Čína od začátku května rozšířila bezcelní přístup na dovoz ze všech 53 afrických států, s nimiž udržuje diplomatické vztahy. Nově se režim týká také dvaceti zemí, které nepatří mezi nejméně rozvinuté státy, včetně Ghany a Pobřeží slonoviny – dvou největších producentů kakaa na světě.
Opatření má platit od 1. května 2026 do konce dubna 2028. Dalších 33 nejméně rozvinutých afrických zemí získalo nulová cla na všechny celní položky už v prosinci 2024. Peking chce během přechodného období uzavírat dlouhodobější obchodní dohody, které by preferenční přístup ukotvily natrvalo.
Pro kakaové výrobky z Ghany a Pobřeží slonoviny představuje změna odstranění sazeb, které se podle druhu a míry zpracování pohybovaly přibližně mezi osmi a 22 procenty. Nulové clo zlevňuje nejen surové boby, ale také kakaové máslo, prášek, hmotu a další výrobky s vyšší přidanou hodnotou.
Evropa má náskok, Čína ale rychle roste
Evropa dnes odebírá více než dvě třetiny kakaa vyváženého z Afriky. Nulová cla tuto převahu okamžitě nezruší. Evropští obchodníci a zpracovatelé mají v západní Africe dlouhodobé smlouvy, nákupní sítě, sklady i vlastní závody. Část exportérů je navíc smluvně vázána na několik budoucích sklizní.
Čínský trh ale nabízí producentům dalšího velkého odběratele. Hodnota čínského dovozu kakaa a kakaových výrobků se zvýšila ze 714 milionů dolarů v roce 2013 na 1,34 miliardy dolarů v roce 2024. Zrušení cel může tento růst urychlit, zejména u zpracovaných produktů, u nichž měla celní úleva největší význam.
Pro africké producenty nejde pouze o výběr mezi Evropou a Čínou. Větší počet odběratelů může posílit jejich vyjednávací pozici vůči nadnárodním obchodníkům, kteří po desetiletí kontrolují významnou část výkupu, zpracování a distribuce kakaa.
Čína financuje také místní továrny
Peking svůj vstup do odvětví nestaví pouze na dovozu bobů. V Pobřeží slonoviny se čínské firmy a financování podílely na vybudování dvou zpracovatelských závodů s kapacitou 50 tisíc tun ročně. Jeden stojí v průmyslové zóně PK24 poblíž Abidžanu, druhý v přístavním městě San Pedro.
Čínská společnost CLINDE se podílela také na vzniku ghanského závodu FCL Processing s kapacitou 32 tisíc tun ročně. Část výroby těchto provozů má směřovat přímo do Číny, v některých případech může jít až o 40 procent produkce.
Tento model konkuruje zavedeným zpracovatelům a obchodníkům, jako jsou Cargill, Barry Callebaut nebo Olam. Pro vlády producentských zemí je atraktivní především tím, že část průmyslové výroby, pracovních míst a marží zůstává v Africe. Vývoz samotných bobů totiž přináší podstatně menší část hodnoty než výroba kakaového másla, prášku nebo hotové čokolády.
Afrika chce vyvážet více než pytle s boby
Pobřeží slonoviny, Ghana, Nigérie a Kamerun proto v červenci přijaly společnou deklaraci zaměřenou na rozvoj domácího zpracování. Čtyři země, které dohromady zajišťují více než dvě třetiny světové produkce, chtějí koordinovat průmyslovou politiku, podporovat místní továrny a přilákat investory do výroby kakaových polotovarů a čokolády.
„Sto let Afrika posílala své kakao světu v pytlích a dostávala ho zpět v obalech,“ popsal dosavadní model nigerijský ministr průmyslu John Owan Enoh. Podle šéfa ghanské organizace COCOBOD Ransforda Abbeyho získávají afričtí producenti jen deset až 15 miliard dolarů z globálního trhu kakaových výrobků, jehož hodnota přesahuje 130 miliard dolarů.
Nigérie ale následně odmítla zprávy, že by chtěla vývoz surových kakaových bobů zakázat. Vláda chce zvyšovat podíl místního zpracování, současně však hodlá zachovat postavení země jako spolehlivého exportéra suroviny. Nejde tedy o okamžité uzavření trhu, ale o postupnou změnu poměru mezi vývozem bobů a zpracovaných výrobků.
Produkce se zotavila, problémy ale nezmizely
Světová produkce kakaa se po výrazném propadu v sezoně 2023/2024 částečně zotavila. Mezinárodní organizace pro kakao odhadla sklizeň za ročník 2024/2025 na 4,72 milionu tun, meziročně o 8,3 procenta více. Po deficitu 492 tisíc tun v předchozí sezoně tak světový trh vykázal přebytek přibližně 48 tisíc tun.
Vyšší sklizeň ovšem neznamená konec dlouhodobých potíží. Produkci v Ghaně a Pobřeží slonoviny dál ohrožují stárnoucí kakaovníky, choroby, nestabilní počasí a nízké výnosy. Západoafričtí pěstitelé podle African Business běžně sklízejí zhruba 400 až 600 kilogramů z akru, zatímco představitelé odvětví považují za potřebné zvýšit výnosy na 800 až 900 kilogramů.
Bez obnovy sadů a růstu produktivity nebude možné zároveň výrazně navyšovat dodávky do Číny, udržet tradiční evropské zákazníky a rozšiřovat domácí zpracování. Čínská celní politika otevírá nový trh, sama však další kakaové boby nevypěstuje.
Evropský trh navíc od 30. prosince 2026 zpřísní požadavky na dovážené kakao prostřednictvím nařízení proti odlesňování EUDR. Firmy budou muset prokázat, že výrobky nevznikly na odlesněné půdě a že jejich produkce odpovídá zákonům země původu. Dodavatelé ze zemí mimo EU budou proto poskytovat údaje o přesném místě pěstování a původu kakaa.
Čína tedy evropskou převahu v obchodování s africkým kakaem zatím neláme. Nulová cla, rostoucí poptávka a investice do zpracování jí ale poskytují nástroje k postupnému získávání většího podílu. Pro západní Afriku může být nejdůležitějším výsledkem větší prostor rozhodovat, komu kakao prodá a kolik hodnoty z výroby čokolády zůstane přímo v producentských zemích.