Pan Karel uvažuje trochu odlišně než většina lidí v jeho okolí. Domnívá se, že geopolitické otřesy posledních let nezůstanou izolovanou epizodou, ale stanou se novým globálním normálem s přímým dopadem na ekonomiku a inflaci. Neočekává, že se centrálním bankám včetně té české při současných sazbách podaří ve střednědobém horizontu plnit své inflační cíle, protože bankéři v malých ekonomikách jednoduše nepřetlačí globální vlivy.
Proto se domnívá, že úrokové sazby budou muset být ve střednědobém horizontu vyšší než nyní. Karlovy názory přímo ovlivnily jeho volbu délky fixace hypotéky. Rozhodl se pro osmiletou fixaci, aby si současnou sazbu udržel co nejdéle. Jenže nepochodil. Když obešel trh, zjistil, že taková fixace buď není vůbec dostupná, nebo je prohibitivně drahá.
„Fixaci hypotéky na delší období než pět let si u nás bere jen velmi málo klientů, zhruba okolo jednoho procenta,“ uvádí mluvčí České spořitelny Lukáš Kropík. Část klientů sází na to, že za pět let budou sazby nižší a úrokové náklady tak klesnou. Zbytek zájemců à la pan Karel ale odradí cenová politika bank, která delší než pětileté fixace dramaticky prodražuje. Podle bankéřů za to může legislativa. Osmiletá fixace tak například v případě České spořitelny vychází o téměř půl procentního bodu dráž než dnes nejobvyklejší tříletá. „Rozdíl v klientské ceně je tak vysoký z toho důvodu, že do úrokové sazby pro klienta vstupuje také to, s jakou pravděpodobností očekáváme, že klient danou fixaci nedodrží a hypotéku předčasně splatí,“ dodává Kropík.