu okamžitě otevřelo dveře do světa vážné hudby. Následující tři roky působil jako stabilní člen Středočeského symfonického orchestru v Poděbradech. Vedle orchestrální praxe se krátce věnoval také pedagogické činnosti na hudební škole, ale interpretace klasického repertoáru jeho touhu po svobodném sebevyjádření a uměleckém experimentu nikdy nesplnila.

Během šedesátých let začal Pešák pronikat do prostředí pražských jazzových klubů a kaváren, kde se rodily nové hudební proudy. Klíčovým se pro něj stalo setkání se saxofonistou Vratislavem Brabencem, s nímž se potkal v kapele The Cats Jass Band. Tato skupina, hrající tradiční i modernější jazz, se stala jakýmsi rodištěm hudebníků, kteří odmítali dobový pop. Pešák zde uplatňoval svou precizní techniku hry na saxofon a klarinet, a stále více se blížil svobodné improvizaci a avantgardním směrům, které tehdejší režim snášel s velkou nelibostí.

Na přelomu šedesátých a sedmdesátých let stál Ivo Pešák v čele vlastního progresivního souboru Alea Jazz. Tato kapela, v níž s ním opět působil Vratislav Brabenec, experimentovala se spojením jazzové improvizace a aleatorické hudby. Ta stála na principu řízené náhody, který bořil tradiční harmonické i rytmické struktury. Alea Jazz fungovala v pololegálních podmínkách normalizačního režimu pod hlavičkou Pražského kulturního střediska.

Absurditu doby ilustruje jejich dohoda s jedním z pražských kulturních domů, kde mohli vystupovat pouze pod podmínkou, že v sálu s kapacitou dvou set míst bude sedět více diváků, než kolik muzikantů stojí na pódiu. Přestože na jejich náročné koncerty chodilo často jen kolem patnácti posluchačů, Pešák a jeho spoluhráči vytrvale rozvíjeli radikální zvukové koláže, které měly blízko k západním vlivům a například ke tvorbě Franka Zappy.

Právě Pešákova skupina Alea Jazz se stala historickým spojovníkem, který umožnil vznik klasické sestavy legendární undergroundové skupiny The Plastic People of the Universe. V říjnu roku 1973 uspořádal Pešákův soubor společný koncert se začínajícími Plastiky v pražských Klukovicích. Během tohoto společného vystoupení, kde Alea Jazz představila své avantgardní skladby, si umělecký vedoucí Plastiků Ivan Martin Jirous všiml výjimečného saxofonového umění Vratislava Brabence a okamžitě mu nabídl stálé angažmá v Plastic People.

Pešák tak nevědomky sehrál roli klíčového prostředníka v dějinách českého undergroundu. O úzkých vazbách mezi těmito světy svědčí i to, že když v roce 1976 komunistický režim rozpoutal monstrproces s českým undergroundem, byl Ivo Pešák předvolán jako svědek. Samizdatová Hnědá kniha zachycuje jeho svědectví, v němž potvrdil pořádání společného koncertu s Plastiky a korektní finanční vyrovnání, čímž de facto pomohl vyvrátit lživá tvrzení obžaloby o asociálním chování hudebníků.

S postupujícím normalizačním tlakem se prostor pro avantgardní jazz uzavřel. Ivo Pešák se rozhodl pro pragmatický, ale umělecky neméně zajímavý krok – vstoupil do rodícího se Banjo Bandu Ivana Mládka, kde působil s krátkými přestávkami až do své smrti. Zde se jeho smysl pro absurdní humor protnul s Mládkovou hudební a hlavně textařskou genialitou.

Zrod největšího hitu kapely Jožin z bažin se datuje do roku 1976, kdy se Pešák a Mládek v restauraci zlínského hotelu setkali s valašským výtvarníkem Zdeňkem „Kňučíkem“ Navrátilem. Ten jim představil svou syrovou báseň o exhibicionistovi z močálů u Tlumačova, který se bojí práškovacího letadla. Mládek text rafinovaně upravil, z vulgární figury stvořil lidožrouta požírajícího Pražáky a děj zasadil do Vizovic.

Když došlo na natáčení písně pro televizi, Pešákova přítomnost se ukázala jako zcela klíčová. Jeho minimalistický, trhavý tanec, evokující pohyby křídel práškovacího letadla, byl geniálním kontrastem k Mládkovu kamennému výrazu. Pešák vtiskl této figuře neopakovatelný ráz, který později vtipně označil za zakladatelský počin „tesilového breakdance“.

Nečekaný mezinárodní ohlas se dostavil až po letech s nástupem internetu. Píseň a zejména Pešákova taneční kreace vyvolaly masovou vlnu popularity v Polsku, kde se nahrávky staly virálním hitem, dočkaly se mnoha coververzí a přinesly kapele druhou vlnu slávy s vyprodanými koncertními sály. Sám Pešák s nadsázkou prohlašoval, že jeho taneční styl byl univerzální a srozumitelný pro jakékoli publikum, neboť v něm propojoval polský i český temperament.

Vedle působení v Banjo Bandu se Pešák průběžně věnoval i vlastním hudebním projektům. Od osmdesátých let vedl rokenrolovou kapelu Rockec, se kterou v roce 2002 vydal CD plné klasických písní s originálními texty, kde sám nejen hrál na tenorsaxofon, ale i zpíval. Byl také malířem, který se ve svém ateliéru věnoval vážnějším, často až existenciálním tématům.

Závěr života Iva Pešáka byl poznamenán těžkými zdravotními patáliemi. Dlouhodobě bojoval s agresivní formou cukrovky, kvůli níž musel podstoupit amputaci prstů na noze a neustále mu hrozila ztráta celé končetiny, k čemuž se přidaly vážné kardiovaskulární potíže. Zemřel 9. května 2011 v pražském Institutu klinické a experimentální medicíny na pooperační komplikace po náročné operaci bypassu ve věku šestašedesáti let.

https://cs.wikipedia.org/wiki/Ivo_Pe%C5%A1%C3%A1k

https://www.ustrcr.cz/wp-content/uploads/2017/10/Hneda-kniha.pdf

https://dspace.cuni.cz/bitstream/handle/20.500.11956/84267/120213892.pdf?sequence=1&isAllowed=y

https://cs.wikipedia.org/wiki/Vo%C5%BEralej_jak_sl%C3%ADva

psychedelicbabymag.com/2021/04/vratislav-vrata-brabenec-the-plastic-people-of-the-universe-interview.html

https://magazin.aktualne.cz/kultura/hudba/zemrel-klarinetista-mladkova-banjo-bandu-ivo-pesak/r~i:article:699636/

https://www.kvband.cz/jozin-z-bazin-pribeh-nejpopularnejsiho-lidozrouta/

https://www.ireport.cz/clanky/smrt-si-rika-rocknroll/ivo-pesak-dobrosrdecny-komik-ktery-udelal-z-jozina-z-bazin-mezinarodni-senzaci