Evropská letiště měla podle nejčernějších jarních scénářů začít v červnu pociťovat nedostatek leteckého paliva. Výkonný ředitel Mezinárodní energetické agentury Fatih Birol v polovině dubna odhadoval, že kontinent má při pokračujícím omezení dodávek přes Hormuzský průliv zásoby přibližně na šest týdnů. Varoval také před možným rušením letů.
Nešlo ovšem o bezpodmínečnou předpověď, že Evropě k určitému datu palivo jednoduše dojde. Varování předpokládalo pokračující blokádu, omezené nahrazování dodávek z Perského zálivu a rychlé čerpání zásob. Právě tyto proměnné se během následujících týdnů změnily rychleji, než původní odhady počítaly.
Evropa vyrábí většinu paliva sama
Evropská unie nebyla na dovozu leteckého paliva závislá úplně. Její rafinerie běžně pokrývají přibližně 70 procent spotřeby, zbývající část ale musí přicházet ze zahraničí. Výpadek významné části dovozu z Perského zálivu proto představoval vážné riziko, nikoli však okamžitou ztrátu veškerého zásobování.
Rafinerie v Evropě začaly na vysoké ceny reagovat změnou výrobního mixu. Z jednoho barelu ropy vyráběly větší podíl leteckého petroleje, některé odkládaly údržbu a omezovaly produkci méně výnosných paliv. Evropská komise v červenci konstatovala, že zásobování zůstává stabilní právě díky vyšší domácí výrobě a dodávkám z dalších regionů.
Americké rafinerie následovaly cenu
Nejvýraznější reakce přišla ze Spojených států. Čtyřtýdenní průměr americké produkce leteckého paliva na začátku května poprvé překonal dva miliony barelů denně. Rafinérie zvýšily výrobu poté, co ceny paliva v březnu prudce vzrostly a evropský i asijský trh začal nabízet vyšší marže.
Ve druhém čtvrtletí byla americká produkce leteckého paliva o 24 procent vyšší než pětiletý průměr. Vývoz dosáhl v průměru 356 tisíc barelů denně, tedy více než dvojnásobku běžné úrovně, přičemž dodávky výrazně rostly právě směrem do Evropy.
Další náklady přesměrovali obchodníci z Kanady, Nigérie, Indie, Jižní Koreje nebo Norska. Saúdská Arábie mohla část produkce vyvážet z přístavu Janbú u Rudého moře a vyhnout se tak Hormuzskému průlivu. Nové trasy byly delší a dražší, ale fyzické palivo na evropský trh dorazilo.
Nouzové zásoby koupily trhu čas
Důležitý bezpečnostní polštář vytvořila koordinovaná akce Mezinárodní energetické agentury. Jejích 32 členských zemí v březnu souhlasilo s uvolněním 400 milionů barelů ropy a ropných produktů z nouzových zásob. Šlo o největší podobný zásah v historii agentury.
Většinu celosvětově uvolněného objemu tvořila surová ropa, evropský příspěvek ale sestával převážně z hotových ropných produktů. Rezervy nenahradily celý výpadek z Perského zálivu, poskytly však rafineriím a obchodníkům čas na přesměrování dodávek.
Evropská pravidla vyžadují, aby členské země držely zásoby odpovídající nejméně 90 dnům čistého dovozu nebo 61 dnům spotřeby. Neznamená to ale, že každá země musí mít přesně stanovené množství leteckého paliva. Rezervy mohou tvořit surová ropa i různé hotové produkty, což komplikuje rychlou reakci na nedostatek jedné konkrétní komodity.
Část nedostatku zmizela společně s poptávkou
Trh se nepřizpůsobil pouze na straně nabídky. Vysoké ceny, rušení spojů přes Blízký východ a přesměrovávání letadel snížily spotřebu leteckého paliva. Mezinárodní energetická agentura v dubnu uváděla, že rušení letů v části Evropy, Asie a Blízkého východu přispělo k prudkému poklesu poptávky po kerosinu.
Některé okrajové letecké linky přestaly při vyšších nákladech dávat ekonomický smysl. Výsledek tak nevytvořil jeden zázračný zdroj paliva, ale souběh menších změn: vyšší výroba, nové dovozní trasy, čerpání rezerv a nižší spotřeba.
Nedostatek nepřišel, levné palivo také ne
Evropa se vyhnula rozsáhlému rušení letů kvůli fyzickému nedostatku paliva, energetický šok ale nezmizel. Cena leteckého petroleje během jara prudce vzrostla a dopravci museli platit více za nezajištěnou část spotřeby. Vyšší náklady se promítají do hospodaření aerolinek, omezování méně výnosných tras i tlaku na ceny letenek.
Zásobování navíc zůstává citlivé na další výpadky. IEA v červenci upozornila, že vývoz hotových ropných produktů z Perského zálivu zůstával pod polovinou předválečné úrovně a že obnova rafinérské produkce zaostávala za návratem vývozu surové ropy. Další narušení by proto zasáhlo trh s menšími rezervami než na začátku krize.
Evropě tedy v červnu letecké palivo „nedošlo“, ale nikoli proto, že by původní riziko bylo smyšlené. Vysoké ceny přiměly celý dodavatelský řetězec změnit chování dříve, než se nedostatek projevil na letištích. Kontinent vyměnil hrozbu prázdných nádrží za dražší zásobování, delší přepravní trasy a slabší bezpečnostní polštář.