Olověné zástěry se do praxe zavedly v době, kdy byly technologie méně přesné a obavy z účinků záření výrazně větší. Bylo to už skutečně dávno – mezi 20. a 50. lety 20. století. Důraz se kladl především na ochranu reprodukčních orgánů, protože se lékaři obávali neplodnosti.

„Dnes víme, že dávky používané při běžných rentgenových vyšetřeních jsou výrazně pod prahovými hodnotami pro vznik neplodnosti,“ vysvětlila radiologická fyzička z Institutu klinické a experimentální medicíny (IKEM) Lucie Súkupová.

„Efektivní dávka při vyšetření hrudníku odpovídá zhruba dvěma až třem dnům přirozeného ozáření z prostředí,“ uvedla jako příklad Súkupová. Například desetihodinový mezikontinentální let vystaví člověka srovnatelné nebo i vyšší dávce záření než několik rentgenových snímků hrudníku.

Opačný efekt?

Také podle ministerstva zdravotnictví je dnes přínos stínících pomůcek minimální a v některých případech mohou dokonce zhoršit kvalitu snímku nebo vést ke zvýšení radiační dávky. „Negativa tak přebila jeho pozitiva,“ uvedlo ministerstvo.

Moderní digitální přístroje pracují s výrazně nižšími dávkami a zároveň si je samy regulují. Právě tady vzniká problém. „Pokud ochranné stínění překryje oblast expoziční automatiky, tedy systému, který průběžně upravuje dávku záření podle toho, kolik ho tělo pacienta pohltí, systém vyhodnotí pacienta jako silně zeslabujícího a automaticky dávku zvýší,“ vysvětlila Súkupová.

Anketa

Vyžadujete při rentgenu olověnou zástěru?

Celkem
hlasovalo
194
čtenářů.

Pomůcka, která má chránit, tak může vést k vyššímu ozáření. „Když se snímkuje pánev a zakryje se část, kterou přístroj používá ke kontrole dávky, může to vést k jejímu zvýšení. Navíc se někdy stane, že zástěra překryje důležitou oblast a snímek se musí opakovat,“ popsal radiologický asistent David Vojtíšek z Nemocnice Jilemnice. V takovém případě pacient nedostane menší, ale naopak dvojnásobnou dávku.

Další problém je, že ochrana, kterou zástěry slibují, ve skutečnosti téměř nefunguje. Rozptýlené záření vzniká přímo v těle pacienta a šíří se uvnitř něj, takže vnější stínění má jen omezený efekt. Současné přístroje jsou navíc natolik dobře konstrukčně stíněné, že mimo hlavní směr vyšetření uniká jen minimum „neužitečného“ záření. „Dávky na rozmnožovací orgány při vyšetření pánve jsou dnes na úrovni jednoho až dvou procent toho, jak to bylo dříve,“ dodala Súkupová.

Lépe komunikovat

Přesto se v myslích pacientů drží představa, že bez ochranné zástěry podstupují zbytečné nebezpečí. „Měli jsme třeba maminku s dítětem, která trvala na tom, aby mělo zástěru, i když mu byla velká, otvor na ruku měl až u pasu, takže trup zůstal odkrytý. Vysvětlovali jsme jí, že to nemá žádný reálný efekt, ale chtěla ji, tak jsme mu ji dali, aby byl klid,“ popsal Vojtíšek.

„Někteří to vnímají jako porušení zvyku. Napadne je, jestli zdravotník nezapomněl,“ podotkla Súkupová.

Situaci komplikuje i fakt, že jednotlivá pracoviště postupují rozdílně. Podle Súkupové pacienti často namítají, že jinde zástěru dostali, což nedůvěru ještě posiluje. Roli hraje i úroveň vzdělávání personálu a rychlost, s jakou jednotlivá zařízení zavádějí nová doporučení do praxe.

„Vedle očekávání pacientů i rozdílného přístupu pracovišť hraje roli také tlak některých lékařů, například ortopedů, kteří stále trvají na tom, aby bylo ochranné stínění při vyšetření použito,“ zmínila radiologická fyzička.

Typickým příkladem je stomatologie, kde zástěry přetrvávají navzdory tomu, že jejich použití u dospělých pacientů není považováno za nutné. Podle zubní lékařky Kateřiny Kratochvílové z Pardubic jde nejen o zvyk, ale hlavně o pocit bezpečí. „U menších snímků stačí chránit štítnou žlázu límcem, u velkého rentgenu ochrannou vestu stále pacientům dávám. I když už to není nutné, pacienti se s ní cítí lépe,“ popsala.

Z pohledu odborníků tak dnes hraje klíčovou roli komunikace, zástěra totiž v mnoha případech plní už jen psychologickou funkci. „Použití ochranného stínění pacientů často nepřináší významný přínos a v některých situacích může dávku naopak zvýšit,“ shrnula Súkupová. Zástěry by tak podle odborníků měly z běžných vyšetření u pacientů postupně zmizet. Jedinou výjimkou zatím zůstává doprovod při rentgenu, například rodiče přidržující dítě musí ochranné pomůcky používat i nadále, protože to vyžaduje legislativa.