Turanku kanadskou člověk většinou nezaregistruje ve chvíli, kdy by bylo nejsnazší se jí zbavit. Na jaře nebo začátkem léta sedí při zemi jako nenápadná růžice úzkých listů a snadno se ztratí mezi ostatními plevely. Později z ní vyroste štíhlá, pevná lodyha, která se v horní části rozvětví do množství drobných květenství. Ani tehdy ale nevypadá nijak výjimečně. Nemá nápadné květy, netvoří trny a neplazí se záhonem jako pýr nebo bršlice.

Právě proto jí lidé často dovolí dokončit to nejdůležitější – vytvořit semena.

Jakmile horní část rostliny zesvětlá a pokryje se jemným chmýřím, je už většinou pozdě. Stačí vítr, průjezd sekačky, neopatrné vytržení nebo pouhé zatřesení stonkem a nová semena se rozletí po zahradě. Část z nich skončí mezi dlaždicemi, část v záhonech, další odnese vzduch na sousední pozemky. Následující rok se pak turanka objeví na místech, kde předtím nerostla.

Samozřejmě není nezničitelná, ale boj s ní je i tak obtížný. Nemá oddenky schopné znovu vyrůst z každého úlomku a nevytváří několik metrů hlubokou síť kořenů. Její síla spočívá v něčem jiném. Dokáže využít téměř každé volné místo, rychle dospět a zaplavit okolí semenem dřív, než si jí někdo začne vážněji všímat.

Foto: Andrey Zharkikh, CC-SA 2.0, Wikimedia Commons

Turanka kanadská

Plevel z Ameriky, který v Evropě dávno zdomácněl

Turanka kanadská (Conyza canadensis) pochází ze Severní Ameriky. Do Evropy se dostala už před několika staletími, pravděpodobně s obchodovaným zbožím, osivem nebo materiálem převáženým přes přístavy. Patří tedy k nepůvodním rostlinám, jejichž příchod si dnes sotva spojujeme s nějakou konkrétní událostí. Rozšířila se tak dokonale, že působí jako běžná součást evropské krajiny.

Dnes roste na většině kontinentů a daří se jí v mírném, subtropickém i středomořském podnebí. V České republice je rozšířená zejména v teplejších oblastech, ale dávno už není vázaná pouze na nejnižší polohy. Najít ji lze na rumištích, kolem silnic, na železničních náspech, na staveništích, ve štěrku, v dlažbě, v sadech, vinicích, na polích i v běžných zahradách.

Její oblíbená stanoviště mají společnou jednu věc: půda na nich není dlouhodobě zakrytá souvislou vegetací. Buď byla nedávno rozrušená, nebo je tak suchá, kamenitá a chudá, že na ní zůstávají mezery. Turanka nepotřebuje krásný záhon s hlubokou černozemí. Často se jí lépe daří tam, kde by pěstované rostliny bez zálivky nebo péče dlouho nevydržely.

Jak turanku spolehlivě poznat?

Na začátku života vytváří turanka přízemní růžici. Listy bývají úzké, protáhlé, jemně chlupaté a někdy nepravidelně zubaté. V této fázi není určení vždy snadné. Mladá rostlina může připomínat některé jiné turany, lociku, pupalku nebo několik dalších druhů, které na narušené půdě vytvářejí podobné růžice.

Později se její vzhled stane typičtější. Z růžice vyroste přímá a většinou jediná hlavní lodyha. Ta je hustě pokrytá střídavými listy, které směrem vzhůru zůstávají úzké a postupně se zmenšují. Rostlina obvykle dorůstá několika desítek centimetrů, na dobrém místě však může člověka překvapit výškou přes jeden metr. Pokud roste namačkaná mezi ostatní vegetací, bývá štíhlá a téměř nerozvětvená. Samostatná rostlina s dostatkem prostoru může vytvořit široké, bohatě větvené květenství.

Květy jsou malé a barevně nenápadné. Jednotlivé úbory mají jen několik milimetrů a skládají se do řídké až husté laty. Kdo čeká květ podobný kopretině, může snadno nabýt dojmu, že turanka vlastně ani pořádně nekvete. Květní úbory jsou úzké, válcovité a bělavé, někdy s lehce žlutavým nebo narůžovělým odstínem.

Mnohem viditelnější je rostlina při dozrávání. Tehdy se v horní části objeví množství bílých až našedlých chomáčků. Každý patří drobnému plodu opatřenému chmýrem, které mu umožňuje nechat se nést vzduchem.

Foto: Meteorquake, CC-SA 4.0, Wikimedia Commons

Turanka kanadská

Proč jí vyhovují právě zahrady?

Zahrádkář si může být jistý, že turance pravidelně vytváří přesně takové podmínky, jaké potřebuje. Na jaře půdu zryje nebo nakypří, odstraní starou vegetaci a vysadí zeleninu či letničky. Mezi sazenicemi zůstane nějakou dobu volná zem. Semena plevelů ležící na povrchu dostanou světlo, vláhu a prostor.

Turanka klíčí především z malé hloubky. Pokud je semeno zahrnuté hluboko, má podstatně menší šanci vzejít. Mělké kypření, přehrabování štěrku nebo pohyb půdy jí naopak mohou pomoci dostat se do vhodné polohy. Podle údajů Evropského výboru pro rezistenci vůči herbicidům klíčí její semena zejména z nejsvrchnější vrstvy půdy, přibližně do hloubky dvou centimetrů.

Často se objevuje také v místech, která zahrádkář nepovažuje za záhon. Vyroste u soklu domu, na okraji cesty, mezi obrubníkem a asfaltem, ve spáře u skleníku nebo ve štěrku kolem plotu. Tam může dlouho unikat pozornosti. Když se pak někdo konečně rozhodne rostlinu odstranit, bývá už obsypaná dozrávajícími úbory.

Na rozdíl od některých jiných plevelů turanka příliš nespoléhá na dlouhou životnost jedné rostliny. Potřebuje pouze dost času, aby vykvetla. Dokáže přitom reagovat na podmínky, které má k dispozici. Rostlina v úzké spáře může zůstat nízká a vytvořit semena na několika krátkých větvičkách. Jiná, která vyklíčila na volné půdě na jaře, vyroste do výšky a nasadí mohutné květenství. I zakrnělý kus tak není radno přehlížet.

Není vytrvalá, a přesto se stále vrací

Při vytrhávání turanky člověk obvykle narazí na poměrně pevný hlavní kořen. U mladých rostlin jde ven snadno, zvlášť po dešti. Starší turanka už drží v suché půdě překvapivě pevně a stonek se může při tahání ulomit. Kořen ponechaný v půdě však není takovým problémem jako u pýru, pcháče nebo svlačce. Turanka je zpravidla jednoletá, případně může přežít zimu jako mladá růžice a dokončit vývoj v následujícím roce.

Jestliže ji člověk odstraní dřív, než vytvoří semena, má s danou rostlinou vyhráno. Z jednoho kořene mu pod zemí nevznikne skrytá kolonie.

Pocit nezničitelnosti vzniká tím, že na zahradu neustále přilétají nová semena. Mohou pocházet z rostlin u silnice, z opuštěného pozemku, z kolejiště, ze sadu i ze sousedovy hromady zeminy. Naprostá většina semen sice dopadne poměrně blízko mateřské rostliny, lehké plody turanky jsou však dobře uzpůsobené k letu a část z nich může urazit stovky metrů. Výzkumy uvádějí, že přibližně 99 procent semen zůstává v okruhu sta metrů, jednotlivá se však mohou dostat nejméně do vzdálenosti kolem půl kilometru.

Odstranit turanku z vlastní zahrady proto neznamená vytvořit kolem pozemku neprostupnou hranici. Znamená to hlavně zabránit tomu, aby se právě na zahradě vysemenila další velká generace.

Foto: Stefan.lefnaer, CC-SA 4.0, Wikimedia Commons

Turanka kanadská

Kolik semen dokáže vytvořit?

Počet semen není u každé rostliny stejný. Záleží na tom, kdy vyklíčila, kolik měla prostoru, jak dlouho rostla a zda ji někdo sekal nebo jinak poškodil. Slabá, pozdě vzešlá turanka může vytvořit jen zlomek toho, co mohutná rostlina rostoucí od jara na volném místě.

U velkých jedinců se však produkce může pohybovat ve stovkách tisíc semen. Odborné práce často uvádějí horní hodnoty přes 200 000 plodů z jedné rostliny. Nejde tedy o počet, který by vytvářela každá turanka u cesty, ukazuje ale, jaký rozmnožovací potenciál tento druh má.

Semena jsou velmi drobná a rostlina do každého z nich nevkládá mnoho zásob. Nemusí. Vyprodukuje jich tolik, že stačí, když se uchytí nepatrná část. Právě drobnost semen zároveň vysvětluje, proč turanka potřebuje klíčit blízko povrchu. Mladý klíček nemá dost energie, aby se prodral silnou vrstvou zeminy nebo mulče.

Tato vlastnost nabízí i návod, jak její výskyt omezovat. Tam, kde je půda zakrytá rostlinami, mulčem nebo jiným souvislým materiálem, má podstatně menší šanci. Naopak čistě vypletá, holá půda může na pohled působit upraveně, ale pro turanku představuje otevřené dveře.

Suchá místa jí nevadí tolik jako jiným rostlinám

Turanka sice nejlépe roste tam, kde má alespoň zpočátku dostatek vláhy, dospívající rostlina však snáší sucho poměrně dobře. Úzké listy neztrácejí tolik vody a kořenový systém dokáže využít vláhu z hlubších vrstev. Proto ji lze vidět zelenou i na místech, kde okolní tráva během léta dávno zežloutla.

Není pravda, že by nepotřebovala vodu vůbec. Při dlouhém suchu zůstane menší a vytvoří méně semen. V porovnání s řadou zahradních rostlin však umí s omezenými podmínkami zacházet lépe. Daří se jí v rozpáleném štěrku, na náspech, v prasklinách asfaltu a na suchých okrajích záhonů.

To je důležité i pro zahrádkáře, kteří v reakci na suchá léta zakládají štěrkové plochy nebo suchomilné záhony. Samotný štěrk není zárukou, že plevel zmizí. Jakmile se mezi kamínky nahromadí prach, rozložené listí a trochu organické hmoty, turanka získá dostatečný podklad ke klíčení. Její růžice se navíc v hrubším materiálu vytrhává hůře než z kypré hlíny.

Foto: Rasbak, CC-SA 3.0, Wikimedia Commons

Odkvetlá turanka kanadská

Proč je vážným problémem v zemědělství?

Na běžné zahradě turanka především překáží, odebírá prostor mladým výsadbám a kazí vzhled udržovaných ploch. V zemědělství může mít její přítomnost citelnější následky. Zapleveluje sady, vinice a pole, zvláště tam, kde se půda málo obrací a plevele se regulují převážně herbicidy.

Problém narostl s rozšířením bezorebných a omezeně zpracovávaných systémů. Při orbě se velká část drobných semen dostane do hloubky, z níž nevzejde. Pokud půda zůstává dlouhodobě bez hlubšího zpracování, semena zůstávají u povrchu. To je pro turanku výhodné. Její nárůst na polích však nelze svést pouze na bezorebné hospodaření. Významnou roli hraje také opakované používání stejných herbicidních účinných látek a nedostatečné střídání způsobů regulace.

Turanka dokáže plodinám konkurovat o vodu, živiny i světlo. Největší škody může způsobit tam, kde vyklíčí před plodinou nebo současně s ní. Pokud se objeví později pod už zapojeným porostem, mívá podstatně méně prostoru.

Zemědělce navíc netrápí jen množství rostlin, ale také jejich rezistence. Turanka kanadská se stala jedním z nejznámějších příkladů plevele, který si v různých částech světa vytvořil odolnost vůči více skupinám herbicidů.

Když postřik přestane fungovat

Rezistence nevzniká tak, že by si jednotlivá rostlina během života na přípravek „zvykla“. V rozsáhlé populaci existují mezi rostlinami přirozené genetické rozdíly. Pokud jim některé z nich umožní přežít zásah, turanky vytvoří semena a předají výhodnou vlastnost potomstvu. Opakované používání stejného herbicidu pak citlivé rostliny odstraňuje, zatímco odolnější nechává rozmnožovat.

U turanky byly v zahraničí i v České republice zaznamenány populace odolné vůči glyfosátu. V českých podmínkách byla glyfosátová rezistence doložena u rostlin z železničních stanovišť..

Železnice jsou pro vznik takového problému příznačným místem. Vegetace se tam po dlouhou dobu potlačovala chemicky a ošetření se opakovalo. Rostlina, která postřik přežila, měla na jinak vyčištěné ploše nejen šanci dokončit vývoj, ale také minimum konkurence.

Ve světě jsou známé populace turanky s velmi vysokou mírou odolnosti vůči glyfosátu a také populace rezistentní vůči několika herbicidním mechanismům účinku současně.

Pro zahrádkáře z toho neplyne, že každá turanka za plotem přežije běžný postřik. Znamená to ale, že spoléhat roky pouze na jeden přípravek je špatná strategie. Zvlášť zbytečné je postřikovat velké, téměř kvetoucí rostliny, které lze jednoduše vytrhnout nebo vyjmout rýčem.

Jak se turanky zbavit na zahradě

Nejúčinnější zásah bývá jednoduchý. Stačí procházet zahradu pravidelně a odstraňovat mladé růžice. Po dešti jdou většinou vytáhnout rukou. V suché, ulehlé nebo kamenité půdě pomůže úzký vypichovák či nůž na plevel. Není nutné vykopat půl záhonu, ale je vhodné uvolnit hlavní kořen tak, aby se stonek neutrhával těsně nad zemí.

Mladé rostliny, které ještě netvoří květní pupeny, mohou přijít na běžný kompost. U kvetoucích a dozrávajících kusů je bezpečnější větší opatrnost. Turanka může po vytržení dokončovat zrání části semen a manipulací se zralým květenstvím je člověk snadno rozptýlí. Takové rostliny je lepší vložit rovnou do nádoby nebo pytle a nenechávat je ležet na cestě ani na okraji záhonu.

Posečení zabrání okamžitému dozrání semen pouze tehdy, když přijde dost brzy. Turanka se po poškození může rozvětvit níže nad zemí a znovu vykvést. Jednorázové zkrácení proto nemusí znamenat konec. Na pravidelně sečeném trávníku se obvykle neprosadí, na okrajích sečených ploch však může opakované zkracování přežívat a snažit se vykvést v malé výšce.

Na záhonech pomáhá zmenšit množství holé půdy. Nemusí to vždy znamenat silnou vrstvu dřevní štěpky. Použít lze tenčí organický mulč, půdopokryvné rostliny, hustší výsadbu nebo meziplodiny podle typu záhonu. Důležité je, aby povrch nezůstával celé měsíce prázdný.

Ve štěrku a dlažbě bývá nejlepší spojení ručního odstraňování s pravidelným zametáním napadané organické hmoty. Plevel totiž často neroste „z kamene“, ale z tenké vrstvy prachu, zeminy a rozložených zbytků, která se mezi kameny postupně vytvořila.

Foto: Mirzoulugʻbek, Public Domain, Wikimedia Commons

Turanka kanadská

Pomůže hluboké rytí?

Protože turanka klíčí hlavně z povrchu, může hlubší zpracování půdy část semen zahrnout do vrstvy, odkud nevzejdou. Na zahradě však není rozumné kvůli několika rostlinám každý rok převracet celý pozemek. Rytí zároveň vynáší k povrchu jiná semena, která v půdě čekala.

Mnohem praktičtější je nenechat dospělé turanky vysemenit se a potom povrch půdy zbytečně často nerozrušovat. Každé okopání má svůj pěstitelský účel, ale není nutné kypřit prázdný záhon znovu jen proto, aby vypadal čerstvě upravený. Vzcházející plevel lze někdy odstranit mělkým podříznutím, aniž se půda převrátí do větší hloubky.

Důležitá je také vytrvalost. První rok po odstranění velkého množství dozrálých turanek se budou nové rostliny objevovat dál. Neznamená to, že postup nefunguje. Na pozemku už je zásoba semen a další přilétají z okolí. Každá rostlina odstraněná před květem však znamená, že zásoba nedostane další velkou dávku.

Je turanka jedovatá?

Turanka kanadská není známá jako prudce jedovatý zahradní plevel srovnatelný s durmanem, rulíkem nebo bolehlavem. Člověku zpravidla nehrozí vážná otrava jen proto, že se rostliny při pletí dotkne. Přesto není vhodné považovat ji automaticky za bezpečnou potravinu nebo krmivo.

Rostlina obsahuje různé biologicky aktivní látky a v některých zemích se historicky používala v lidovém léčitelství. To však není důvodem k domácím pokusům s odvarem nebo požíváním neznámého množství. U citlivých lidí může manipulace s ochlupenými rostlinami a jejich pylem či prachem vyvolat podráždění, zvlášť při pletí velkých suchých porostů.

Zahrádkář se jí tedy nemusí bát jako bolševníku, ale při likvidaci většího množství se hodí rukavice a u suchých, rozpadajících se rostlin také oblečení, které chrání ruce.t

Turance svědčí krajina plná narušených ploch. Staveniště, sklady materiálu, okraje komunikací, kolejiště, průmyslové areály, opuštěné pozemky i nové zahrady jí poskytují nepřetržitou nabídku míst, kde není souvislý porost.

Vyhovují jí také teplá a suchá léta, zvlášť pokud ostatní vegetace zeslábne a uvolní prostor. Nelze tvrdit, že za její šíření může jednoduše změna klimatu – turanka se v Evropě úspěšně šířila dávno před současným oteplováním. Delší vegetační období a častější suché periody jí však mohou v některých oblastech pomáhat dokončit vývoj a prosazovat se na místech, kde dříve narážela na větší konkurenci.

Její budoucí úspěch zároveň nebude záviset jen na počasí. Rozhodující bude, jak se bude zacházet s půdou, jak pestré postupy budou používat zemědělci a kolik rostlin se nechá bez povšimnutí dozrát na neudržovaných plochách.

Pro zahrádkáře zůstává nejdůležitější jednoduché pravidlo: turanku není třeba složitě ničit, je však potřeba ji nepustit k semenům. Kořen jedné vytržené rostliny přestane být problémem. Bílé chmýří rozletující se po zahradě už problémem být může.

Článek byl sepsán na základě informací z následujících zdrojů:

https://www.agromanual.cz/cz/atlas/plevele/plevel/turanka-kanadska

https://www.bylinkyprovsechny.cz/encyklopedie-rostlin/byliny/turanka-ucinky-na-zdravi-co-leci-pouziti-uzivani-vyuziti

http://www.kvetenacr.cz/detail.asp?IDdetail=864

CONYZA CANADENSIS (L.) Cronq. – turanka kanadská / turanec kanadský

http://www.cukr-listy.cz/on_line/2008/pdf/313-315.PDF