Zatímco na sociálních sítích a v tiskových zprávách působí environmentální politika radní Jany Komrskové (nominovaná za Piráty) jako neustálý proud aktivity, v okamžiku skutečné klimatické krize se hmatatelné kroky kamsi vytrácejí. Po čtyřech letech jejího působení v čele životního prostředí se tak nevyhnutelně nabízí otázka, kolik energie skutečně směřuje do přípravy města na extrémy a kolik spíše do pečlivě budované mediální sebeprezentace.

Praha stejně jako zbytek Česka zažila několik dní, na které jen tak nezapomene. Teploty šplhaly ke čtyřiceti stupňům, padaly historické rekordy a rozpálené ulice připomínaly spíš středomořské město uprostřed srpnové výhně než metropoli ve střední Evropě.

Meteorologové vydávali výstrahy, lékaři varovali před zdravotními riziky a hasiči zasahovali u požárů způsobených suchem. Přesto jako by vedení města mělo jedinou radu a tou bylo „pijte dostatek tekutin, zdržujte se ve stínu a pokud možno nevycházejte ven“.

Jenže většina nemá možnost zůstat doma. Musí do práce, do školy, na úřad nebo k lékaři. A protože se lidé musí spoléhat na MHD, měnily se jejich cesty v pojízdnou saunu. Pražská integrovaná doprava si z toho na sociálních sítích navíc dokázala udělat rádoby vtipnou reklamu, místo aby cestujícím poskytla alespoň funkční klimatizaci.

Celkové klimatické podmínky, boj s extrémními vedry ve městě a ochrana obyvatel jsou primárně vizitkou radní pro životní prostředí.

Formálně za nic nemůže, reálně nic nedělá

Přestože Jana Komrsková nemá objednávání kropicích vozů u TSK přímo ve své gesci, jako radní pro životní prostředí by měla být tím hlavním motorem, který bude proti přehřívání města bojovat, proaktivně koordinovat opatření a na své kolegy v radě tlačit.

O tom, že se na Evropu žene mimořádná vlna veder, přitom meteorologové informovali s několikadenním předstihem. Jenže právě ve dnech, kdy se Praha připravovala na tropické dny a potřebovala funkční vedení, měla Komrsková jiné priority. Poslední červnový víkend se podruhé vdávala. Brala si svého bývalého stranického kolegu, Petra Beneše, kterého dokonce sama zaměstnala jako svého asistenta (což tehdy vyvolalo velkou kritiku uvnitř strany a hlasovalo se i o jejím vyloučení).

Soukromý život politikům samozřejmě vyčítat nelze. Problémem ale je, že na vlastní sebeprezentaci, usměvavé fotky a neustálou ekopropagandu má radní času dost. Když jde ale o skutečnou politickou odpovědnost a krizové plánování, neudělá nic. Pokud meteorologové upozorňovali na vedra dopředu, nic nebránilo tomu, aby byla mimořádná opatření ze strany odboru životního prostředí iniciována včas.

Kropilo se kvůli ozonu, ne díky snaze radní

Kropicí vozy nakonec do ulic naštěstí vyjely. Nebylo to ale proto, že by radní Komrsková konečně začala dělat svou práci a chtěla ochránit Pražany před vlnou veder, nýbrž proto, že TSK zaznamenala nebezpečnou koncentraci ozonu. „Průběžně vyhodnocujeme data i předpovědní modely Českého hydrometeorologického ústavu. Na základě aktuální prognózy vývoje koncentrací přízemního ozonu a očekávaných meteorologických podmínek jsme se rozhodli zahájit celoplošné kropení a mlžení jako preventivní opatření na ochranu zdraví Pražanů,“ uvedla pro CNN Prima News ředitelka úseku nestavební údržby komunikací TSK Kristýna Hujerová.

Proč se tedy nespojily dvě užitečné věci dohromady a ochlazování ulic nefunguje automaticky v rámci širšího plánu? Není žádným tajemstvím, že podle Komrskové je kropení ulic „nehospodárné“, protože efekt ochlazení prý trvá pouze několik minut. S tímto alibistickým argumentem v roce 2024 plošné kropení zpochybňovala. Kropení ulic však neprobíhá každý den, ale pouze v krizových situacích při extrémních vedrech v řádu několika dnů v roce. V takovém kontextu jsou náklady minimální. Podle informací redakce stojí aktuálně kropení ulic řádově nižší desítky tisíc korun denně, zatímco v roce 2018 byly podle TSK denní náklady na kropení ulic zhruba 900 tisíc korun.

Celá situace jen ukazuje naprostou prázdnotu odboru životního prostředí pod jejím vedením. Město evidentně nemá připravený funkční plán pro situace, které budou s klimatickou změnou čím dál častější. Zůstává jen neschopnost a další šlendrián Jany Komrskové schovaný za prázdné zelené fráze.