Visegrádská čtyřka se po několika letech vrací do evropské bezpečnostní politiky. Rozhodující impuls přinesla změna vlády v Maďarsku. Odchod Viktora Orbána a nástup Petera Magyara na post premiéra země odstranily hlavní politickou překážku, která po ruské invazi na Ukrajinu ochromila společný postup zemí V4. První společná jednání i program slovenského předsednictví ukazují, že střední Evropa znovu hledá společnou řeč v otázkách obrany, obranného průmyslu, vojenské mobility i budoucího rozšíření Evropské unie. Ve hře je návrat Visegrádu jako regionálního bloku, jenž může ovlivňovat evropské strategické směřování.
Foto: Ministři obrany zemí V4 jednali na konci června v Budapešti | Ministerstvo obrany
Po únoru 2022 se Visegrádská čtyřka stala symbolem hlubokého politického rozdělení střední Evropy. Česká republika a Polsko patřily mezi nejaktivnější podporovatele Ukrajiny, Slovensko se navzdory domácím politickým změnám snažilo zachovat fungující regionální dialog, zatímco Maďarsko pod vedením Viktora Orbána prosazovalo vůči Rusku výrazně odlišný přístup. V4 postupně přestala plnit jednu ze svých nejdůležitějších funkcí, tedy koordinovat postoje čtyř středoevropských zemí před klíčovými jednáními v Evropské unii a NATO. Region přišel o část svého politického vlivu právě ve chvíli, kdy evropská bezpečnost procházela největší proměnou od konce studené války.
Nástup Petera Magyara tento vývoj zásadně změnil. Nová maďarská vláda vyslala vůči partnerům zřetelný signál, že návrat důvěry představuje jednu z priorit zahraniční politiky Budapešti. Magyar po svém nástupu prohlásil, že „silná střední Evropa znamená silnější Evropu“ a označil spolupráci se sousedními státy za základ maďarské evropské politiky. Změna politické atmosféry umožnila obnovit formáty, které během předchozích let prakticky přestaly fungovat.
Tento posun potvrzuje i program slovenského předsednictví Visegrádské skupiny pro období od července 2026 do června 2027. Dokument nazvaný „V4 and a Stronger Europe“ nabízí poměrně přesnou představu o tom, jak Bratislava vnímá budoucí roli Visegrádu v evropské bezpečnostní architektuře. Ústředním tématem textu se stala obrana, kolem níž se soustřeďují další oblasti spolupráce od obranného průmyslu přes vojenskou mobilitu až po kritickou infrastrukturu. Program přímo uvádí, že cílem předsednictví je „posilnenie a prehĺbenie obrannej spolupráce prostredníctvom politických konzultácií na viacerých úrovniach, ktoré budú následne reflektované v praktickej spolupráci“. Důraz se tak přesouvá od politických deklarací ke konkrétním projektům.
Slovensko například plánuje uspořádat Den obranného průmyslu V4, který propojí představitele vlád, evropských institucí, výzkumných organizací i průmyslových podniků. Hlavním tématem budou nové evropské nástroje SAFE a Evropský program obranného průmyslu EDIP. Oba programy výrazně zvýhodňují přeshraniční spolupráci a společné průmyslové projekty. Zde se ukáže, jestli Visegrád dokáže vystupovat jako koordinovaný průmyslový prostor, nebo jestli jednotlivé státy zůstanou konkurenty usilujícími o stejné evropské prostředky. Z tohoto pohledu představuje obranný průmysl první skutečný test obnovené důvěry uvnitř V4.
Mimořádnou pozornost získává rovněž vojenská mobilita. Ruská agrese proti Ukrajině ukázala, že moderní armády potřebují vedle špičkové techniky především schopnost rychlého přesunu jednotek, munice, pohonných hmot i náhradních dílů. Evropská komise proto již několik let označuje vojenskou mobilitu za jednu z hlavních priorit evropské obranné politiky a stejným směrem se vydává také slovenské předsednictví. Dokument hovoří o koordinaci postupu „v oblasti vojenskej mobility so zameraním na rozvoj infraštruktúry s dvojakým využitím“, tedy infrastruktury využitelné současně pro civilní i vojenské účely.
Na jedné straně jde o silnice nebo železniční tratě, na straně druhé program zahrnuje modernizaci mostů, logistických terminálů, přeshraničních železničních spojení i evropské dopravní sítě TEN-T. Součástí priorit zůstává také rozvoj multimodální infrastruktury, která umožňuje rychlé propojení železniční, silniční, letecké i říční dopravy. Takové projekty mají bezprostřední hospodářský přínos, jejich význam však výrazně roste z pohledu kolektivní obrany. Schopnost přesunout během několika dnů těžkou techniku napříč střední Evropou dnes představuje stejně důležitý prvek odstrašení jako samotné počty tanků nebo bojových letounů.
V tomto kontextu získává zvláštní význam plán otevřít diskusi o budoucím rozšíření systému Central Europe Pipeline System, známého pod zkratkou CEPS. Přestože tato část programu zatím nevzbudila větší pozornost, z dlouhodobého hlediska může patřit k nejvýznamnějším iniciativám slovenského předsednictví. CEPS vznikl již během studené války jako alianční síť produktovodů určená pro zásobování leteckým palivem a dalšími pohonnými hmotami. Dnes propojuje Belgii, Francii, Německo, Lucembursko a Nizozemsko. Bezpečnostní situace na východním křídle NATO však otevírá otázku, zda logistická infrastruktura Aliance odpovídá současnému rozmístění spojeneckých sil.
Pokud by se podařilo postupně rozšířit páteřní palivovou infrastrukturu směrem do střední Evropy, nešlo by pouze o technickou modernizaci produktovodů. Ve skutečnosti by vznikl nový logistický koridor propojující západní průmyslovou základnu NATO s jeho východním křídlem. Zde lze hledat hlubší význam slovenského návrhu, totiž snahu posílit strategickou odolnost regionu v případě dlouhodobější bezpečnostní krize. V kombinaci s rozvojem vojenské mobility by se státy V4 mohly stát jedním z hlavních logistických uzlů evropské kolektivní obrany.
Podobně ambiciózní charakter má také vesmírná agenda. Slovenské předsednictví navrhuje zahájit odbornou debatu o využívání satelitních kapacit pro pozorování Země, ochranu kritické infrastruktury, krizové řízení i monitorování hybridních hrozeb. Na první pohled může tato priorita působit překvapivě, ve skutečnosti však odpovídá rychlému vývoji současných konfliktů. Válka na Ukrajině plně odhalila význam satelitních dat, která dnes představují jednu z nejcennějších strategických komodit. Umožňují sledovat pohyb vojsk, vyhodnocovat škody na infrastruktuře, plánovat logistiku i koordinovat záchranné operace. Regionální spolupráce v této oblasti proto nabízí mnohem širší význam než pouhou podporu kosmického průmyslu.
Stejnou logiku sleduje důraz na polovodiče, umělou inteligenci, kybernetickou bezpečnost nebo evropské superpočítače. Ještě před několika lety podobná témata stála mimo hlavní agendu Visegrádské čtyřky. Dnes představují přirozenou součást evropské debaty o technologické suverenitě. Slovenské předsednictví správně spojuje bezpečnost evropských států se schopností vyvíjet a vyrábět vlastní klíčové technologie. Střední Evropa disponuje silnou průmyslovou základnou, kvalitními technickými univerzitami i rostoucím obranným výzkumem. Koordinovaný postup může zvýšit její význam při vytváření budoucích evropských technologických politik.
Významnou součást programu představuje také rozšíření Evropské unie. Ani zde nejde pouze o tradiční podporu kandidátských zemí. Slovensko otevřeně označuje rozšiřování za investici do dlouhodobé stability a bezpečnosti evropského kontinentu. Největší pozornost věnuje západnímu Balkánu, kde chce obnovit pravidelná ministerská jednání ve formátu V4+, posílit politickou podporu kandidátským státům a sdílet zkušenosti z vlastního přístupového procesu. V tomto bodě může Visegrád navázat na jednu ze svých historicky nejúspěšnějších aktivit, kterou představovala podpora evropské integrace střední a jihovýchodní Evropy.
Stejný přístup se promítá také do vztahu k Ukrajině. Program vedle pokračující politické podpory počítá s koordinací poválečné obnovy, rozvojem logistických kapacit i zapojením obranného průmyslu do budoucí rekonstrukce země. Slovensko přitom označuje státy V4 za potenciální „kľúčový tranzitný a rekonštrukčný koridor“. Tato formulace dobře vystihuje proměnu geopolitického postavení regionu. Střední Evropa přestává představovat nárazníkové pásmo mezi Západem a Východem, nýbrž se postupně mění v prostor spojující výrobní kapacity západní Evropy s bezpečnostními potřebami jejího východního křídla.
To se nakonec možná stane osudovým významem Visegrádské spolupráce. Pokud se podaří naplnit priority slovenského předsednictví, V4 se promění v platformu koordinující obranný průmysl, logistiku, kritickou infrastrukturu i technologický rozvoj střední Evropy. Taková role odpovídá současným prioritám Evropské unie i NATO a současně nabízí regionu možnost silným hlasem spoluutvářet evropskou bezpečnostní politiku.
Změna vlády v Maďarsku otevírá prostor pro obnovu regionální spolupráce v okamžiku, kdy Evropa hledá nové způsoby posilování své obranyschopnosti. Slovenské předsednictví nabízí první ucelenou představu, jak by taková spolupráce mohla vypadat. Teprve následující měsíce ukážou, zda se podaří proměnit ambiciózní program v konkrétní projekty. Už dnes však lze konstatovat, že Visegrádská čtyřka znovu vstupuje do evropské bezpečnostní debaty s agendou, která dalece přesahuje rámec regionální politiky. Pokud Orbánův odchod znamenal odstranění hlavní politické překážky, slovenské předsednictví představuje první pokus proměnit nově vzniklý politický prostor v dlouhodobou strategii.
Zdroj: Ministerstvo obrany ČR, Euronews, Ministerstvo obrany Maďarska, Hungary Today, Budapest Times, Ministerstvo zahraničí Slovenska