Komise hodlá zpřísnit ochranu evropského trhu před rychle rostoucím čínským dovozem ještě předtím, než na podzim vyhodnotí výsledky jednání s Pekingem. Samotný dialog podle Bruselu nestačí k zastavení tlaku na evropské ocelárny, chemické podniky, výrobce strojů, elektroniky a automobilový průmysl.
„Dialog sám o sobě nebude stačit,“ řekl europoslancům zástupce generálního ředitele unijního ředitelství pro obchod Denis Redonnet. Evropská unie podle něj musí rozhodnout, jak ochránit svou průmyslovou základnu, a pravděpodobně přijme jednostranná opatření ještě před podzimním vyhodnocením jednání s Čínou. Jeho vystoupení popsal server Euronews.
Brusel a Peking zahájily novou fázi obchodních konzultací 29. června. Eurokomisař Maroš Šefčovič a čínský ministr obchodu Wang Wen-tchao vytvořili čtyři pracovní okruhy zaměřené na vyvážení obchodu a investic, vývozní kontroly, ochranu duševního vlastnictví a reformu Světové obchodní organizace. Obě strany se podle společného prohlášení dohodly, že se na ministerské úrovni znovu setkají na podzim.
Šefčovič chce mít do října konkrétní výsledky. Nejde ale o právní ultimátum, po jehož nesplnění by automaticky následovaly sankce. Komise současně dává najevo, že obchodní obranu nebude po dobu rozhovorů odkládat.
Téměř miliarda eur denně
Hlavním argumentem Bruselu je rostoucí nerovnováha. Evropská unie v roce 2025 vyvezla do Číny zboží za 199,6 miliardy eur, zatímco dovezla výrobky za 559,4 miliardy eur. Schodek tak podle Eurostatu dosáhl 359,8 miliardy eur, v průměru přibližně 986 milionů eur denně. Vývoz proti předchozímu roku klesl o 6,5 procenta a dovoz vzrostl o 6,4 procenta.
Nejde však o historický rekord. Deficit v obchodu se zbožím dosáhl podle Evropské komise maxima 397,3 miliardy eur už v roce 2022. Současný vývoj je přesto pro Evropu nepříznivý: za posledních deset let se objem schodku zvýšil více než pětinásobně a jeho hodnota více než dvojnásobně.
Problémem není pouze výsledný rozdíl mezi dovozem a vývozem. Komise upozorňuje na čínskou státní podporu strategických odvětví, omezený přístup evropských firem na tamní trh, tlak na technologické transfery a politiku nahrazování zahraničních výrobků domácí produkcí.
Čínské podniky zároveň rozšiřují výrobní kapacity rychleji, než roste domácí poptávka. Přebytek produkce proto míří na zahraniční trhy. Po zpřísnění amerických cel se Evropa obává také přesměrování části čínského vývozu, který už nemůže ve stejném objemu vstupovat do Spojených států.
Komise proto upravila svůj importní barometr. Nástroj se nebude soustředit jen na náhlé krátkodobé nárůsty dovozu, ale také na dlouhodobé trendy spojené s průmyslovými nadkapacitami a státní podporou. Aktualizovat se má každé čtvrtletí a má pomáhat vybírat výrobky, u nichž může být nutný obchodní zásah.
Ocel dostala vyšší ochranný val
Nejvýraznější opatření zatím přišlo v ocelářství. Od 1. července může do Unie bez dodatečného cla vstoupit 18,3 milionu tun oceli ročně. Jakmile obchodní partner vyčerpá příslušnou kvótu, dovoz nad její rámec podléhá padesátiprocentnímu clu.
Nejde tedy o clo ve výši 50 procent na každou tunu dovážené oceli. Produkce, která vstoupí na trh v rámci přidělené kvóty, zůstává od dodatečné sazby osvobozena. Přesné fungování systému vysvětluje Evropská komise.
Opatření navíc není zaměřeno pouze na Čínu. Reaguje na globální nadbytek ocelářských kapacit a vztahuje se na širší okruh dovozců. Čína je však považována za klíčového původce světové nadprodukce a evropské hutě se dlouhodobě obávají, že levná ocel vytlačí domácí výrobu.
Podobné ochranné režimy by mohly vzniknout i v dalších odvětvích. Jejich přijetí ale komplikuje konflikt mezi výrobci a odběrateli. Omezení dovozu oceli pomůže evropským hutím, zároveň však může zvýšit náklady automobilek, stavebních firem a výrobců strojů.
Redonnet proto zmínil možnost vytvoření solidárního mechanismu, který by pomohl zemím a odvětvím nesoucím nejvyšší náklady společné obchodní obrany. Komise však zatím nezveřejnila legislativní návrh, rozpočet ani zdroj financování.
Pneumatiky už clo mají, kachny se teprve vyšetřují
Vedle širokých kvót chce Komise postupovat případ od případu prostřednictvím antidumpingových a antisubvenčních řízení. Ta se nezaměřují na celý čínský vývoz, ale na konkrétní výrobek a konkrétní obchodní praktiku.
V červenci Unie zavedla na čínské pneumatiky pro osobní auta a lehké užitkové vozy definitivní antidumpingová cla od 4,3 do 45,3 procenta. Vyšetřování podle Evropské komise dospělo k závěru, že čínské výrobky vstupovaly na evropský trh za dumpingové ceny a poškozovaly místní průmysl. Čínský dovoz měl v roce 2024 hodnotu přes 2,5 miliardy eur a držel 28 procent trhu.
U kachny pekingské je situace jiná. Komise zatím pouze otevřela antidumpingové vyšetřování. Musí teprve ověřit, zda se čínské maso prodává pod běžnou hodnotou, zda evropským producentům vzniká újma a zda mezi oběma jevy existuje přímá souvislost. Zahájení řízení potvrzuje Úřední věstník EU.
Rozšiřování sporů od elektromobilů, oceli a chemikálií až k pneumatikám a potravinám ukazuje, že konflikt přestává být izolovaným střetem několika odvětví. Postupně se mění ve spor o samotný čínský hospodářský model a schopnost Evropy zachovat výrobu na vlastním území.
Evropské státy nemají stejné zájmy
Největší slabinou evropské odpovědi nemusí být nedostatek obchodních nástrojů, ale rozdílné zájmy členských zemí. Státy se silnou průmyslovou výrobou požadují ochranu domácích producentů. Země a podniky závislé na levných čínských vstupech se naopak obávají zvýšení nákladů.
Stejný rozpor je vidět v automobilovém průmyslu. Evropským výrobcům vadí státní podpora čínských elektromobilů, zároveň však část z nich provozuje továrny v Číně, využívá čínské baterie a považuje tamní trh za zásadní zdroj tržeb.
Čína navíc dokáže reagovat cíleně. V minulosti zasáhla evropský koňak, vepřové maso nebo mléčné výrobky tak, aby obchodní odveta dopadla na konkrétní členské státy a oslabila jejich ochotu podporovat společný evropský postup.
Evropská unie proto stále odmítá úplné ekonomické oddělení od Číny. Oficiálním cílem zůstává snižování rizik, diverzifikace dodavatelských řetězců a omezení kritických závislostí, nikoli ukončení obchodu.
Tón se přesto mění. Brusel už nechce čekat, zda diplomatická jednání jednou přinesou výsledek. S Čínou bude dál mluvit, současně ale připravuje cla, kvóty, monitoring a vyšetřování, která mohou začít měnit obchodní toky ještě před podzimním jednáním.