Stvořit jednostopé monstrum s vidlicovým desetiválcem chce notnou dávku odvahy. Allen Millyard jí měl dost. Postavil ho, dostal na značky a jezdil s ním. Ale pekelná mašina mu začala překážet v garáži, a tak ji prodal…
Na autosalonu v Detroitu 2003 představila automobilka Dodge „motocykl“Tomahawk s vidlicovým desetiválcem. Navrhl jej Mark Walters. Nakonec jich u RM Motorsports ve Wixomu (Michigan) vzniklo do roku 2006 deset kusů, i když to byla původně jen funkční studie. Jeden každý stál v katalogu Neiman Marcus 550 tisíc dolarů. Jak jely rychle? Maximálku nikdy nikdo nezměřil. Tahle socha na kolech ale také vážila 680 kg.
Brit Allen Millyard jednu z nich viděl na Festivalu rychlosti 2004 v Goodwoodu. Jeho syn Stephen mu tenkrát řekl: „Tati, ty určitě postavíš něco lepšího.“ A nápad byl na světě. Dobrá, strojní inženýr vytvoří něco podobného, také s motorem V10 z Viperu. Jenže zůstanou tomu dvě kola, dodge měl čtyři. A bude moci výsledek svého snažení legálně prohánět po silnicích. A to o výtvoru americké značky, součásti tehdejšího koncernu DaimlerChrysler také říci nešlo.
Millyard rozhodně není ve stavbě unikátních motorek žádným zelenáčem. Postavil jich hodně, seznam jeho kreací by vydal na dlouhý text. Tak jen namátkou… Spojil třeba dva šestiválce Kawasaki KZ1300 do V12, nebo ze dvou čtyřválců Z1 udělal V8. Spousta lidí si myslela, že jde o sériové stroje, maximálně tovární prototypy. I když je stavěl ve své garáži v Berkshire, i na vizuální dokonalosti si vždycky zakládal. Uměl ale i jiné věci: Flying Millyard s obřím pětilitrovým V-twinem vypadá jako vystřižený z meziválečné doby s notnou dávkou steampunku.
Mototest Jawa 730 Twin: Vlastní cestou s lehkou pomocí
Millyardové sehnali motor ze starší „zmije“první generace. Agilní syn vyhrál internetovou aukci. Allen měl jasno: motorka musí vzniknout kolem pohonné jednotky, jinak to nepůjde. Dva roky mu ale desetiválec ležel v garáží, než se pustil v červenci 2007 do práce. Donutil k poslušnosti elektroniku od Moparu včetně řídicí jednotky, musel se poprat s chlazením i přívodem paliva. Do Vánoc už měl pojízdný podvozek.
Motor zkrácený o takřka čtvrt metru, nálitky a plasty šly pryč, tvoří základní konstrukční, tedy nosný a namáhaný prvek. Podrám z ocelových trubek je připevněn k přední části bloku a nese řízení. Vzadu je další hliníkový pomocný, kyvka pak jednoramenná. Žádné sériové přední vidlice takové zatížení nezvládnou. Allen si tedy vyrobil vlastní 75mm s pružinami od Hagonu, hydraulikou z těžké techniky JCB a tlumiči ze staršího Vauxhallu Carlton, britského bráchy Opelů Rekord E, respektive Omegy A. Aneb co dům, respektive garáž dala…
Zadní zavěšení má dvojici tlumičů z Yamahy R1, samozřejmě s patřičným nastavením, o to se postarali u K-Tech. I dva obří výfuky se svody jsou vyrobeny ručně a spolu s tepelným štítem potaženy keramikou podobnou té, co se používala na raketoplánech. Přední dvojitý brzdový kotouč darovalo závodní porsche, zakusují se do něj keramické destičky EBC. Dva šestipístkové třmeny Pretech vybavil konstruktér vlastními titanovými pístky.
Millyard Viper V10 | Zdroj: H&H Classics
Americký osmilitrový desetiválec dává výkon 373 kW (507 k) b 5600 otáčkách a točivý moment 712 Nm/4200 min-1. Jak se tyhle hodnoty přenášejí na zadní kolo motorky? Řetězem. Bez řazení Obrovská síla motoru žádné přepínání rychlostí nepotřebuje. Motorka má vícelamelovou spojku a tradiční páčku na řídítkách, ale po jejím povolení prostě jede. Původní litinový setrvačník Viperu Millyard raději po prvním startu agregátu nahradil hliníkovým, protože ho málem shodila. Před motorem trůní obří chladič. Přední guma má mimochodem rozměr 180 x 18, vzadu je 280 mm široká dvacítka. Kola od sebe dělí přesně 2032 mm.
Projekt dokončil v dubnu 2009, 1. srpna téhož roku získal hned napoprvé britskou registrační značku RX09 LVH. Motorka je opravdu rychlá. Bruce Dunn z Motorcycle News na ní v srpnu téhož roku při zkouškách na letišti v Bruntingthorpe dosáhl rychlosti takřka 333,3 km/h. A to nejel na plný plyn! „Jako kdybych seděl na kosmické raketě,“ nechal se později slyšet. Millyard sám se na ní předtím přiblížil metě 310 km/h. Jedovatý had na dvou kolech postrádá ovladatelnost superbiku, je těsně přes 2,74 m dlouhý a váží… hodně. Nějakých 630 kilo s plnou nádrží. Aby ne, zámořský ingot má sám o sobě asi 320 kg, tedy skoro půlku. Nebo jako celý Gold Wing od Hondy. Zvedání na hlavní stojan pomáhá pákový systém s ráčnou, taktéž vlastnoruční dílo.
Mototest Honda CB750 Hornet E-Clutch: Levá ruka na dovolené
Stroj putoval na nejrůznější přehlídky a výstavy i mimo Ostrovy, třeba do německého Essenu v roce 2010. 25. května 2023 se Millyard zapsal dokonce do Guinnessovy knihy rekordů. S moderátorem a kolegou z pořadu The Motorbike Show Henrym Colem jeli na tříkilometrové dráze letiště v Elvingtonu (Severní Yorkshire) rychlostí 295,31 km/h. Cole seděl za ním na tandemu, tedy jako „batůžek“. Sice už byla překonána, ale klobouk dolů!
Millyard se rozhodl po 17 letech od vzniku svůj stroj prodat. Plánoval, že v jeho sedle překročí čtyřstovku, to se mu nikdy nepodařilo. V hlavě nosil i myšlenku, že jich zájemcům postaví dalších devět. Nikdo tak odvážný, aby si něco takového objednal, zaplatil a jezdil s tím, se bohužel nenašel. Přesto ale řekl: „Myslím, že už s ním nemám co dokazovat. Zabírá hodně místa. I když je velmi těžké se ho zbavit. Mám smíšené pocity.“
Aukční síň H&H Classics jej nabídla 22. července 2026 v dražbě konané v National Motorcycle Museum v britském Solihullu. Majitele změnil za 149,5 tisíce liber, tedy skoro 4.23 milionu korun. Přičemž 19,5 tisíce, tedy přes 550 tisíc korun tvořily poplatky a provize. Cena na jednostopý stroj šílená, jenže nový vlastník, podle Millyardových slov „milý chlapík“ si do garáže postaví opravdu unikátní kus, který nikdo jiný nemá. A dokonce se na něm i sveze, dostal navíc i jednomístné sedlo.
Mototest Indian Chief Vintage: Závan starých dobrých časů
Ano, spotřeba motoru je obrovská, nádrž má jenom 15 litrů. Další provozní náklady budou také enormní. Na motorce se nesedí úplně pohodlně, třeba se řádně natáhnout. A zkuste si na ni lehnout. Větrný štítek kolem předního světla? Spíš pro okrasu. Allen přímo v aukční síni motorku nastartoval, přítomní ji chtěli slyšet. Kromě tvůrce a Bruce Dunna ji dosud řídil jen jeden další člověk: Dunnův kolega Trevor Franklin při jedné z dalších zkoušek.
Nemá už původní registraci. Na soutěží elegance prestižní přehlídky nejen veteránů Salon Prvé 2014 totiž Millyardův výtvor získal ocenění „Most Over The Top“. Proto stroj tvůrce nechal přeregistrovat na dnešní V10 OTT. Tvůrce sám na téhle brutální mašině ujel dosud 14,5 tisíce kilometrů. Podíval se i na ostrovy Guernsey, Wight a samozřejmě na Man. „Zvládne i 25 km/h ve městě.“ Nezapomněl si jednou projet slavný Snaefell Mountain Course, kde se koná legendární Tourist Trophy. Tam prostě správný motorkář musí vyrazit. Alespoň jednou za život.
Zdroje: H&H.co.uk, Silodrome, Wikipedia. Archiv auto.cz, Salon Privé, Hotcars.com, Bikebound.com, VisorDown, Motorcycle News (MCN), Motosvět.cz, Motorcyclespecs.com, MSports
Foto: H&H Classics