„Virus mutuje, je agresivnější, což vidíme i v jiných zoologických zahradách v Evropě. V našem případě se dotýká více brodivých ptáků,“ říká Novinkám kurátor chovu ptáků Antonín Vaidl, který v pražské zoo působí jednatřicátým rokem.

Podle něj se v přírodě střídají roky, kdy jsou vůči viru citlivější různé skupiny ptáků. Někdy zasahuje dlouhokřídlé druhy, například racky, jindy vrubozobé, jako jsou kachny, letos především brodivé.

„Nepozorovali jsme u nich předem vůbec nic a najednou uhynuli. Tak začala ptačí chřipka u nás,“ podotýká. Až po rozšíření viru ve voliéře si chovatelé všimli i nervových příznaků. „Jsou to různé křeče, pták potom rychle hyne.“ První letošní případ potvrdila pitva, která se v zoo provádí po každém úhynu. Alarmující bylo, když po jednotlivých případech uhynuli najednou tři ptáci.

Nákaza zasáhla areál asijské laguny s pelikány a brodivými druhy. „Postihlo to pelikány kadeřavé, kteří jsou otužilí a mohou zůstávat ve venkovní expozici celoročně jako jediný z našich tří chovaných druhů. V sousední voliéře šlo o ibisy, kolpíky, kvakoše, dále o morčáky, pižmovky nebo poláky černohlavé. A pak to postihlo bažanta Edwardsova jako jediného zástupce řádu hrabavého,“ vyjmenovává kurátor.

Situaci prožívá profesně i osobně. Mnohé druhy do zoo složitě získával a roky trvalo, než se je podařilo rozmnožit. „Když vidím, jak o ně poměrně rychle přicházíme, je to dost drastické pro mě i pro chovatele, kteří k nim mají mnohdy i citový vztah – třeba k pelikánům,“ připouští.

Zoo konzultuje postup se zahraničními kolegy, především s německým ptačím parkem Weltvogelpark Walsrode, který je největší v Evropě a s pražskou zoo je srovnatelný počtem druhů i jedinců. Pražská zahrada chová zhruba 1700 ptáků ve 265 druzích.

„Musíme se samozřejmě podvolit nařízení veterinární správy a hygienické stanice, což je pro nás alfa a omega. Některá opatření ale děláme nad rámec, dobrovolně, abychom naše ptáky co nejlépe ochránili,“ pokračuje kurátor.

Chovatelé mají omezený vzájemný kontakt a častěji se převlékají, aby v pracovním oděvu neopouštěli karanténní zóny. Do ohniska nákazy vstupují pouze tři určení pracovníci v plných ochranných oblecích. Po dvou až třech hodinách práce odcházejí domů, aby nepřišli do styku s jinými ptáky. „Provozně je to složité, dokonce sem chodí obstarat ohnisko ze svého volna. Na tom je vidět ten vztah, dělají to dobrovolně,“ zdůrazňuje Vaidl.

Ochranné pomůcky se přitom využívají i mimo sezonu ptačí chřipky – například dezinfekční rohože u líhně či respirátory při úklidu u vodního ptactva. Nyní jsou rukavice samozřejmostí na každém pracovišti.

Výjimka z utracení

V minulosti vedla ptačí chřipka v Česku k likvidaci celých chovů. V případě vzácných druhů v zoo však někdy dostávají jedinci šanci. „Jako kurátor navrhuji udělení výjimky z utracení. Píšu zhodnocení druhu a daných jedinců, proč jsou důležití a proč by měli dostat šanci přežít. Na základě toho pak rozhoduje veterinární správa, jestli budou utraceni nebo ne,“ vysvětluje.

Podpůrná léčba se zatím výrazně neaplikuje, protože není schvalovaná, a průběh se ponechává na imunitě ptáků. „Když se ptačí chřipka objevila poprvé v zoo Hluboká před dvaceti lety, byl to mnohem větší strašák než dnes. Vyhlašovalo se padesátikilometrové pásmo, vybíjely se chovy. Pravděpodobně se s ní ale budeme muset naučit žít. Třeba se ptáci promoří a budou s tím žít silnější,“ přemýšlí.

Podle předpokladů se virus do zoo dostal od volně žijících volavek. Do budoucna se proto zvažuje zasíťování části voliér. Není však reálné, aby všichni ptáci zimovali uvnitř budov – i kvůli možné agresivitě na menším prostoru. „Nikdy nemůžeme nákaze zabránit úplně, to bychom měli zoo prázdnou a smutnou,“ dodává kurátor.

Zoo Praha zůstává otevřená, uzavřené jsou pouze ptačí pavilony, průchozí voliéry a výběhy. Rákosův pavilon je preventivně uzavřen kvůli velkému počtu vzácných druhů papoušků. „Návštěvníci k nám mohou stále chodit bez obav,“ doplňuje mluvčí zahrady Filip Mašek.